Síň slávy: Miloslav DruckmüllerNávrat na seznam oceněných osob
Miloslav Druckmüller má několik koníčků: fotografii, hory - zvláště ty velmi vysoké, astronomii, pěstování kaktusů, matematiku a programování. Ty poslední dva jej živí. Je to kombinace velmi divoká a v některých směrech i bolestná. Snad nejhorší ze všeho je kombinace vysoké hory - astronomie. Již několikrát zažil noci ve výškách nad šest tisíc metrů, daleko od civilizace a viděl hvězdné nebe v Himálaji, Andách i na Pamíru a vždy měl velmi smíšený pocit. Na jedné straně fantastický zážitek z úžasné černé oblohy plné hvězd, kdy člověk má pocit, že je součástí vesmíru a na druhé straně smutek z toho, že nemůže mít s sebou svou techniku, která by mu umožnila tu krásu vyfotografovat. Po příjezdu domů pak dlouho trpí depresí, že pokoušet se cokoliv vyfotografovat na naší umělým osvětlením nesmyslně zdevastované obloze nemá smysl. Přesto se o to již více jak 40 let pokouší a dále asi pokoušet bude. Astronomické začátky Miloslava Druckmüllera v šedesátých letech jsou spjaty s brněnskou hvězdárnou, kde v té době trávil většinu volného času. Zde se naučil základy astronomické fotografie. Dodnes pečlivě archivuje skleněné desky a velké ploché filmy, které tehdy naexponoval. Mráz mu chodí po zádech, když bere do ruky film se snímkem komety, na jehož okraji je datum 20./21. srpna 1968. Při jeho exponování mu nad hlavami létala divná velká letadla a on tehdy vůbec netušil proč. Velký dojem na něho udělaly jasné komety Bennett (1970) a West (1974). Zvláště ta druhá jej přivedla k myšlence postavit vlastní paralaktickou montáž, která by mu umožnila fotografovat oblohu mimo přesvětlené Brno. První skutečně použitelnou montáž dokončil těsně před návratem Haleyovy komety. Sestávala z koleček ze stavebnice Merkur a z hlavice blíže nejasného původu s nápisem Wehrmacht. I když tento výtvor nepracoval příliš spolehlivě a stále z něj něco upadávalo, podařilo se s ním udělat první poměrně slušné snímky pořízené mimo technické zázemí brněnské hvězdárny. V polovině devadesátých let doznala tato montáž zásadní modernizace. Kolečka z Merkuru nahradila kvalitní ozubená kola z budíku a pochybné řízení rychlosti potenciometrem nahradila pulzní regulace s integrovaným obvodem 555 a se zpětnou vazbou využívající LED a fotoodpor. Tato modernizovaná montáž umožnila pořídit v letech 1996-1997 mnoho pěkných obrázků velkých komet Hyakutake a Hale-Bopp. Zásadní událostí, která rozhodla o mnohém, bylo úplné zatmění Slunce 11. srpna 1999. Miloslav Druckmüller zorganizoval malou expedici do Maďarska, které se mimo jiné zúčastnily jeho dvě dcery Hana a Zdena. Měli velké štěstí na počasí a přivezli mnoho kvalitních snímků na barevném negativním filmu. I když velké zvětšeniny ze snímků vypadaly dobře, neměly s tím, co je vidět při zatmění očima, nic společného. Protože je matematik a zabývá se mimo jiné numerickými metodami analýzy obrazů, začal hledat matematické postupy, jak vytvořit fotografii, která by byla blízká tomu, co vidí lidské oko. V ten moment ještě netušil, že se tím problémem bude zabývat následujících 8 let, a že z původního zájmu ryze amatérského se stane i zájem vědecký. Důležitou roli zde sehrála dcera Hana, která napsala první specializovaný software na zpracování obrazů úplného zatmění Slunce a tím otce vyprovokovala k tomu, abych přestal "bastlit" obrázky sluneční koróny v různých, většinou nevhodných softwarech a začal psát vlastní specializovaný software. Dnes zpracovává data pro řadu astronomů ve světě a je rád, že obrovské úsilí, které do vývoje matematický metod zpracování obrazů investoval, přináší zajímavé výsledky. Má radost z toho, že matematika může někdy přispět k vývoji astrofotografie více než velké a pro nás zcela nedostupné investice do techniky. Snímky sluneční koróny pořízené během úplných zatmění Slunce jsou toho příkladem. Miloslav Druckmüller strávil minimálně 25 let u všech možných typů počítačů a za ta léta získal přímo odpor k většině současného software. Vždy si naivně myslel, že počítače ulehčí lidem práci, a místo toho se lidé stali otroky komerčního software. Proto si píše na vše vlastní programy, které musí mít co nejjednodušší ovládání a nesmí obsahovat jediný zbytečný dotaz. Podobně je tomu i se softwarem na zpracování astronomických snímků. Každá významnější astronomická událost jej donutí napsat nebo zmodifikovat nějaký vlastní software. Naposledy to byla vybuchlá kometa Holmes. A s jakou technikou pracuje dnes? Je to Canon EOS 5D, montáž EQ6 a několik objektivů. Nejčastěji používá Canon EF 2.8/200mm L II, Rubinar 5.6/500mm a Rubinar 10/1000mm. Ten L-kový Canon 2.8/200mm není špatný, ale na Rubinar 5.6/500mm nemá. To je fantastická optika, se kterou pracuje nejraději, má obrovské rovné pole přesahující velikost "kinofilmového" chipu Canonu 5D, nemá žádnou viditelnou chromatickou vadu a hvězdy jsou stejně bodové uprostřed jako v rozích snímku. Za své snímky, zejména pak za snímky zatmění Slunce z roku 2006 získal Miloslav Druckmüller ocenění „Astrofotograf roku 2006“. Vybrané fotografie:
|
