Česká astronomická společnost

Stává se snad smutnou tradicí, že pokud se na obloze objeví jasná kometa, je nad Čechami zataženo. Stává se však tradicí radostnou, že pokud se naskytne sebemenší možnost tuto kometu pozorovat a vyfotografovat, čeští astrofotografové tak učiní a své výsledky pošlou do soutěže "Česká astrofotografie měsíce". Mnozí nelitují ani času ani námahy a odjedou kamsi blízko či daleko, kde mraky necloní pohled do hlubin nebes a kde mohou namířit skla svých teleskopů na kýžený objekt. Tak učinili i vítězové říjnového kola ČAM Dalibor Hanžl a Petr Horálek, kteří v Německu překvapili podzimní krasavici, kometu 17P/Holmes. Ještě před 24. říjnem bylo toto těleso se svou 16. hvězdnou velikostí tuctovou představitelkou slabých, pouze velkými dalekohledy viditelných komet. Avšak již 24. října ráno se dostala na hranici viditelnosti pouhým okem a o několik hodin později předčila svým jasem nejméně polovinu hvězd viditelných pouhým okem a stala se třetím nejjasnějším objektem v souhvězdí Persea, kam se na obloze promítá.

Co se s kometou vlastně děje astronomové ještě přesně nevědí. Faktem ale je, že tato kometa má k podobným zjasněním sklony a že dokonce v roce 1892 podobné dokonce vedlo k jejímu objevu.

Ať již je však příčinou zjasnění obnažení ložisek ledu po destrukci části jádra komety, nebo jde o jiný mechanismus, můžeme s uspokojením říci, že čeští astrofotografové byli přitom. <>Daliboru Hanžlovi a Petru Horálkovi můžeme poděkovat, že nejen nám, ale i všem ostatním umožnili alespoň trochu nahlédnout do tajemného světa komety Holmes, která sice nepročísla nebesa dlouhým chvostem, která však narušila známou symetrii hvězd nad našimi hlavami tak, že si ji jistě budeme ještě dlouho pamatovat.