Česká astronomická společnost

Snímek: Kombinace pěti samostatných expozic po 45 minutách, pořízených během dvou nocí v říjnu 2006. Snímky byly automaticky zregistrovány a sečteny pomocí malé aplikace, napsané nad open source toolkitem eLynx SDK, na jehož vývoji se podílím). Odstranění pozadí, šumu a zvýraznění slabých partií bylo provedeno v programu Pleiades PixInsight LE, finální úpravy ve Photoshopu.

Podzimní obloha nám nabízí pohled na tři největší členy Místní skupiny galaxií. Od Labutě, která se již kloní k západu, přes Kassiopeu a Persea až vycházejícího Malého Psa se táhnou dvě ramena naší vlastní Galaxie, rameno Střelce a Oriona. V Andromedě září pouhýma očima viditelná galaxie M31. A v nevýrazném souhvězdí Trojúhelníka se nachází galaxie M33, galaxie z celého trojlístku nejmenší. A právě tento hvězdný ostrov se stal cílem fotografa Zbyňka Vraštila, cílem, který v listopadu získal ocenění „Česká astrofotografie měsíce“.

Tato galaxie s průměrem téměř 60 000 světelných let je domovem mnoha miliard hvězd různého stáří i vývojového stupně, mnoha vodíkových i prachových mlhovin i tajemné temné hmoty. My máme to štěstí, že se na ni díváme téměř ze shora a můžeme tak obdivovat celou krásu vyvinutých spirálních ramen, obklopujících jádro galaxie, ve kterém se pravděpodobně ukrývá černá díra.

Galaxii objevil již před rokem 1654 patrně Giovanni Batista Hodierna, své označení M33 však získala díky slavnému katalogu francouzského astronoma a lovce komet Charlese Messiera. Ten ji do svého seznamu zanesl 25. srpna 1764. Tato galaxie byla také mezi prvními, které Lord Ross, irský astronom a velký pozorovatel vesmíru, identifikoval jako galaxie spirální.

Zbyněk Vraštil nám přinesl krásný obrázek tohoto hvězdného ostrova, abychom se i my mohli obdivovat této krásné galaxii. Vzhledem ke své jasnosti na hranici pozorovatelnosti pouhým okem a úhlové velikosti dvou měsíčních úplňků bývá často jedním z prvních objektů, které adept astronomie může na obloze pozorovat pozorovat a tak v nás může vzbuzovat trochu nostalgie. A nostalgii v nás vzbuzuje i technika, kterou Zbyněk Vraštil použil na její vyfotografování - fotografie na klasický „celuloidový“ film. Zejména ti z nás, kteří na tomto médiu vyrostli, oceňují kvalitu a krásu získaného snímku. Ale myslím, že se bude líbit i všem ostatním.

Zbyňku, díky za něj.