|
Zkusme si prolistovat nějaký dnešní astronomický časopis. S velkou pravděpodobností se spolu se skleněnýma očima kosmických sond dostaneme až těsně k blízkým či vzdálenějším planetám, pokud si již spolu s dopadovým modulem nesedneme přímo na pevný povrch planety nebo nevnikneme hluboko do jejího plynného tělesa. V internetových aplikacích můžeme dokonce procházet modely krajin vytvořenými díky detailním snímkům citlivých kamer sond. Pohled je to opravdu úžasný. Až se zdá, že se mu téměř nic nevyrovná.
Zkusme si však také počkat na temnou bezměsíčnou noc, teple se oblékněme a přes objektiv dalekohledu se na planety podívejme sami. Hustými mraky pokrytý Jupiter točící se ve víru svých měsíců nebo prstenci obklopený Saturn, jak vykouzlený nebeskou laternou magikou, nám dozajista vyrazí dech. A co teprve pohled na namodralou nadýchnutou kuličku Uranovu, vznášející se v mrazivých hlubinách periferie Sluneční soustavy. A to vše na vlastní oči.
Ne vždy však můžeme vyběhnout do noci a namířit dalekohled na jasnou hvězdičku na nebi, ve skutečnosti skrývající pod svým svitem krásnou planetu. Nemusíme však propadat zoufalství. I díky vítěznému snímku únorového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce Luďka Hamra se můžeme v takovém případě planetami pokochat. Jeho kompozice všech šesti očima viditelných planet nám přináší pohled odpovídající reálnému vzhledu ve větším dalekohledu.
Takováto fotografie však nevzniká snadno. Filmové políčko ani digitální čip nemají totiž tu úžasnou schopnost oka vybrat si ze skutečného obrazu, často pokaženého chvěním vzduchu, vzácné okamžiky ostrého pohledu se všemi jemnými detaily. V případě fotografie takového objektu pak musí nastoupit technika, důmyslné metody zpracování mnoha jednotlivých snímků a hlavně zkušenost a trpělivost. Výsledkem mnoha hodin práce je nakonec jeden, ale zato krásný a ostrý snímek oběžnice Slunce, takový, jako na snímku vidíme.
Na závěr bychom chtěli Luďkovi Hamrovi poděkovat za úchvatný pohled na planety naší domovské soustavy. Určitě se však s ním a jeho snímky nesetkáváme naposledy, neboť tato verze není jistě konečná. Jak on sám píše, čeká ho ještě minimálně Neptun. A nezapomeňme, že za 10 let nastane další poměrně příznivá opozice Marsu, jehož nový portrét jistě změní vzhled této kompozice. Popřejme mu tedy jasné nebe nad hlavou, spolehlivou techniku a hlavně hodně elánu do dalšího lovu planet. Přejeme tím vlastně i sobě nové pohledy do nebe.
|
