Zatím se bát nemusíme

Dobrá zpráva však je, že podle jeho výpočtů by měla tato hvězda minout naší Sluneční soustavu ve vzdálenosti 0,04 parseků, což odpovídá zhruba vzdálenosti 8000 AU (tedy 8000 násobku vzdálenosti Země – Slunce). To tedy znamená, že by neměla mít vliv na Zemi ani na jiné planety v naší soustavě. A možná nejdůležitější na této zprávě je fakt, že se tak stane za 240 000 až 470 000 let.

Jak jistě víte, vše ve vesmíru se neustále pohybuje a je tedy logické, že čas od času může k nějaké hvězdné srážce dojít. Každá galaxie obsahuje nesmírné množství hvězd – několik miliard – vzdálenosti mezi nimi jsou však obrovské. Takže i přes dlouhý život galaxií je pravděpodobnost srážky dvou hvězd ve skutečnosti extrémně malá.

Taková „blízká setkání“ jsou tedy poměrně vzácná. Hvězdné kolize se obvykle vyskytují pouze u binárních systémů, kde je bílý trpaslík nebo neutronová hvězda. Výjimkou může být fyzická dvojhvězda, kde složky systému obíhají po velmi blízkých oběžných drahách. Může se stát, že jedna z nich expanduje v průběhu svého vývoje, čímž ovlivní vývoj druhé složky. Dvojhvězda, jejíž obě složky jsou neutronovými hvězdami, se dokonce může sloučit do jedné neutronové hvězdy.

Nicméně ve vesmíru, jehož rozměr odhadujeme na 46 miliard světelných let ve všech směrech – a to mluvíme pouze o pozorovatelné části – je přiblížení dvou hvězd na vzdálenost 50 světelných dní velmi vzácnou a velmi těsnou událostí. A podobně je to i s dobou zbývající do události, čtvrt až půl milionu let je v astronomii velmi blízká budoucnost.

Nebezpečí číhá v Oortově oblaku

I přesto, že podle výpočtů by se neměla hvězda nacházet na přímé kolizní dráze s žádnou planetou Sluneční soustavy, představuje riziko, a to především při průchodu Oortovým oblakem. Jedná se o hypotetický kulovitý oblak ledových planetesimál obklopující Sluneční soustavu. Jelikož se nachází přibližně ve vzdálenosti mezi 20 000 a 50 000 AU od Slunce, mohla by HIP 85605 skutečně způsobit jeho vážné narušení. Mnohé z těchto planetesimál by mohly být vymrštěny do vesmíru, některé však i směrem do Sluneční soustavy, a tedy i k Zemi. Pokud by v tomto okamžiku Zemi stále obývalo lidstvo, mohlo by to znamenat pro Zemi a její obyvatele problémy, které by mohly trvat i několik milionů let. Na obrázku vlevo jsou znázorněny vzdálenosti  Sluneční soustavy, včetně Oortova oblaku. 

Minulá i budoucí hvězdná setkání

Podle Jonese se takové hvězdné setkání událo před 3,8 miliony let, kdy gama Microscopii, hvězda typu G7, která je 2,5x hmotnější než Slunce, minula náš systém ve vzdálenosti 0,35 až 1,34 parseků, čímž mohla způsobit velké poruchy v Oortově oblaku.

Na stránkách Max-Planck-Institutu Astronomie vědec Jones také vysvětluje, proč se věnuje právě tomuto odvětví. Jeho výzkum hvězdných setkání je motivován jeho zájmem o historii Země a v té samozřejmě hrály roli i astronomické události. V rámci programu „astroimpacts“ studuje tedy potencionální dopady astronomických jevů na Zemi. Poznamenává také, že studie vypracované dřívějšími metodami mohou mít nepřesné výsledky.

Naopak Dr. Bailor-Jones se opírá ve svém výzkumu o novější data či o nové vyhodnocení dat. V důsledku toho uvádí 90% pravděpodobnost, že HIP 85605 v příštích 240 až 470 tisíci lety mine naše Slunce ve vzdálenosti do jednoho parseku. Další velmi blízké setkání by mělo být za 1,3 milionu let, kdy nás oranžový trpaslík GL 710 mine ve vzdálenosti 0,1 až 0,44 pc.

Nové objevy díky družici Gaia

Jones se domnívá, že k přesnějším předpovědím v budoucnosti přispěje převážně družice Gaia. Gaia je vesmírná astrometrická observatoř Evropské kosmické agentury (ESO), která byla vynesena do vesmíru 13. prosince 2013 raketou Sojuz.

Jejím hlavním posláním je sestavit třírozměrnou mapu nejbližšího okolí Sluneční soustavy v naší Galaxii. Měla by zpřesnit polohu přibližně miliardy hvězd (odhadem 1 % hvězd v naší Galaxii), u 150 milionů nejjasnějších z nich pak také jejich radiální rychlost. Díky tomuto zmapování, tedy měření gravitačního potencionálu a stanovení radiální rychlosti, pak mohou vědci zjistit, zda hrozí případné srážky. Dalším přínosem pak bude případné objevení exoplanet kolem těchto hvězd. Podle současných kosmologických modelů kolem většiny hvězd naší Galaxie obíhají planety, tzv. exoplanety. 

Zdroj: 

http://phys.org/news/2015-01-rogue-star-hip-collision-solar.html

http://www.mpg.de/en

Doplnění:

Podle posledních výzkumů je však možné, že realita je úplně jiná.V současné době není jasné, zda se jedná o fyzickou nebo optickou dvojhvězdu. Astrometrie složek z katalogu Hipparchos je zatížena značnou chybou, jako vhodnější řešení se jeví použití katalogu TYC2. V případě, že budeme uvažovat systém jako optickou dvojhvězdu a použijeme-li katalog TYC2, dojde s největší praděpodobností k přiblížení slabší složky systému ke Sluneční soustavě. Paralaxa hvězdy HIP 58605 podle dat z Hipparcha se totiž jeví jako vysoce nepravděpodobná hlavně z astrofyzikálních důvodů a úzký průlet kolem naší soustavy by v tom případě nehrozil. Nicméně pro přesnější prognózu jsou nutná další astrometrická měření.

Více zde:

 http://arxiv.org/pdf/1412.3648v1.pdf

http://figshare.com/articles/Reason_to_Doubt_the_Hipparcos_Distance_and_the_Close_Flyby_Scenario_for_the_Rogue_Star_HIP_85605/1284334