Americký měsíční program pilotovaných letů byl ukončen v prosinci 1972. Celkem přistálo na Měsíci 6 expedic (Apollo 11, 12, 14, 15, 16 a 17). To znamená, že se po povrchu Měsíce procházelo 12 pozemšťanů (amerických astronautů). Na Zemi bylo dopraveno téměř 400 kg měsíčních kamenů a horniny. Zároveň zůstalo na Měsíci velké množství "železného šrotu". Kromě státních vlajek, vztyčovaných v místě přistání, zůstaly na Měsíci také spodní části přistávacích lunárních modulů, které při startu posádky zpět k Zemi posloužily jako startovací rampy. V jejich blízkosti zůstala zaparkována 3 měsíční vozítka, zprostředkující pomocí televizní kamery start kosmonautů z Měsíce. Na Měsíci zůstalo rovněž velké množství přístrojů, které dlouhodobě monitorovaly podmínky na povrchu nejbližšího kosmického "souseda" naší Země. Posádky Apolla 11, 14 a 15 zde dopravily laserové odrážeče, které stále fungují i po více než 30 letech. Pomocí nich lze s mimořádnou přesností několika centimetrů monitorovat změny vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Seismometry zase registrovaly otřesy Měsíce při dopadech meteoritů - podaly tak informace o četnosti jejich dopadů a o stavbě měsíčního tělesa. Posádkou Apolla 16 byl na povrch Měsíce dopraven první dalekohled, který z povrchu jiného tělesa než Země studoval vesmír v oboru ultrafialového záření. Na měsíčním povrchu zůstaly také kamery, na Zemi byly dopraveny pouze exponované filmy.A ještě jedna zajímavost: na povrchu Měsíce zůstaly i tři golfové míčky. Tuto hru v prostředí nízké gravitace a ve vakuu hrál Alan Shepard, velitel Apolla 14. Dva míčky zasáhl ne zrovna úspěšně, avšak třetí odpálil velice přesně a silně, a ten odlétl na "míle, míle a míle" daleko, jak to komentoval sám Shepard. Tento míček čeká na další úder někde v oblasti kráteru Fra Mauro. Druhý člen posádky - Edgar Mitchell - využil tyče po experimentu se slunečním větrem k prvnímu hodu oštěpem na povrchu Měsíce. Inženýr NASA Stan Starr je přesvědčen, že část zařízení, zanechaného na Měsíci, by mohla být ještě v provozuschopném stavu. Zejména pokud měsíční prach nepoškodil všechny pohyblivé části například měsíčních elektromobilů. Po výměně baterií by snad ještě mohly sloužit k přepravě kosmonautů po povrchu Měsíce. Lunární automobily na elektrický pohon (tzv. rovery) byly součástí vybavení tří posledních výprav amerických astronautů na Měsíc. Funkční by mohly být po obnovení zdrojů elektrické energie i některá další zařízení. Avšak s jejich využitím se nepočítá. V souladu s plánem rozvoje americké kosmonautiky, který vyhlásil v lednu 2004 americký prezident George Bush, se USA připravují k návratu na Měsíc. V NASA probíhají přípravné práce na formulování nového lunárního programu. Zejména probíhají práce na projektování budoucích lunárních základen, a to nejen stacionárních, ale také mobilních, pohybujících se na kolech či kráčejících nohách.  |
Jeden z návrhů představilo středisko Ames Research Center v Kalifornii. Koncem června letošního roku zveřejnili na konferenci Amerického institutu pro fyziku v Albuquerque (stát Nové Mexiko) svoji koncepci budoucí mobilní měsíční základny. Jak prohlásil Marc Cohen, projekt mobilní obydlené základny má mnoho výhod. Za hlavní výhodu považuje fakt, že mobilní základny nejsou trvale svázány s místem přistání, ale umožňují provádět výzkum mnohem větší oblasti. Dodatečné náklady na "mobilnost" základny nebudou příliš vysoké. Kromě toho pojízdné základny mohou pracovat společně, přičemž se mohou spojit ve speciální "vlak" nebo mohou provádět výzkum na různých místech povrchu Měsíce.Cohen kritizoval tradiční návrhy základen, které umožňují průzkum nejbližšího okolí místa přistání pouze pomocí speciálních dopravních prostředků (obdoba roverů, používaných v programu Apollo). Dále Cohen prohlásil, že k zajištění bezpečnosti dlouhodobých expedic se ukazuje použití mobilní základny jako výhodnější. Použijeme-li průzkumný rover, který se vzdálí od místa přistání a vyskytne se na něm závada, musíme mu vyslat na pomoc druhý rover. A co když stejná závada postihne i záchranné vozidlo? Musíme mít v záloze ještě třetí pojízdné vozidlo. Pojízdné lunární základny vyřeší problém tak, že se mohou vzájemně vydat na pomoc. Jedinou podmínkou je, aby všechny přistály v takových vzdálenostech od sebe, umožňujících přispěchat si na pomoc. Vše je zatím ve stadiu předběžných návrhů a žádný projekt či koncepce nebyl zatím ani schválen, ani vybrán k případné realizaci. Zdroj: NASA a amesnews.arc.nasa.gov upravil F. Martinek)
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
