Rady
Pozorování oblohy Uvedeno na pravou míru Seriálové články Ostatní |
Zatmění symbolem apokalypsy
První písemný záznam o slunečním zatmění pochází z r. 2138 před Kristem. Najdeme jej v čínské kronice Šu-King ve spojitosti s popravou dvou dvorních astronomů Chi a Ho, kteří měli upozornit císaře na blížící se úplné zatmění. Hvězdáři se ale opili a neučinili tak, proto lid nebyl připraven k zahnání saně, která dle jejich představ chtěla Slunce pozřít. Pro porušení tehdy platného zákona se nevyhnuli trestu smrti. Zatmění nejsou náhodná... Později se lidé naučili sluneční zatmění předpovídat. V 7. století před Kristem Chaldejci v Babylónii totiž objevili periodu SAROS, což je doba mezi stejnými zatměními a trvá 18 let, 11 dnů, 7 hodin a 43 minut. Během této periody proběhne 43 různých slunečních zatmění: 15 úplných, 15 částečných a 13 prstencových. A mimo jiné i 29 zatmění Měsíce. Dalšími méně známými periodami jsou TRITOS, která trvá přibližně 11 roků a INEX, která trvá 29 roků (je to součet period SAROS a TRITOS). Přestože během 18 let se vyskytne 15 úplných zatmění, je jen málo obyvatel zeměkoule, kteří měli možnost tento zajímavý úkaz vidět. Měsíční stín zasáhne totiž vždy jen malý kousek naší planety - pás, jehož šířka je v průměru kolem 180 kilometrů a délka několik málo tisíc kilometrů . V důsledku pohybů Měsíce a Země přeběhne po zemském povrchu velkou rychlostí (až 4000 km/h), takže zatmění trvá nejdéle asi 7 a půl minuty. Běžně ale nedosáhne délky přes 4 minuty. Jak je to tedy doopravdy?
Zatmění částečné, úplné nebo prstencové?
Pokud je ovšem Měsíc během zatmění v odzemí (nejdále od Země), jeví se přeci jen menší. V takovém případě nastává prstencové zatmění Slunce, kdy v pásu annularity (z angl. annular - věncový, prstencový) spatříte v době maximální fáze zatmění jakýsi "žhavý" prstýnek namísto běžného slunečního kotouče. Tento úkaz je však nutné pozorovat speciálními filtry, jinak může dojít i k trvalému poškození zraku. Poslední prstencové zatmění Slunce jsme v Evropě mohli spatřit na území Španělska v říjnu roku 2005, další relativně nedaleko Evropy nastane až v červnu 2020 (pás annularity přejde například přes severní Indii). Ve vzácném případě, kdy je měsíční průměr právě na hranici velikosti toho slunečního, můžeme být svědky tzv. hybridního zatmění. Část pásu je annulární, v jiné části lze spatřit (velmi krátké) úplné zatmění. Úplná zatmění ve střední Evropě Střední Evropě se úplná zatmění prakticky téměř vyhýbají. Pražané např. mohli tento úkaz pozorovat naposledy v 12. května v r. 1706 a další nás Čechy čeká až 7. října 2135, kdy pás totality bude probíhat 30 km severně od Prahy. Z hlediska celé Evropy není situace o mnoho lepší. Naposledy bylo sice v Evropě možné pozorovat úplné zatmění v r. 1990, ale jen v severních částech Finska a v nejbližších letech příštího století se zatmění Evropě zcela vyhnou (viz tabulky). Jakožto občané habsburské monarchie jsme ještě měli možnost pozorovat úplné zatmění Slunce 8. července r. 1842. Světlou výjimkou byl rok 1999, kdy pás totality proťal prakticky celou Evropu. Samozřejmě bude ovšem možné pozorovat mnoho částečných zatmění, která dosáhnou i poměrně výrazných velikostí (například v roce 2015 bude pozorovatelné částečné zatmění, při kterém Slunce bude zakryto ze 73 procent svého průměru). Prodrobnější přehled najdete ZDE. Pro Evropu jako takovou bude poměrně jedinečné období v letech 2026 - 2028. V srpnu 2026 nastane úplné zatmění Slunce ve Španělsku, o rok později v nedalekém Egyptě (shodou okolností druhé nejdelší v tomto století) a v lednu 2028 prstencové, které při západu Slunce spatří opět obyvatelé Španělska.
Přejít na přehled úplných zatmění Slunce |