Česká astronomická společnost

Historie ČAS

Štych:
Kéž by tato krásná pohoda panovala v dalších letech i nad českou astronomií a kolektivní prací v České astronomické společnosti.

Klepešta:
Úspěch lze očekávat tam, kde je láska k práci a kde ředitel sám strhuje příkladem ostatní k následování.


Z historie
České astronomické společnosti

1900 - 1917

Před založením ČAS
Koncem 19. století a na přelomu století se v české astronomii neobjevovalo tolik význačných postav jako ve století dvacátém.
Hlavními nositeli hvězdářského vzdělání byli během končícího 19. století profesor František Josef Studnička (1836-1903), dr. Gustav Gruss (1854–1922), prof. Vojtěch Šafařík (1829-1902), dr. Josef Jan Frič (1861-1945), a vlastně i Jan Neruda (1834-1891), jehož Písně kosmické do jisté míry astronomii popularizovaly.
Jedinou hvězdárnou na území budoucí České republiky  bylo pražské Klementinum, které ovšem náleželo německá části university, a teprve roku 1918 bylo z podnětu ČAS převzato republikou.
Astronomický ústav české části university sídlil v nuzných podmínkách v Praze na Letné  v Ovenecké ulici, a to v pronajatém bytě profesora Augusta Seydlera (1849-1891) s vystavěnou jednoduchou dřevěnou hvězdárnou.

Ladislav Pračka
Soukromý astronomický nadšenec Ladislav Pračka (1877-1922), jehož hvězdárna se nacházela v Nižboru, uveřejnil v prvním čísle časopise Živa v roce 1913 na straně 29 "Výzvu k založení české organisace astronomů amaterů", obdobné astronomickým společnostem ve světě. Spolu s tím Pračka navrhoval rozčlenění takové organizace podle jednotlivých pozorovacích disciplín. Popularizační funkcí navrhovaného seskupení se příliš nezabýval. Sám doporučoval pozorování proměnných hvězd, která by se do světového koordinačního centra dostávala přes jeho nižborskou hvězdárnu.

Jaroslav Štych
Ing. Jaroslav Štych (1881-1941) se spolu se svou manželkou Luisou Landovou-Štychovou (1885-1969) angažoval v dělnickém hnutí. V roce 1913 oba založili ateistickou organizaci Svaz socialistických monistů, která úzce spolupracovala se sociálními demokraty.

Štychovy přednášky
V únoru až dubnu 1915 Štych uspořádal cyklus deseti přednášek o astronomii v Dělnické akademii (dnes Masarykova demokratická akademie) v Praze v Hybernské ulici. Měl za sebou už mnoho přednášek i pozorování svým dalekohledem pro veřejnost.
Cyklus se konal ve dvou bězích po 60 až 70 posluchačích. Přednášky přilákaly další nadšence a spolu s nimi v lednu 1916 založil Štych astronomický kroužek. Z něj následně vzešel přípravný výbor pro založení České astronomické společnosti.
Tomu předcházelo setkání Štycha s Josefem Klepeštou (1895-1976), který spolu s dalšími astronomy - amatéry na Štychovy přednášky docházel a který předtím navštěvoval kursy Ing. Jana Iglauera (autora prapodivné studie Nová lumenální soustava světová).
Při druhém kursu svých přednášek v zimě 1915/1916 Štych náboroval posluchače ke vstupu do astronomického kroužku.
Klepeštovi nebyla myšlenka kroužku (ani větší organizace) cizí. Sám během praxe u prof. Thomase ve vídeňské Uranii v roce 1915 přišel na myšlenku založit obdobnou společnost amatérských astronomů, jaké jsou v cizině. 

Artur Kraus
Setkání po přednáškách v Dělnické akademii se účastnil i pardubický baron Artur Kraus (1854-1930), sám vyznavač astronomie a zakladatel první hvězdárny v Čechách, která byla přístupná veřejnosti. Baron navrhoval pro budoucí sdružení název Spolek českých hvězdářů-amatérů.

Založení společnosti
Na Štychův nábor se přihlásili Josef Klepešta, Ing. Viktor Rolčík 1884-1954), Lida Rolčíková, Karel Novák (1857-1958), Karel Anděl (1884-1948), Ing. Václav Borecký (1887-1956) a další. Ještě před vlastním založením společnosti tato skupina vykonala 15 schůzek.
Štych razil popularizační úlohu zamýšlené společnosti, naproti tomu Klepešta, Anděl a Novák prosazovali odborné zaměření spolku
Slovy J. Klepešty:"panoval mezi námi jistý rozdíl v názorech. Štych byl osvědčeným popularisátorem a horoval pro osvětové poslání astronomie, já spíše měl smysl pro organisaci, která by umožnila studentům a amatérům pozorování oblohy."
    Shodli se na nutnosti vydávat českou astronomickou literaturu. Podle Klepešty:"v té době byl zoufalý nedostatek astronomické literatury v českém jazyku. Prakticky jsme byli odkázáni na zastaralé populárni knížky Studničkovy a Flammarionovy a Grussovu Z říše hvězd z roku 1896".
Spolku kolem Štycha a Klepešty se podařilo do příprav začlenit i dr. Josefa Jana Friče a prof. Františka Nušla (1867-1951). Frič souhlasil se založením společnosti, ale sám se organizace neúčastnil, aby se mohl plně soustředit na budování vědecké hvězdárny.
Společnost musela mít úředně schválené stanovy c. k. aparátem. Společně je sepsali a za všechny je signovali Štych, Rolčík a Novák.
Dne 18. srpna 1917 donesl Anděl stanovy na místodržitelství. K příznivému vyřízení (během války to mohl být problém) dopomohl vliv barona Krause. Stanovy byly schváleny 21. září pod číslem 249 400 a dne 15. října 1917 byly na policejním ředitelství předány Novákovi.
 
Ustavující schůze
Ustavující schůze České astronomické společnosti byla svolána do posluchárny prof. Nušla v Náplavní ulici v Praze na 8. prosince 1917 ve 14 hodin. Účastnilo se jí něco přes 50 přihlášených členů.
Prvním předsedou byl zvolen školní rada prof. Jaroslav Zdeněk (1837-1923).
Při volbě do výboru byli na přání J. J. Friče a F. Nušla zvoleni pouze astronomové-amatéři. Teprve roku 1922 vstoupili do výboru profesionální astronomové Nušl, Svoboda, Mašek, Schneider a Seydl.
Česká astronomická společnost (později Československá astronomická společnost) byla založena jako spolek sdružující zájemce o astronomii z nejširších vrstev obyvatelstva: vedle sebe se věnoval astronomii architekt s předsedou dělnických spolků, inženýr s učitelem, továrník se studentem.
Společnost si jako hlavní cíle vytyčila "... zřízení lidové observatoře astronomické v Praze ..., knihovny a čítárny, přístupné nejširším kruhům ..., šíření a popularisování výsledků moderní astronomie."


1918-1927

První roky Společnosti
Pozdější specialista na meziplanetární hmotu, prof. Vladimír Guth (1905-1980) vzpomíná: "Prvá léta Společnosti se prakticky omezila na přednáškové cykly pořádané na české technice v Zengerově posluchárně. Vedle Nušla tu obětavě přednášel o klasicích světové astronomie prvý předseda ČAS prof. Zdeněk, nestor milovníků astronomie, jehož tvář zdobená dlouhým bílým vousem vzbuzovala opravdovou úctu. Nechyběly Andělovy výklady o Měsíci, Rolčíkovy o astronomické optice. Oblíbeny byly přednášky zkušeného řečníka a jednoho z iniciátorů založení Společnosti ing. Štycha."

Věstník ČAS
V srpnu 1917 Klepešta na psacím stroji sepsal a distribuoval mezi členy ČAS "Zprávy České astronomické společnosti". Společnost přešla k tištěnému periodiku v březnu 1918, kdy vyšlo první číslo "Věstníku ČAS" s osmi stranami a takto vycházel po dva roky jako čtvrtletník.

Říše hvězd
Na Věstník navázal časopis "Říše hvězd". První číslo I. ročníku vyšlo nákladem 1000 výtisků. Časopis vycházel čtvrtletně a jednotlivá čísla měla 20 stran. Druhý ročník vycházel už jako měsíčník (s výjimkou prázdnin) o 16 stránkách.

Další spolky
Další spolky, kroužky a společnosti vznikaly od r.1924 po celé republice a později se začlenily do ČAS. Dokonce i v tehdejší východní výspě republiky, na Podkarpatské Rusi v Užhorodu byl učiněn pokus o založení tamní astronomické společnosti; záhy ale ztroskotal.

1928-1937

Hvězdárna
Jednou z hlavních myšlenek, obsažených ve stanovách ČAS, bylo vybudování hvězdárny, která by sloužila veřejnosti. Plány, které rozpřádali jednotliví členové ČAS, byly téměř fantaskní. Mladá republika se pomalu vzpamatovávala ze světové války a Česká astronomická společnost uvažovala o astronomické popularizační instituci celoevropského významu.
Po tragické smrti astronoma a politika Milana Rastislava Štefánika (1880-1919) navrhl dr. Hraše, aby  hvězdárna, kterou Společnost chtěla vybudovat, nesla Štefánikovo jméno.
Byl založen "Fond Štefánikův" při ČAS, jehož protektorem se stal T. G. Masaryk a jeho předsedou generální inspektor čsl. armády básník J. S. Machar.
V letech 1920-1922 měla ČAS prozatímní hvězdárnu v Havlíčkových sadech (Gröbovce) v umělé jeskyni - právě pod místem, kde ještě do roku 1911 stávala Šafaříkova hvězdárna. Kanceláře společnosti přitom sídlily na Wilsonově nádraží.
V Havlíčkových sadech byl pro populární výklady umístěn 95mm dalekohled, který bylo třeba před pozorováním vyvézt po kolejnicích na terasu. Dalekohled však, stejně jako ostatní přístroje, mapy a pod., trpěl vlhkem v jeskyni. Proto byla pozorování na tomto místě ukončena.
Činovníci ČAS postupně jednali s pražským magistrátem o výstavbě skutečné hvězdárny.
Nejprve se uvažovala stavba na Petříně.
Následně přišel návrh správního výboru Technického musea, aby hvězdárna byla součástí   příští novostavby muzea (dnes NTM).
Po čase, kdy se hvězdárna jako součást novostavby Technického muzea ukazovala více a více nereálnou, stalo se roku 1926 dočasným útočištěm přístrojů České astronomické společnosti staroslavné Klementinum.
Ovšem astronomická věž Klementina, která nevyhovovala pozorováním půl století po své výstavbě, nemohla už vůbec suplovat astronomickou observatoř sto osmdesát let po svém založení.
Astronomové tedy pátrali dále. Střízlivě se uvažovalo o stavbě na západním svahu Riegrových sadů na Královských Vinohradech. I tato myšlenka musela být, a to r. 1927, opuštěna.
Ještě téhož roku došlo v postoji pražského magistrátu k zásadnímu posunu. Konečně byl pro stavbu hvězdárny úřadem doporučen pozemek, kde nebylo nic, co by výstavbě budovy bránilo. „Sadový úřad doporučil společnosti obecní domek čp. 205 při Hladové zdi na Petříně, který by se dal k účelům hvězdárny dobře adaptovati."
 S magistrátem bylo vše vyjednáno na podzim 1927 a ihned se začalo s pracemi. Výkop základů hvězdárny započal v říjnu 1927. Stavba probíhala vskutku závratným tempem. Nemálo k tomu přispělo i to, že mezi členy České astronomické společnosti byl dostatek jedinců, kteří měli konexe v nejrůznějších stavebních firmách a v továrnách. Nadšení členů České astronomické společnosti, kteří o stavbu hvězdárny v Praze usilovali dlouhé desetiletí, teď bylo neskonalé.
V dubnu 1928 už na vrcholu Petřína stála skutečná hvězdárna. Ještě před otevřením hvězdárny bylo rozhodnuto, že název observatoře bude Lidová hvězdárna Štefánikova.
A ČAS se mohla přestěhovat do svého vlastního sídla na Petříně.
Samotný akt slavnostního otevření vlastní hvězdárny, ke kterému mířila Česká astronomická společnost od svého založení, se odehrál dopoledne 24. června 1928. „Za historickou Hladovou zdí, na nejvyšším místě krásných sadů petřínských, na nezastavitelném místě s nejčistším obzorem v Praze, stojí náš útulek. Den po letním slunovratu, t.j. v neděli dne 24 června o 10. hod. dopolední bude na hvězdárně zahajovací členská schůze... Nezapomeňte, že od června je adresa Společnosti: Česká astronomická společnost, Praha IV, Petřín, Lidová hvězdárna Štefánikova.“
První rok sloužila hvězdárna pouze členům ČAS. Otevření pro veřejnost se plánovalo na rok 1929. To se také povedlo a hvězdárna byla zpřístupněna všem návštěvníkům 4. května 1929. „…U příležitosti oslav Štefánikových byla otevřena hvězdárna také pro návštěvy veřejnosti. První den otevření byla hvězdárna přístupna obecenstvu zdarma a návštěvníci petřínských sadů využili této příležitosti dostatečně. Od 14-18 hod. navštívilo hvězdárnu téměř 1000 osob. Všecky místnosti hvězdárny byly přeplněny a stále přicházely nové hloučky návštěvníků."

1938-1943

Okupace
Během okupace se sice astronomové mohli radovat z nařízeného zatemnění měst, které přálo pozorováním, ale spolkový život byl krajně obtížný.
Jan Šimáček (1894-?): "Druhá světová válka vnesla do ČAS i neshody, takže například musel rozrušený předseda prof. dr. Nušl ve schůzi důrazně odmítnout tvrzení, že ČAS svými akcemi a přednáškami obchází nařízení o zavření vysokých škol, což by bylo mohlo vést k zákroku německých úřadů, k rozpuštění ČAS a zabrání petřínské hvězdárny."

1943-1944

Útlum
Ke konci války se začínala "Říše hvězd" tenčit až pře­stala vycházet docela.
František Kadavý (1896-1972): "Za války prožívala Společnost mnoho těžkostí. Počet členů koncem války dosáhl čísla 2700 a náklad časopisu byl však jen 2000 a nesměl být zvyšován. Nakonec se omezilo přijímání členů do 18 let... Německý úředník Kulturního odboru hl. m. Prahy zrušil usnesení výboru ČAS nevyhovět žádosti tzv. Radosti ze Života o volný vstup do hvězdárny. Konečně Protektorátní úřad v Praze nařídil, aby byl na hvězdárně zaveden při provádění obecenstva německý výklad. Hvězdárna byla veřejnosti přístupna až do února 1945, kdy několik místností na hvězdárně zabrali němečtí vojáci a zůstali tam až do počátku pražského povstání."


1945-1947
Po ukončené bojů chtěli členové ČAS co nejrychleji obnovit spolkový život včetně svého hlavního pojiva - hvězdárny.
Kadavý: " V květnové revoluci byla hvězdárna těžce poškozena. Nejvíc hlavní kopule a knihovna, která byla výbuchem granátu rozmetána. Během roku však zásluhou Václava Jaroše, tehdejšího kulturního referenta hl. m. Prahy a pozdějšího před­sedy ČAS, byla znovu uvedena do provozu."
O prázdninách 1945 začala opět vycházet Říše hvězd. Pro veřejnost se podařilo zorganizovat pozorování zatmění Slunce dne 9. 7. 1945. Členové ČAS přednášeli o astronomii v rozhlasových pořadech. 
František Matěj (1911-1989):"Spolupráce mezi odborníky a amatéry byla v té době příkladná a ku prospěchu astronomie i obou stran. Nestalo se, aby kterýkoli astronom z povolání nevyhověl pozvání k přednášce nebo ke spolupráci."
Počet členů se významně zvyšoval, až dosáhl 5000. Kadavý: "Nebyl to však růst zdravý. Mnozí, kteří se v té době přihlásili za členy, si pletli astronomii s astrologií a někteří dokonce i se spiritismem."

1948-1989
Po únoru 1948 se v ČAS hodně změnilo. Ke slovu přišla politika, stejně jako v celé společnosti. Sice nadešly zlaté časy československé odborné i amatérské astronomie, ale totéž nelze říci o situaci, v jaké se nacházela samotná ČAS.
Popularizace a podpora astronomie jako vědy se stala státní politikou. Organizování popularizace přebrala Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí a materiálně zajišťovaly Národní výbory, které dostávaly prostředky jak na techniku, tak na personální
zabezpečení. Po celé republice nastala první vlna budování lidových hvězdáren, masivně vznikaly astronomické kroužky a roztočil se seriál přednášek a besed, nesrovnatelný se skrovnými aktivitami za první republiky.
Podle zákona č. 68/51 Sb. o dobrovolných organizacích a shromážděních se měly spolky vzniklé před rokem 1951 přeměnit v dobrovolné organizace nebo do nich být včleněny, popřípadě mělo dojít k jejich rozchodu. Spolkům byla dále uložena povinnost, aby předkládaly informace potřebné k posouzení činnosti krajským národním výborům. Okresní národní výbor však mohl spolek také rozpustit, jestliže nabyl přesvědčení, že existence spolku nenapomáhá výstavbě socialismu nebo jej dokonce brzdí.
Členský časopis a věstník ČAS - Říše hvězd - byl přebrán státním nakladatelstvím Orbis a stal se populárně naučným časopisem o astronomii.
Po této změně počala ČAS vydávat od roku 1963 pro své členy svépomocí rozmnožovaný věstník "Kosmické rozhledy", který byl (a je) zaměřen poněkud odborněji než Říše hvězd.
V roce 1953 přebral správu nad petřínskou hvězdárnou NV hl. m. Prahy. ČAS zvolna ztrácela své poslání a stávala se jakousi nadbytečnou organizací.
Vyvrcholením krizových let ČAS byla radikální změna stanov a statutu na 1. celostátním sjezdu ČAS v roce 1959 a přeměna ČAS ze zájmového spolku na výběrovou vědeckou společnost přičleněnou pod ČSAV. Členové se museli znovu registrovat dle nových pravidel, a tak z počtu více než 3000 členů - převážně amatérských zájemců o astronomii - měla ČAS na přelomu 50./60. let necelých 500 členů, převážně vědeckých pracovníků a pracovníků hvězdáren. O rok později byla založena ČAS při SAV s působností na Slovensku.

(pokračování)