|
Autor snímku
Josef Jíra, 35 let
Technické údaje a postup:
Název: Březen - měsíc konjunkcí
Místo: obec Březina nedaleko Rokycan
Datum: 26. 3. 2012
Přístroj: Canon EOS 40D + Tamron 17-50 mm objektiv, pevný stativ
Postup: ISO 500, expozice 73 x 2 s, v intervalu 3min, f/7,1
Zpracování: složení snímků v programu Startrails, odečet temných snímků pomocí programu MrawGui 1.1.0.0.
|
|
Jaro letošního roku nám připravilo několik velkých planetárních představení. Jasné planety se jak na promenádě pohybují po nebi, někdy se potkávají, jindy zase marně dohánějí, aby se však nakonec všechny skryly v oslnivé záři slunečních paprsků. Jedno z úchvatných setkání zachytil i vítězný snímek dubnového kola soutěže "Česká astrofotografie měsíce" s názvem "Březen - měsíc konjunkcí". Jeho autor, astronom a astrofotograf Josef Jíra využil fotogenické situace, kdy blízké setkání Jupitera a Venuše na večerním nebi obohatil ještě dorůstající srpek Měsíce.
Přiblížení planet na naší obloze vždy vyvolávala zájem lidí. Díky velkému jasu planet pozorovatelná i na potemnělé večerní obloze přinášejí nezvyklý pohled, vymykající se běžným zkušenostem. Není pak divu, že se z jejich výskytu běžně usuzovalo na zdar či nezdar nejrůznějších činností. Mnohdy i velké bitvy byly ovlivněny výkladem astrologa, který měl tu moc vehnat i zkušeného vojevůdce do předem prohrané bitvy. Jindy zase mohl svou předpovědí bitvu odvrátit a zachránit mnoho lidských životů. Kdo však to nyní ví.
Velkých konjunkcí planet nevyužívají ovšem jen astrologové. Obracejí se k nim i historici v naději, že jim jejich popis pomůže datovat jinak ztracené okamžiky naší historie. Příkladem nám budiž třeba datování narození Krista za pomoci velké trojnásobné konjunkce Jupitera se Saturnem, která snad byla onou romantickou betlémskou hvězdou. A jak vidíme i na tomto snímku, obracejí se k ní i astrofotografové a fotografové, hledající co nejhezčí motiv pro dech beroucí fotografii.
Abychom však nezapomněli na snímek samotný. Kompozice několika desítek obrázků pořízených ve tříminutových intervalech ukazuje 2 planety a Měsíc, postupně klesající k obzoru. Nejslabší světélko, skrývající se nejvíce ve větvoví rozsochatého stromu, patří obří planetě Jupiter. Ta byla v době pořízení snímku vzdálena od Země přibližně 860 miliónů kilometrů, zatímco jasná Venuše, pohybující se nejvýše nad obzorem, pouhých 108 miliónů kilometrů. Světlo Jupiterovo opustilo tedy tuto planetu téměř 48 minut před pořízením každého snímku, světlu Venuše cesta trvala 6 minut. Nejjasnější Měsíc se pohyboval ve vzdálenosti přibližně 406 tisíc kilometrů a jeho světlo k nám letělo 1,35 sekundy.
To však ještě není vše, k čemu nás snímek může inspirovat. Pohledem do hvězdářských tabulek zjistíme, že v době pořízení se Venuše ještě stále úhlově vzdalovala od Slunce, ovšem už opravdu velmi pomalu. Druhý den totiž dosáhla tzv. největší východní elongace, tedy úhlové délky od Slunce a ze vzdálenosti plných 46 obloukových stupňů se začala pohybovat zpět, aby nám 6. června tohoto roku za úsvitu připravila vyvrcholení své divadelní sezóny - přechod před slunečním diskem.
Doufáme tedy, že si tento okamžik, poslední na více než 100 let, nenechá ujít nejen autor vítězného snímku Josef Jíra, ale i ostatní milovníci hezkých nebeských úkazů a že se se svými výsledky podělí i s ostatními. Všem ať přeje jasné počasí a panu Jírovi za celou ČAM blahopřejeme ke krásné inspiraci.
|
