Kdybyste se před rokem, 29. března 2003, dívali do souhvězdí Lva, spatřili byste možná kratičký záblesk světla. Jakoby v souhvězdí nakrátko zasvítila nová hvězda a potom zase zmizela. Trvalo to jen zlomek sekundy a vy byste si zřejmě mysleli, že se vám to jen zdálo. O přelud ovšem nešlo. Záblesk dosahující hvězdné velikosti možná až 5 magnitud se skutečně na obloze objevil. Šlo o optický dosvit nejsilnějšího záblesku záření gama, jaký byl kdy zaznamenán. První gama záblesky byly zaznamenány téměř před 40 lety a od té doby jich bylo pozorováno několik tisíc, v současné době v průměru jeden denně. Po záblesku v oboru gama světelný zdroj rychle slábne i v záření o delších vlnových délkách. Záblesky lze tedy sledovat také v optickém oboru, je ale nutné začít pozorovat co nejdříve po objevu záblesku. To byl dlouhá léta největší kámen úrazu. Teprve v poslední době se podařilo zkrátit dobu mezi objevem gama záblesku družicí a následným snímkem optickým dalekohledem na Zemi na řádově desítky sekund (v těch nejlepších případech). Potvrdilo se, že dosvity gama záblesků ve viditelném záření mohou být velmi jasné. 23. ledna roku 1999 byl 22 sekund po gama vzplanutí zaznamenán optický dosvit o hvězdné velikosti 8,9 mag. Bylo by ho tedy možné spatřit v triedru. Do té doby se optické protějšky pozorovaly velkými dalekohledy světa. Amatéři se k tomuto astronomickému oboru připojili teprve před třemi roky. Nyní se totiž dosvity dají sledovat už dalekohledy o průměru zrcadla 20 cm. Vraťme se ke gama záblesku GRB 030329. Jeho optický dosvit překonal rekord ve své jasnosti a teoreticky mohl být spatřen okem bez dalekohledu. Díky stále se lepšící technice i mezinárodní spolupráci mezi pozorovacími stanicemi byl tento dosvit intenzivně sledován v období 78 minut až 79 dní po gama vzplanutí. Astronomům se podařilo získat celkem 2687 fotoelektrických měření v barevných filtrech BVRI. To už je velmi solidní množství dat, ze kterého se dá dobře studovat světelná křivka dosvitu (obr. 1).
 Obr. 1 - Světelná křivka optického dosvitu GRB 030329 ve fotometrických oborech BVRI. Pozor, na vodorovné ose je čas vyjádřen v logaritmické stupnici. Jednotlivé křivky jsou svisle posunuty o hodnoty vyznačené v obrázku. (Lipkin a kol. 2004) Z měření vyplývá, že světelná křivka dosvitu je velmi složitá. Kromě neustále klesajícího trendu střední hvězdné velikosti až o 10 magnitud na ní lze zjistit mnoho podružných změn. Ty probíhají v řádech dní, hodin i minut a vzájemně se přes sebe překládají. Rychlé světelné změny v období kratším než 8 dní po vzplanutí jsou charakteristické nesymetrickým průběhem, konkrétně rychlejším vzestupem a asi dvakrát pomalejším sestupem hvězdné velikosti. Světelné změny byly po čtyři dny přibližně stejně rychlé a potom se začaly výrazně zpomalovat. Vlastnosti těchto změn jsou podobné jako u dříve pozorovaných dosvitů gama záblesků.
 Obr. 2 - Takto vypadá světelná křivka dosvitu GRB 030329, když se od ní odečte lineární pokles jasnosti během prvních osmi dní po vzplanutí. Je vidět pět velkých "hrbů" a další dva malé. (Lipkin a kol. 2004). Sledování dosvitů gama záblesků je ještě v plenkách, protože zatím není posbírán statisticky dostatečný počet světelných křivek. Počet pozorování ale neustále roste, takže se v příštích letech můžeme těšit na velice zajímavé výsledky tohoto oboru astronomie. zdroj: www.arXiv.org | 
