"V okolí Slunce a ve většině hvězdokup jsou nejméně hmotné hvězdy zdaleka nejrozšířenějšími," říká Guido De Marchi (ESA), vedoucí týmu astronomů. "Naše pozorování pomocí dalekohledu VLT ukazují, že to však není případ hvězdokupy M 12." Tým astronomů, jehož členy jsou také Luigi Pulone a Francecsco Paresce (INAF, Itálie), měřil jasnosti a barvy více než 16 000 hvězd uvnitř kulové hvězdokupy M 12 pomocí zařízení FORS1, připojeného k jednomu z dalekohledů VLT na Cerro Paranal (Chile). Astronomové tak mohli studovat hvězdy, které jsou 40miliónkrát slabší, než jsme schopni spatřit pouhým okem.  Kulová hvězdokupa M 12 se nachází ve vzdálenosti 23 000 světelných let a najdeme ji v souhvězdí Hadonoše. Jedná se o "mlhovinový" objekt s pořadovým číslem 12 v katalogu objektů, který v roce 1774 sestavil francouzský astronom Charles Messier. Hvězdokupu M 12 znají astronomové také pod označením NGC 6218. Jedná se o objekt, obsahující přibližně 200 000 hvězd, z nichž většina má hmotnosti v rozmezí mezi 20 až 80 % hmotnosti Slunce. "Je však zřejmé, že hvězdokupa M 12 obsahuje překvapivě málo hvězd o malé hmotnosti," říká De Marchi. "Na každou hvězdu, podobnou Slunci, bychom čekali přibližně 4krát tolik hvězd s poloviční hmotností. Jenže naše pozorování pomocí VLT ukazují na stejný počet hvězd různých hmotností." Kulové hvězdokupy se pohybují na protáhlých eliptických drahách, které je pravidelně přivádějí do hustě "osídlených" vnitřních oblastí naší Galaxie, kam se dostávají z velkých vzdáleností nad či pod rovinou Galaxie, tj. z oblasti, kterou označujeme jako galaktické halo. Když takto riskantně prolétávají kulové hvězdokupy příliš blízko nejvnitřnější husté oblasti naší Galaxie (tzv. centrální výdutě), mohou být gravitačně narušeny a kulová hvězdokupa může být o nejméně hmotné hvězdy "oloupena". "Odhadujeme, že kulová hvězdokupa M 12 ztratila již čtyřikrát více hvězd, než jich má v současné době," říká Francesco Paresce. "To znamená, že zhruba 1 milión hvězd musel být vyvržen do tzv. halo kolem naší Galaxie." Dochází k postupnému "roztrhání" hvězdokupy, jak naznačuje připojená umělecká představa. Zbývající životnost hvězdokupy M 12 se odhaduje na 4,5 miliardy roků, což je přibližně jedna třetina jejího současného stáří. To je velice krátká doba ve srovnání s typickou očekávanou životností kulových hvězdokup, která činí zhruba 20 miliard roků. Postupně tedy bude hvězdokupa "roztrhána" a přestane být pozorovatelná. Stejný tým astronomů objevil již v roce 1999 jiný případ kulové hvězdokupy, ztrácející velký počet hvězd při průchodech v blízkosti středu Galaxie. M 12 je jednou z přibližně 200 kulových hvězdokup v naší Galaxii. Tyto hvězdné soustavy obsahují přibližně 10 000 až více než milión hvězd. Vznikly společně při formování naší Galaxie před 12 až 13 miliardami roků. Kulové hvězdokupy mohou být vzhledem ke svému stáří klíčem k poznání historie naší Galaxie. Všechny hvězdy v kulové hvězdokupě vznikly současně, téměř ve stejnou dobu a na stejném místě, pouze jejich hmotnosti byly odlišné. Díky přesným měřením jsou astronomové schopni určit jejich velikosti a stupeň jejich vývoje. Kulové hvězdokupy tak jsou velmi užitečným pomocníkem astronomů při testování současné teorie hvězdné evoluce. Zdroj: www.eso.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
