Nejspíš nikoli. Slova nejrůznějších oficiálních představitelů, stejně jako novinářských fantastů, totiž mlží jak paranoidní zatajování vojáků, tak i nepřesné či zcela pomýlené překlady řady vydávaných prohlášení. Faktem je, že Čína investuje do svého kosmického programu odhadem přes dvě miliardy amerických dolarů ročně. Což je ale pořád sedmkrát méně než NASA, nepočítaje v to ještě bohatší vojáky a také nezanedbatelný soukromý sektor. Na poli raketových nosičů však se svou třídou Dlouhý pochod představuje velmi zajímavého hráče: do vesmíru dnes vynáší zhruba stejné množství mezinárodních umělých družic za úplatu jako satelitů ve vlastní režii. Většina z nich má ale telekomunikační, meteorologickou a nebo zpravodajskou funkci. S pilotovanými lety a nebo vědeckým výzkumem byť i nejbližšího okolí Země jsou však Číňané na stejné pozici jako Američané či Rusové někdy před třiceti roky. Takže řeči o vlastní orbitální stanici patří spíše do kategorie hodně vzdálených snů, vždyť i oficiální činitelé přiznali, že další kosmonaut poletí na palubě Shenzhou 6 snad v roce 2005 či 2006. Snad. Není divu, že dosud nikdo neprozradil jakékoli konkrétní vlastnosti "plánované" orbitální stanice. Možná proto, že se teprve rodí. Docela názorně to vystihl Xie Mingbao, ředitel Technického úřadu programu pilotovaných letů. "Výprava člověka byla prvním krokem čínského kosmického programu. Následovat bude kosmická laboratoř, která umožní pobyt posádky po omezenou dobu. Třetí krok, tedy stavba kosmické stanice, pak záleží na tom, kdy vyřešíme problémy spojené s takovou konstrukcí." Proč vlastně Čína nespolupracuje na přípravě Mezinárodní kosmické stanice? Jednak proto, že sama nechce. Jednak proto, že Američané nechtějí na palubě tohoto prestižního projektu přivítat zástupce komunistické diktatury. Navíc se obávají úniku řady strategických technologií. Číňané si tedy musí vystačit sami. Shenzhou sice vychází z ruského Sojuzu, ale technici k této lodi přidělali rakety k manévrování na oběžné dráze. Poskytuje sice místo až pro tři kosmonauty, nicméně podle spekulací by při další výpravě měli letět nanejvýš dva lidé. S žádnými většími manévry, natožpak nácvikem spojení s jinou lodí či výstupem do volného kosmického prostoru, se zatím nepočítá. A jestliže je projekt orbitální stanice drahým během na dlouhé trati, pak u cesty člověka na Měsíc určitě Čína nemá v tomto okamžiku vůbec žádnou šanci. Na druhou stranu kdo ví, třeba se americký prezident Bush rozhodne Číňany k prestižní Stanici přizvat. Už jenom proto, že NASA pořád chybí peníze. Je tedy zřejmé, že zpráva o výpravě prvního Yang Liweiho do vesmíru rezonuje především v samotné Číně. Národní hrdost, opojení z dosažení velkého cíle, dává triumfy do rukou především komunistické partaji. A navíc, což byl případ i Rusů a Američanů, tak rozsáhlý vědecký projekt vychovává celou řadu vynikajících odborníků, jejichž um se zúročí na mnoha jiných místech. Například při modernizaci strategických zbraní, při špionáži, ale i ve všedním životě. Pro celkové změny -- ať už na poli kosmické komerce, vědy a nebo celosvětové bezpečnosti -- však Yang Liwei neznamenal prakticky vůbec nic. Pro obyvatele Číny a její ideologické mágy však více než dost. A kdo ví? Čínské komunikační satelity umožňují nejen telefonické, televizní a internetové spojení, ale i oboustranné spojení mezi jednotlivými vojenskými jednotkami. Zpravodajské satelity snímkují všechny okolní státy a Číňané začínají budovat i autonomní globální poziční systém, obdobu amerického GPS a evropského Galilea. A možná, že se v roce 2008, v době "čínské" olympiády dočkáme i prvního zárodku orbitální stanice. A možná také ne. Však se časem uvidí. Zdroj: denik.hvezdarna.cz |
