| Očenášek, který nesporně patří ke světové špičce průkopníků raketové techniky, se vyučil mechanikem, později vystudoval průmyslovku a stal se soukromým podnikatelem, když si v Praze vybudoval elektrotechnickou dílnu. Vedle elektrických mašinek si už v roce 1898 vlastnoručně postavil první monocykl u nás. Přesto ho lákalo především "nebe". V roce 1905 zkonstruoval hvězdicový rotační motor pro pohon "létajících strojů" a v letech 1910-11 navrhl a zkonstruoval i své originální letadlo - jednoplošník, s nímž se pokoušel v Plzni létat. Za 1. světové války se jako aktivní sokolský funkcionář zapojil do protirakouského odboje, a i tady dokázal uplatnit své technické schopnosti. Od roku 1928 se začal systematicky věnovat raketovému výzkumu. V té době ještě neznal práce K. E. Ciolkovského, byl však inspirován pracemi R. H. Goddarda, M. Valiera a H. Obertha, který dokonce Očenáška navštívil v Praze. Dne 2. března 1930 provedl Očenášek v Praze na Bílé hoře několik zkušebních letů jedno- i dvoustupňových raket poháněných tuhými pohonnými látkami, které dosáhly výšky až 1,5 km. V zahraničním tisku (v silvestrovském vydání) se dokonce objevily zprávy, že připravuje let na Měsíc v raketovém letadle pro devítičlennou posádku. Konstruktér dostal několik set nabídek od různých zájemců, kteří se chtěli takového letu zúčastnit. Mezi nimi například Sally G. Z Pensylvánie, která tehdy do Prahy napsala: "Měřím 5 stop a 4 palce, vážím 138 liber, jsem blondýnka, umím polsky a anglicky. Pracuji jako ošetřovatelka, je mi dvacet a chci s vámi letět na Měsíc " Jeho myšlenkou je i návrh na vypouštění sondážních raket z letadel. V letech 1928 až 1938 se zároveň pokoušel využít raketový pohon na vodě a usiloval o konstrukci rychlého reaktivního člunu. Postavil tři čluny, které zkoušel na Vltavě. Roku 1938 se ještě jednou vrátil k pokusům s raketami, tentokrát dosáhl "dostřelu" už 2,5 kilometru. Tyto pokusy, z obavy před možným zneužitím vynálezu nacisty, však už konal tajně. V květnu 1945 se zúčastnil bojů na pražských barikádách, kde byl těžce raněn. To mu bylo již 73 roků. Po uzdravení pracoval dál, v roce 1949 přihlásil na Pražském jarním veletrhu do soutěže novinek sedm svých návrhů a získal tři ceny za stroje pro farmaceutický průmysl. Uvažoval také o využití raket pro dopravu pošty na velké vzdálenosti. Doba, kdy tento náš průkopník raketové techniky tvořil, nebyla ještě zralá pro realizaci tak smělých myšlenek, jako bylo praktické využití raketového pohonu. Další informace nalezne zájemce například v článku "60. výročí československých raket a Ludvík Očenášek" publikovaném v časopise Letectví + kosmonautika 12/1990. Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
