Luboš Kohoutek dnes působí jako emeritní vědecký pracovník na univerzitě v Hamburku. Je spoluzakladatelem tradice čs. expedicí k pozorování meteorů. Díky jeho mezinárodní autoritě se dostala na oblohu jména českých osobností coby pojmenování planetek (Hus, Komensky, Neruda, Capek, Smetana, Dvorak, Janacek, Martinuboh, ale také Masaryk či Palach). Planetka č. 1850 nese jeho jméno. Je ženatý a má tři dcery. Se svou ženou Christiane žije v Hamburku, kam odešel v roce 1970 do emigrace. Tiskové konference se zúčastnili vítězové jednotlivých kategorií, předsedkyně odborné poroty prof. Eva Syková a zástupci organizačního výboru projektu Česká hlava. Ceny byly uděleny celkem v devíti kategoriích. Odborná porota tak vybrala devět oceněných z celkového počtu 109 nominací. Projekt Česká hlava udělil své ceny již potřetí. Ceny jsou dotovány částkou více než jeden milion korun. Cílem projektu Česká hlava je popularizace vědy a techniky a podpora vědecké a technické inteligence. Více na www.ceskahlava.cz. Slavnostní předání cen proběhne dnes, tj. 25. listopadu 2004 na galavečeru v pražském hotelu Ambassador. Účast přislíbil předseda vlády Stanislav Gross, který by měl předat Národní cenu Česká hlava, vicepremiér Jahn a řada dalších ministrů. Program bude natáčen Českou televizí a diváci se budou moci podívat na 70 minutový záznam v sobotu 27. listopadu od 20 hodin na ČT 1. V pořadu "Slavní slavným" se objeví mj. Helena Vondráčková, Waldemar Matuška, Petra Janů, Hana Zagorová, Štefan Margita, Pavel Vítek, skupina Black Milk, Jiřina Jirásková, Petr Kostka, Pavel Kříž a další. Životopis RNDr. Luboše Kohoutka, CSc. a jeho přínos v astronomii Luboš Kohoutek se narodil 29. ledna 1935 v Zábřehu na Moravě v rodině středoškolského učitele. Už během středoškolských studií se začal aktivně zabývat astronomií jako jeden z nejmladších členů tehdejší Československé astronomické společnosti. Po maturitě na Gymnáziu v Brně-Husovicích studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1953-56) a posléze astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1956-58), kde studium ukončil státními zkouškami a obhajobou diplomové práce. Jako vynikající student nastoupil ihned po promoci do interní vědecké aspirantury v Astronomickém ústavu ČSAV, kde se jeho školitelem stal tehdejší vedoucí stelárního odd. doc. RNDr. Luboš Perek, DrSc., Dr. h.c. (člen Učené společnosti ČR). Po získání vědecké hodnosti CSc. v oboru matematicko - fyzikálních věd na základě výzkumu tzv. planetárních mlhovin pak pracoval v témže ústavu jako vědecký pracovník. Se svým školitelem publikovali v r. 1967 první Katalog planetárních mlhovin, který vzbudil velkou pozornost v celém světě a byl v minulém století vůbec nejcitovanějším dílem českých astronomů (dosud 586 citací). Dr. Kohoutek na tomto základě navázal pracovní kontakty zejména s observatoří v Hamburku, kde byla tehdy instalována největší Schmidtova komora v Evropě, potřebná pro pořizování přehlídkových snímků planetárních mlhovin. Po sovětské invazi se v r. 1970 nevrátil z dlouhodobé stáže v Hamburku do vlasti a získal ihned stálé místo vědeckého pracovníka na této prestižní německé observatoři. Při své hlavní činnosti - objevování a systematické klasifikaci planetárních mlhovin, určování jejich vzdáleností a fyzikálních parametrů objevil na širokoúhlých snímcích díky své pečlivosti a vytrvalosti 75 planetek a 5 komet, z nichž kometa Kohoutek 1973 E1 mu přinesla světovou proslulost. Nalezl ji plných 9 měsíců před průchodem přísluním a astronomové proto měli možnost se na tuto událost přístrojově dobře připravit. Byla to také první kometa zkoumaná z kosmu astronauty americké kosmické laboratoře Skylab, která se zároveň stala jednou z nejjasnějších komet XX. stol., takže znamenala přelom v kometárním výzkumu. V druhé polovině r. 1973 a po celý rok 1974 se tak dr. Kohoutek stal mezinárodní mediální hvězdou, což také způsobilo, že mu tehdejší režim povolil opět soukromě navštěvovat Československo, ale za podmínky, že nebude vystupovat veřejně. V dalších letech se dr. Kohoutek věnoval zejména pozorování planetárních mlhovin na nových observatořích s příznivým klimatem ve Španělsku (Calar Alto) a na Evropské jižní observatoři ESO v La Silla v Chile. Stal se tak vůbec prvním českým astronomem, jenž měl možnost využít jedinečných pozorovacích podmínek ve vysokohorské poušti Atacama na přístrojích nové generace. Díky tomu získal jedinečný pozorovací materiál o planetárních mlhovinách pro severní i jižní oblohu a ten průběžně zpracovával, ale současně mu sloužil jako podklad pro jeho stěžejní životní dílo, jímž je II. vydání Katalogu planetárních mlhovin, které obsahuje homogenní údaje o více než 1500 objektech tohoto typu. Toto monumentální dvousvazkové dílo vydal péčí Hamburské hvězdárny v r. 2001 těsně po formálním odchodu na odpočinek. Navzdory penzionování je dr. Kohoutek ve své vědecké práci stále aktivní. Publikační činnost dr. Kohoutka je úctyhodná. Vydal až dosud 162 vědeckých prací v mezinárodních vědeckých časopisech. Tyto práce byly dosud citovány více než 1400krát. Dr. Luboš Kohoutek je spoluzakladatelem tradice čs. expedicí k pozorování meteorů, které organizoval prostřednictvím meteorické sekce Lidové hvězdárny v Brně a téže sekce Československé astronomické společnosti od r. 1953. Zasloužil se rozhodující měrou o to, že výsledky těchto pozorování byly publikovány v mezinárodních vědeckých časopisech. Od r. 1959 až dosud se věnuje především výzkumu planetárních mlhovin, mj. proto, že jde o jasné a snadno odhalitelné objekty prakticky napříč naší Galaxií, takže astronomům slouží jako milníky při určování vzdáleností a tím i struktury Mléčné dráhy. Z toho důvodu vypracoval původní metodu určování vzdáleností těchto mlhovin a přispěl také k objevu, že jádra planetárních mlhovin jsou velmi často těsnými dvojhvězdami. Tento objev velmi dobře vysvětlil do té doby nepochopitelnou osovou souměrnost většiny planetárních mlhovin, jež mimochodem patří k nejfotogeničtějším objektům, které dokáže zobrazit Hubblův kosmický teleskop. Jeho objev pěti komet nepřišel náhodou, ale právě díky mimořádné pečlivosti a vytrvalosti v pozorování a ve využití všech údajů zaznamenaných na snímcích. Jelikož podle pravidel Mezinárodní astronomické unie nesou komety jména prvních tří, resp. dvou nezávislých objevitelů, je tak jeho jméno natrvalo zapsáno v katalozích komet. Podle pravidel Mezinárodní astronomické unie mají také objevitelé planetek přednostní právo na jejich pojmenování poté, co jsou objevy potvrzeny přidělením pořadového čísla (nemohou však pojmenovat planetku po sobě). Dr. Kohoutek svého práva využil opravdu znamenitě, takže díky jeho mezinárodní autoritě se zcela výjimečně dostala na oblohu jména českých osobností z politické sféry: Masaryk (planetka č. 1841) a Palach (1834). Kohoutek též pojmenoval např. planetky Hus (1840), Komensky (1861), Neruda (1875), Capek (1931), Smetana (2047), Dvorak (2055), Janacek (2073), Martinuboh (3081) Lubos Perek (2900 ), Moravia (1901), atd. (viz též internetová adresa: planetky.astro.cz ). V době tzv. normalizace zejména po r. 1973 byl spolehlivým prostředníkem mezi svobodným světem a českými astronomy doma. Také proto jej r.1995 zvolil sjezd České astronomické společnosti čestným členem. Dr. Kohoutek je rovněž dlouholetým (od r. 1964) voleným členem Mezinárodní astronomické unie (IAU). Stal se v pořadí druhým českým astronomem v historii, po němž byla na návrh Mezinárodní komise pro nomenklaturu planetek při IAU pojmenována planetka (č. 1850), s tímto zdůvodněním:
Planetka (1850) Kohoutek
Objevitel: K. Reinmuth
Datum objevu: 23. 3. 1942
Místo objevu: Heidelberg
Základní označení: 1942 EN
Pojmenována na počest českého astronoma Luboše Kohoutka (nar. 1935), pracujícího na observatoři v Hamburku-Bergedorfu od r. 1969. Kohoutek významně přispěl k našim znalostem planetárních mlhovin a hvězd s emisními čarami a je rovněž všeobecně znám jako objevitel a pozorovatel komet a planetek. Tisková zpráva je ke stažení ve formátu MS Word Za použití podkladů k návrhu České astronomické společnosti na udělení ceny
Pavel Suchan |
