Nejprve bude pokračovat výzkum Měsíce pomocí automatů. Počátkem roku 2005 bude na oběžnou dráhu navedena evropská kosmická sonda SMART-1. Následovat by ji měla japonská sonda LUNAR-A, která bude vybavena dvěma tzv. penetrátory. Ty budou mít za úkol mj. studovat seismickou aktivitu Měsíce a teplotní změny v podpovrchových vrstvách. Na konec roku 2006 je zatím naplánován start další japonské sondy SELENE-1. Jedná se o velkou sondu o hmotnosti 2885 kg. Zaměří se mj. na vypracování detailní mapy měsíčního povrchu, na studium mineralogického a chemického složení povrchových vrstev apod. Na stejné období, tj. na konec roku 2006, je naplánován start čínské sondy Chang´e-1 o hmotnosti 1000 kg, která ponese 100 kg vědecké aparatury. Její úkol je obdobný jako u japonského projektu SELENE. Druhou fází bezpilotního výzkumu Měsíce v Číně bude uskutečnění měkkého přistání na měsíčním povrchu (automatická pojízdná laboratoř) do roku 2012. Třetí etapa (do roku 2020) má za úkol provést odběr měsíčních vzorků a dopravit je do pozemních laboratoří k podrobné analýze. Přispět k výzkumu Měsíce chce také Indie. Někdy v letech 2007/2008 plánuje vypuštění své sondy Chandrayaan-1. Jedna z variant této mise předpokládá "bombardování" měsíčního povrchu projektilem o hmotnosti 20 kg. Při dopadu objektu na Měsíc dojde ke zvíření prachu, jehož studiem budou získány informace o složení hornin v povrchových vrstvách Měsíce. Rovněž USA plánují obnovení výzkumu Měsíce pomocí kosmické sondy Moonrise, jejíž start je naplánován na rok 2010. Po navedení na oběžnou dráhu budou na povrch Měsíce "spuštěny" dva lunochody. Každý bude schopen odebrat asi 1 kg měsíčních vzorků, které mohou být dopraveny na Zemi. Způsob dopravy měsíčních vzorků do pozemních laboratoří zatím nebyl vypracován. Rovněž nebylo rozhodnuto, kde americké lunochody přistanou. Jednou z možností je přistání uvnitř největšího a velmi starého kráteru poblíž jižního pólu Měsíce s názvem South Pole Aitken Basin. Jedná se o oblast, kde sondy Clementine a Lunar Prospector objevily přítomnost vody v podobě vodního ledu. To proto, že nízko poležené oblasti v blízkosti měsíčních pólů jsou trvale ve stínu. Naopak valy kráterů v těchto oblastech jsou trvale osvětleny Sluncem, je zde možno trvale využívat sluneční energii, teplota se zde pohybuje kolem -20 °C (zatímco jinde klesá až na -170°C). Je to jedna z možných poloh pro vybudování stálé obydlené měsíční základny. Vybudování obydlené základny na povrchu Měsíce by měla předcházet výstavba "vesnice robotů", tedy automatické stanice, kde by zde dopravení roboti připravovali podmínky pro přítomnost člověka. A jak se k obnovení výzkumu Měsíce staví Rusko? Žádné konkrétní plány zatím známy nejsou. Nicméně Jurij Semjonov, ředitel RKK "Eněrgija" prohlásil, že vybudování základny na Měsíci by bylo výhodné realizovat pomocí těžké ruské rakety Eněrgija. "Je hloupé, když máme hotový návrh funkční rakety, utrácet velké peníze na vývoj jiného nosiče," prohlásil Semjonov. "Jestliže k tomuto účelu použijeme nosnou raketu Proton, bude nutno vypustit, dejme tomu, 20 jednotlivých dílů stanice. Při použití rakety Eněrgija o nosnosti 100 tun nákladu bude stačit pouze 5 startů." Na otázku finančních nákladů Semjonov uvedl: "Na opravu startovacího komplexu na Bajkonuru a na obnovení výroby rakety Eněrgija bude potřeba přibližně 10 miliard dolarů. Avšak vyjde to mnohem levněji, než vývoj nového nosiče." Doplňme ještě, že počátkem října pobývala na Bajkonuru delegace amerických odborníků a obchodníků, kterou vedl první náměstek ředitele NASA Frederick D. Gregory. Delegaci byl předložen návrh, aby se USA připojily k projektu "Kosmoport", v jehož rámci má být komplex upraven pro starty velmi výkonných nosných raket. Jedním z cílů automatického výzkumu Měsíce (kromě detailního snímkování) bude zmapování zásob helia-3, které může sloužit jako zdroj energie. Jsou o tom přesvědčeni například vědci Planetary Geosciences Institute (USA). Podle jejich názoru helium-3 může sloužit jako elementární zdroj energie. Vzorky měsíčních hornin, dopravené na Zemi, obsahují poměrně velké množství tohoto plynu. K získání 1 tuny helia je ovšem nutno zpracovat přibližně 200 miliónů tun měsíční horniny. Pro srovnání - ze stejného množství pozemských hornin lze získat pouze 10 kg helia. Slučování helia-3 s deuteriem je doprovázeno uvolněním velkého množství energie. Obě základní suroviny mohou být využity k výrobě elektrické energie. Po ochlazení vzniklé plazmy vznikne ekologicky čisté obyčejné helium a vodík. "Dvacet pět tun helia-3, dopraveného na Zemi, by bylo schopno zásobovat USA elektrickou energií po celý rok," říká Lawrence Taylor, ředitel Planetary Geosciences Institute. V další etapě bude realizován návrat člověka na Měsíc. Nejprve musí být vyvinuta nová kosmická loď pro lety na oběžnou dráhu kolem Země, na Měsíc a zpět. Obydlená základna na Měsíci zřejmě bude budována v rámci mezinárodní spolupráce. Ve Washingtonu se nedávno uskutečnila konference za účasti představitelů kosmických institucí 17 států světa včetně USA, Ruska, Japonska, Číny a Evropy. Všechny zúčastněné státy potvrdily zájem na mezinárodní spolupráci. Vybudování obydlené základny na Měsíci by mělo být podle současných plánů NASA realizováno v letech 2015 až 2020. A co budou obyvatelé měsíční základny dýchat? Ruští vědci v tom již mají jasno. Jak prohlásil Boris Pavlov z Institutu lékařsko-biologických výzkumů Ruské akademie věd, "odborníci z IMBP vyvinuli speciální směs kyslíku a argonu, umožňující vytvoření požáruvzdorného prostředí uvnitř hermetických objektů. Touto atmosférou mohou být plněny obytné i laboratorní moduly jak na Měsíci, tak i na Marsu." Možnost použití kyslíko-heliové a kyslíko-argonové atmosféry bude vyzkoušeno na dobrovolnících během experimentu, prověřujícího některé aspekty letu na Mars, s názvem "500 dnů", který bude zahájen v roce 2006. Zástupce ředitele organizace Roskosmos Nikolaj Mojsejev prohlásil, že "není vyloučeno, že v letech 2020 až 2025 bude realizována ruská základna na Měsíci a někdy v polovině tohoto století základna na Marsu." Zdroj: spacenews.ru/
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
