Česká astronomická společnost

V noci nám svítí nad hlavou, osvětluje temná zákoutí a připadá nám důvěrně známý. Již víme, že temné plochy pokrývající jeho povrch nejsou vodní hladinou. Víme, že díky němu se hladiny našich moří dmou přílivem a odlivem a víme i to, že po něm jezdilo již bezpočet vozítek i chodilo několik lidí, kteří odlámali jeho kousky a přivezli je k nám domů na Zemi. Snad proto tak málo astronomů obrací dalekohled k jeho krátery zbrázděné a stále stejné tváři. Je však opravdu stále stejná? Podíváme-li se na vítězný snímek fotosoutěže ČAM z měsíce září 2006, budeme toto tvrzení muset trochu poopravit. Měsíc je osvětlován Sluncem tu z jedné, tu z druhé strany a v období úplňku nám svítí celou noc do očí jako kulatý reflektor. A vždy nám svou tvář ukazuje trochu jinak. Tak jak se mění výška Slunce nad lunárním obzorem, mění se i směr a tvar stínů a ukazují se nám stále nové a nové podrobnosti. A tak tam, kde jsme tuto noc neviděli žádné detaily, zítra či pozítří můžeme spatřit malý kráter či brázdu, jindy skryté ve stínu či naopak přesvícené silným svitem Slunce.

Výsledná kompozice ukazuje fáze Měsíce od srpku zvečera po západu Slunce, přes první čtvrť viditelnou v první půlce noci a jasný úplněk až po fáze po poslední čtvrti, na které si musíme ráno přivstat. O tom, že to zejména díky počasí není tak jednoduché, svědčí i doba osmi měsíců, po kterou jednotlivé snímky vznikaly.

V září se snad díky zatmění Měsíce pozorovatelnému z našeho území sešlo v soutěžním klání „lunárních“ fotografií několik, ale jednohlasný obdiv poroty si získala právě tato „nezatměňová“. Děkujeme a blahopřejeme.