 | Autoři snímků: jsou Pavel Cagaš (40 let), pc@zas.cz a Pert Cagaš (14 let) www: ccd.mii.cz, http://www.zas.cz/ccd. Postup: Snímek byl pořízeny prototypem CCD kamery G2CCD-1600 s CCD čipem KAF-1603ME, vybaveným LRGB filtry Astronomik CCD Type II v interním karuselu. Použitý dalekohled je 27cm f/8 Newton hvězdárny ve Zlíně. Vzhledem k absenci autopointace a limitům mechniky montáže byly všechny snímky skládány z jednotlivých expozic dlouhých 30s. Jasová složka M27 byla mírně zaostřena filtrem "neostrá maska" o poloměru 2 pixely. V rámci exportu 16-bit snímku do 8-bitové podoby byl u každé složky nastaven stretch a jasová škála byla upravena nelineární gama funkcí. Výsledný snímek byl z jednotlivých LRGB komponent složen do barevného snímku v programu Adobe Photoshop 7.0 CE. |
| Když francouzský astronom Charles Messier v 18. století při hledání komet a následném sestavování katalogu objektů, které skutečně kometami nejsou, přiřadil mlhavému obláčku, který pozoroval v souhvězdí Lištičky číslo 27 jistě netušil, že se stane jedním z nejvíce fotografovaných objektů amatérské astronomie. Tato velká mlhovina s průměrem nejjasnější části 6 obloukových minut a hvězdnou velikostí 7,4 mag láká mnoho pozorovatelů a fotografů noční oblohy. Mlhovina M27, známá pod lidovým jménem "Činka" představuje vnější vrstvy hvězdné atmosféry odhozené do vesmíru umírající hvězdou, která již ve svém jádře vypotřebovala většinu jaderného paliva. Zbytek hvězdy, extrémne horký bílý trpaslík s teplotou okolo 85 000, se nachází uprostřed 1200 světelných let vzdálené mlhoviny. Pořídit hezký portrét této, velkou rychlostí se rozpínající mlhoviny se stářím okolo 4000 roků, není ale vůbec jednoduché. Při jejím fotografování sice nemusíme podupávat okolo dalekohledu ve sněhu a mrazu, naopak můžeme využít teplých letních nocí, ale bojujeme s jinými nepřáteli. Noci jsou krátké a na konci června dokonce ani pravá astronomická noc nenastává. Fotograf tak musí zápasit nejen s neposednými fotony pouličních lamp, ale i se září rozptýleného slunečního světla, které mu skrývají slabé okrajové partie mlhoviny. Další problém nastává paradoxně díky velmi příznivé poloze objektu vysoko nad obzorem. Objektivy dalekohledů i fotoaparátů se silně rosí a kazí obraz fotografovaného objektu. A tak musíme poděkovat Pavlu a Petru Cagašovým, že zamířili dalekohledy zlínské hvězdárny k této planetární mlhovině, která s planetami nemá nic společného, a pořídili pro sebe i pro nás její krásnou podobiznu. |
