Síň slávy: Luděk HamrNávrat na seznam oceněných osob
Stejně jako astronomie je i astrofotografie rozlehlá disciplina s mnoha různými odvětvími. Ve většině případů se astrofotografové věnují snímání dalekého vesmíru a jen malá hrstka propadá kráse objektů, které jsou nám mnohem bližší. Jedním z nich je i Luděk Hamr, který nás neustále přesvědčuje o krásách naší sluneční soustavy. Jeho cesta, která se zprvu ubírala spíše teoretickým směrem v podobě čtení knih, začala již na základní škole. Pozorování vesmíru dalekohledem muselo počkat a to až do nástupu na střední školu. První a zároveň na dlouhou dobu poslední přiblížení do hlubin vesmíru umožnil monokulár Turist 20×50mm, kterým Luděk Hamr poprvé na vlastní oči spatřil detaily Měsíce, prstence Saturnu či nepřehlédnutelnou strukturu galaxie v Andromedě. Následovala velmi dlouhá astronomická pauza a to až do přelomového roku 1989, v kterém si Luděk Hamr koupil svůj první větší dalekohled, refraktor neznámé značky s nepříliš stabilním stativem. Nevalná technická kvalita však způsobila spíše zklamání, přístroj nešel zaostřit a po neúspěšné reklamaci skončil v popelnici. V roce 2003 byla už ale situace jiná. Astronomická technika doznala mnohem lepší kvality a také lokalita do které se p. Hamr přestěhoval přímo vybízela k pozorování krás vesmíru. Informovanost lidí stejného zájmu, ke které přispělo objevení astronomického fóra hostovaného Českou astronomickou společností, byla pro Luďka velkou motivací i zdrojem dříve tolik postrádaných rad. Během tří let přibylo do vozového parku hned několik přístrojů, přičemž každý poskytl vždy o trochu zajímavější a detailnější pohled do vesmíru. Zmínit můžeme například dalekohled Yukon 6-100×/100mm, 127mm Maksutov nebo velmi populární "Lidlskop". Tím posledním, s pomocí kterého nás autor seznamuje s objekty Sluneční soustavy, se stal 10" Newtonův dalekohled na azimutální montáži. Touha po archivaci pohledů do nebe ho postupně přivedla také k planetární astrofotografii, která je v našich podmínkách k astrofotografům velmi nepříznivá. Geografická poloha přinášející velký vliv chvění atmosféry společně s malým počtem jasných nocí, umožňuje jen velmi těžce ostré zachycení tolik potřebných detailů. Velký průměr, který je v planetární astrofotografii také velmi užitečný kompenzovala na straně druhé absence hodinového stroje. Nutnost udržet objekt v záběru fotoaparátu Luďka Hamra přivedla ke stavbě tzv. Poncetovy plošiny. Cenné rady a inspiraci k její konstrukci načerpal od technicky zdatnějších uživatelů Astronomického fóra. Po jejím dokončení už s trochou trpělivosti nebránilo takřka nic v pořizování dlouhých a kvalitních videosekvencí, neroztřesených vlivem vlastnoruční kompenzace zemské rotace. V současné době zdokonaluje zpracování nasnímaných dat a přemýšlí i o prvních pokusech s fotografováním dalekého vesmíru. Přesvědčit se můžete snadno sami, stačí navštívit autorovy webové stránky. Vybrané fotografie:
|
