Česká astronomická společnost

Datum: 1. 11. 2007 Čas: 18:50 - 21:20 UT Optika/Fotoaparát: Takahashi Epsilon-180ED 2,8/500mm, Canon EOS 40D (mod. Hutech Ib), Rubinar 10/1000 mm, Canon EOS 5D Montáž: Vixen GP-DX, SW EQ6 Místo: Brno, Česká republika, N 49° 13.45'', E 16° 32.98'',272 m. n. m. Vestby, Norsko, N 59°36'18", E 10°45'40", 124 m. n. m. Zpracování: Složenina celkem 99 snímků, pořízených dvěma přístroji expozicemi od 30 s do 3 min. Snímky byly kalibrovány užitím černých snímků, numericky odstraněna vinětace (polynom 4. stupně) a registrovány užitím softwaru Registar. Pak byly všechny obrázky složeny v jeden obraz. Následovala kalibrace bílé a černého pozadí. Závěrečné zpracování v SOFO ACC 6.1. a vlastním softwaru napsaném v Delphi.

Překrásné portréty nezvyklé komety Holmes plní nejen stránky astronomických časopisů a internetu, ale i e-mailovou schránku soutěže „Česká astrofotografie měsíce“. A to již plné tři měsíce. Kometa byla sice velmi dobře pozorovatelná pouhým okem, ochudila nás však o to hlavní, co nám kometu kometou dělá. O ohon. To ale nepočítala s astrofotografy a jejich technikou, zpracovatelskými postupy, umem a zkušenostmi. Ti z těch několika málo fotonů, které kometě od ohonu k Zemi proklouzly, vykouzlili na fotografiích a zejména na obrazovkách počítačů obraz střapaté „kometární chobotnice“, řítící se vesmírem. Takovým dokladem může být i prosincová vítězná fotografie ČAM, nazvaná „Kometa zepředu“. Jejími autory jsou Miloslav Druckmüller z Moravy a Arne Danielsen z Norska. Obě jména známe spíše v souvislosti s překrásnými snímky zatmění Slunce, avšak je vidět, že je nepřekvapí ani noční obloha.

Celkem 99 snímků pořídili oba fotografové současně z Norska a České republiky, aby vytvořili tento působivý obrázek. Kometa se na něm představuje tak, jak ji skutečně málokdy můžeme vidět – takřka přímo zepředu. Slunce se totiž nacházelo, a stále nachází, na opačné straně oblohy a naše Země tak leží přibližně na spojnici komety a Slunce. Ohon, tlačen slunečním větrem a tedy mířící vždy od Slunce, se díky současné geometrii drah skrývá za vlastní, obrovskou kometární komu. A ta je vskutku veliká, neboť svým průměrem překonala hravě i průměr našeho Slunce. A to je jistě výkon úctyhodný, neboť podle pozorování z Hubbleova kosmického teleskopu má celé toto divadlo na svědomí těleso o průměru pouhých 3 a půl kilometru.

Stejně úctyhodná je však i práce obou autorů vítězného snímku, kteří nám všem přiblížili tento „tajný“ portrét zajímavé komety 17P/Holmes. Děkujeme.