 Američtí geofyzikové potvrdili, že zemské jádro "předbíhá" při své rotaci povrch planety. Tato teorie byla publikována již v roce 1996, avšak teprve nyní ji mohli vědci dokázat na základě analýzy většího počtu zemětřesení na americkém kontinentu a upřesnit hodnotu rychlosti rotace jádra. Z dřívějších výzkumů vyplynulo, že vnitřní jádro rotuje rychlostí o 1,1 stupně za rok rychleji vzhledem ke zbývající části naší Země. Zpráva o tom byla publikována například v časopise Sky & Telescope, October 1996. |
Zemětřesení jsou vázána především na zemskou kůru a svrchní plášť. Když v některé oblasti vznikne zemětřesení, vytvořené seismické vlny se šíří napříč celou planetou včetně zemského jádra. Podle současných poznatků se zemské jádro skládá z vnitřní tuhé části a z vnější tekuté vrstvy. Pevné vnitřní jádro má v různých oblastech různou hustotu - některé jeho části jsou hustější než ostatní. Při průchodu zemětřesných vln přes zemské jádro může proto docházet k jejich urychlování či zpomalování. Vědci analyzovali 18 souborů záznamů zemětřesení, která vznikla na pobřeží Jižní Ameriky a která byla registrována seismickými stanicemi poblíž Aljašky (to znamená, že musely projít zemským jádrem). Porovnávány byly především záznamy zemětřesení, jejichž epicentra se nacházela téměř ve stejné oblasti Země, avšak dělilo je větší časové období. Za předpokladu, že vnitřní zemské jádro rotuje rychleji než zbývající část planety, potom mohou zemětřesné vlny procházet jinou částí jádra, a to i přesto, že zemětřesení vzniklo ve stejné oblasti Země, ale ve větším časovém odstupu. Z analýzy nepatrných rozdílů v čase a v charakteru zemětřesných vln vědci odvodili, že rychlost rotace zemského jádra je o 0,3 až 0,5 stupně za rok vyšší vzhledem ke zbývající části planety. To znamená, že jednu otočku "navíc" vykoná za 720 až 1200 roků. Rotace tuhého vnitřního jádra Země a proudění v jeho vnější tekuté části vede ke vzniku magnetického pole planety. Vědci předpokládají, že předpovídání změn zemského magnetického pole bude nyní jednodušší. Zůstává však otázka, zda se zemské jádro takto chová neustále. Existence zemského jádra, složeného ze železa a niklu, jehož průměr se odhaduje na 2400 km, byla potvrzena v roce 1936 na základě rozboru šíření zemětřesných vln. Cirkulující magma v roztaveném vnějším jádru generuje slabá magnetická pole (jak vědci očekávali), která mohou pronikat do vnitřního tuhého jádra a generovat zde elektrické proudy. Kroutící moment, vyvolaný elektromagnetickými interakcemi, může ovlivňovat rotaci vnitřního zemského jádra. Zdroj: livescience.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
