"Očekával jsem těleso, vytvořené především z horniny. Přítomnost ledu v tělese, které obíhá tak blízko Jupitera, je překvapující," říká John D. Anderson, astronom NASA z Jet Propulsion Laboratory, Pasadena (Kalifornie, USA). "Tyto údaje poskytují důležité informace o vzniku Jupitera i celé sluneční soustavy." Současné modely předpokládají, že v době vzniku měsíce Amalthea byla v oblasti, kde se měsíc nyní nachází, velmi vysoká teplota. A to je neslučitelné s jeho ledovou stavbou. Nový objev naznačuje, že se měsíc zformoval v chladném prostředí. Jednou z možností je, že vznikl později než velké Jupiterovy měsíce. Další možností je, že se měsíc Amalthea zformoval ve větší vzdálenosti od Jupitera, možná až za drahou ledového měsíce Europa, nebo dokonce vznikl ve sluneční mlhovině až za drahou Jupitera. To by pak musel být nějakým způsobem "přemístěn" do blízkosti Jupitera na současnou dráhu nebo musel být zachycen gravitací Jupitera. Průměrná hustota měsíce Amalthea je mnohem nižší než hustota vodního ledu. Proto podstatnou část tohoto pórovitého tělesa pravděpodobně tvoří velké množství vodního ledu, a také hornina. Analýza hustoty, objemu, tvaru a přitažlivosti měsíce vedla vědce k názoru, že Amalthea není jen porézní objekt s prázdnými "dírami" uvnitř, ale že obsahuje také velké množství ledu. Jeden z modelů vzniku Jupiterových měsíců předpokládá, že měsíce blíže k planetě vznikaly z hustějšího materiálu než ty vzdálenější. To je základ teorie, podle níž mladý vznikající Jupiter vyzařoval podobně jako mladé Slunce poměrně hodně tepla, které zabránilo vzniku blízkých měsíců z těkavých látek o nízké hustotě. Čtyři velké Jupiterovy měsíce potvrzují tento model, navíc nejvnitřnější z nich - měsíc Io - má také nejvyšší hustotu a je složen převážně z horniny, kamenů a kovů. V důsledku slapových sil dochází na měsíci Io k vulkanické činnosti.  Amalthea je malý načervenalý měsíček nepravidelného tvaru o rozměrech 270 krát 145 km. Kolem Jupitera obíhá ve vzdálenosti 181 000 km, což je méně než polovina vzdálenosti Měsíce od Země. Americká sonda Galileo prolétla 5. 11. 2002 kolem měsíce Amalthea ve vzdálenosti 160 km. Jednalo se o největší přiblížení sondy k některému z Jupiterových měsíců během této mise. Americká kosmická sonda Galileo byla vypuštěna pomocí raketoplánu 18. 10. 1989, na oběžnou dráhu kolem Jupitera byla navedena 7. 12. 1995. Svoji existenci sonda ukončila 21. 9. 2003, kdy shořela v hustých vrstvách atmosféry planety Jupiter. Již brzy po průletu sondy Galileo kolem měsíce Amalthea byly zveřejněny informace o tom, že se jedná o měsíc s velice nízkou hustotou. Vysvětlení, že se jedná o ledové těleso, bylo zamítnuto s odůvodněním, že slapové síly (podobně jako u měsíce Io) by nitro tohoto tělesa zahřály natolik, že by muselo dojít k vypaření vodního ledu. Vše vysvětluje předpoklad, že se jedná o pórovitý objekt se spoustou děr uvnitř. Amalthea je jakýmsi shlukem úlomků horniny, kamenů, a především ledu, které drží pohromadě vlastní gravitací. Lze také předpokládat, že se původně jednalo o pevné těleso, které se v důsledku srážky rozpadlo na spoustu úlomků, které se zase gravitací spojily v jedno těleso. Zdroj: spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
