Kometa byla objevena dne 24. 8. 2001 (1,2m Schmidtova komora na Mt. Palomaru; S. H. Pravdo, E. F. Helinová a K. J. Lawrence) jako slabý objekt ve vzdálenosti 10 AU od Slunce. Poprvé ji vizuálně sledovali v Austrálii, na jižní obloze. Měla pouhých 14,5 mag. Avšak její spočtená dráha naznačila velice příznivé, možná až dramatické možnosti k jejímu zahlédnutí, a to bez velikých a těžkých pomůcek. Důvodem k pozornosti je totiž výrazná předtucha, že v období její největší jasnosti by mohla mít 2 až 3 magnitudu. Kometa je při takovém lesku v nejmenším případě zvláštním útvarem na obloze mezi ostatními, bodovými hvězdami podobné jasnosti. V tom druhém případě je zaručeně krásnou podívanou. |
| V době, kdy se vlasatice ocitne v periheliu (nejblíže ke Slunci; pouze 0,32 AU), bude ze střední Evropy „lízat“ jihozápadní obzor hned po západu Slunce. Avšak den ode dne na obloze stoupá severním směrem a šance k jejímu nalezení je stále větší. To se zrovna píše počátek května roku 2004, v němž nesmíme mimo jiné zapomenout na měsíční zatmění. Odehraje se po západu Slunce, v úterý 4. května. To také znamená, že v dalších dnech nebude ustupující Měsíc na obloze kometu rušit oslnivým světlem. Mezitím se nad severozápadním obzorem odehrává planetární divadlo. V těch místech zdobí nebe nejníže zářivá Venuše, výš rudý Mars a nad ním krásná planeta Saturn. Vysoko nad jihem se třpytí v souhvězdí Lva Jupiter. Tedy pouhé tři dny po zatmění prochází vlasatice periheliem. Je několik stupňů severovýchodně od nejjasnější hvězdy oblohy – Sírius (souhvězdí Velkého psa). Rychle se přesouvá přes Vlka do Jednorožce, 10. května do Malého psa. V tuto chvíli je bezpečně vysoko nad obzorem k nalezení, navíc leží necelých 7° východně od Procyona. To je totiž další z šuplíku velice jasných hvězd. Krásné představení nám ukáže počátkem víkendu 15. května. Proletí severozápadně kolem skvostné otevřené hvězdokupy M44 v Raku. Lidově je nazývána „Roj včel“ a bude-li kometa jasná, objeví se noc před tím, 14. května stříbrný prach chvostu komety přímo mezi „včelami“. Optimismus nás neopustí ani koncem května. Vlasatice sice rychle slábne, avšak zároveň se stává cirkumpolární (nezapadá vůbec pod obzor). Rázně se přibližuje k Velké medvědici, v níž lze najít lidově známý útvar Velký vůz. 28. května překročí hranice souhvězdí Rys do „vozu“, ale blíží se k němu čím dál pomaleji. Vzdaluje se totiž od Země stejně jako od Slunce, pryč ze sluneční soustavy. Tomu odpovídá i smutný pokles její jasnosti (v případě, že se nestane nic neočekávaného…). Je nejspíš zapotřebí nějaký střední dalekohled, nicméně k vyhledání stále napomáhá Velký vůz. 18. července (jako objekt 8, či dokonce 9 magnitudy) prochází nad „předním kolem“ Velkého vozu, který „leží“ ve hvězdě beta UMa. Pro vytrvalce s většími přístroji nebo citlivým technickým vybavením prochází v téměř celém říjnu po hvězdném komplexu Malá medvědice. 29. října natrvalo vstupuje do Draka, v němž „občas“ předtím takřka jen prosvištěla. Asi nejintenzivnější očekávání splní milovníkům zdánlivých přeletů objektů přes sebe. Jenže to budou milovníci vybaveni citlivými CCD kamerami, nebo spíše dalekohledy nad 20 cm v průměru. Kometa (v té době asi 12,5 mag) totiž těsně míjí 25 listopadu jasnou delta Drakonis. Do konce roku se pak už jako kometka o jasu pouhé 14 mag přesune do souhvězdí Kefeus. Koncem února se zdálo, že se od předpovědi skutečná jasnost silně pesimisticky liší. Avšak budoucí chování komety nelze nikdy „na vlas“ přesně určit. Zatím lze jen říci jeden zaručený fakt. Za ideálních pozorovacích podmínek ji okem spatříme určitě. V případě veliké nespokojenosti pak nastupuje na řadu fakt druhý. Pozorovatelé jsou v přísném střehu noc co noc, takže objev nové jasné komety je zajisté naprosto neuzavřené téma… Text: Petr Horálek, člen Společnosti pro výzkum meziplanetární hmotu (SMPH)
mapka: Lukáš Turek
Zdroj: Hvězdářská ročenka 2004; P. Příhoda a kol.; Praha |
