Kromě toho v důsledku problémů s poškozeným palivovým systémem sondy (únik paliva) došlo k dlouhodobému přerušení spojení a nebylo možné včas zahájit návratovou sekvenci letu sondy směrem k Zemi v prosinci 2005, jak bylo původně plánováno. Technikům se teprve nedávno podařilo znovu se sondou navázat spojení. Avšak zatím není jisté, zda iontové motory budou schopny provozu. Přesto získané fotografie planetky s vysokým rozlišením, provedená spektrální analýza povrchu planetky i určení její hustoty postavilo před astronomy nejednu záhadu. Většina planetek je na povrchu pokryta vrstvou regolitu - kamennou drtí a prachem - vytvořeným v důsledku četných srážek s malými meteority. Bylo zjištěno, že na povrchu planetky Itokawa se nachází jen malé množství regolitu. Tento drobný materiál se skládá z částic velikostí srovnatelných s hrubým pískem. Někteří vědci předpokládají, že tento drobný materiál buďto unikl do okolního prostoru nebo se "propadl" pod povrch planetky. Kromě toho částice regolitu nejsou rozmístěny po celém povrchu planetky, ale jsou soustředěny pouze na rovinatých prostranstvích, které tvoří asi jednu pětinu povrchu planetky. Na zbývající části povrchu jsou doslova rozházeny balvany o velikosti kolem jednoho metru. Nějaký zatím neznámý proces přemístil písek právě do rovinatých oblastí. Jedno z možných vysvětlení tohoto procesu spočívá v tom, že v důsledku srážek s menšími tělesy dochází ke vzniku "zemětřesení", trvajícím několik hodin, čímž dojde k postupnému přemísťování (setřásání) písku do některých oblastí na povrchu planetky. Tento jev mohl mít vliv také na výskyt kráterů na povrchu planetky. Bylo objeveno pouze malé množství kráterů (méně než se předpokládalo). Pouze 60 kráterů má průměr několik metrů. Krátery o malých průměrech mohou chybět z prozaického důvodu: malé meteority, dopadající na povrch planetky, narazily do kamenů na jejím povrchu, čímž došlo k rozbití jak balvanu, tak i meteoritu, aniž by se vytvořil kráter.  Rovněž stáří planetky je pro astronomy záhadou. Část vědců předpokládá, že zjištěné informace jsou dokladem toho, že se planetka zformovala před 10 až 100 milióny roků. Jiní se naopak domnívají, že tato planetka je velice mladá - malé množství kráterů napovídá na malé stáří 1 až 2 milióny roků. Předpokládá se také, že se Itokawa zformovala v prostoru mezi Marsem a Jupiterem. Gravitačním vlivem planety Mars se následně planetka Itokawa dostala na novou oběžnou dráhu, ve větší blízkosti naší Země. Současná dráha planetky je velice citlivá na vlivy okolních těles, což znemožňuje přesně vypočítat její pohyb v delším časovém období jak do minulosti, tak i do budoucnosti. Astronomové jsou také rozděleni v názorech na stavbu planetky. Určení její hustoty ukázalo, že 39 % jejího objemu tvoří "díry". Mohla tedy vzniknout v podobě jedné velké hromady kamení (mezi jednotlivými balvany existují prázdné prostory) nebo při vzájemné srážce dvou větších těles. Ve prospěch druhé hypotézy hovoří tvar planetky. Nicméně tělesa v místě vzniku planetky se pohybují vzájemnými rychlostmi 2 km/s, což je příliš mnoho na to, aby se dvě planetky při vzájemné srážce spojily v jeden celek. Stejně tak složení planetky zůstává otevřenou otázkou. Spektrální výzkumy, uskutečněné sondou Hayabusa, naznačují, že minerály na povrchu planetky nebyly v minulosti vystaveny působení tepla. Naopak pozemní pozorování vedou k závěrům, že povrch planetky byl vystaven teplotám převyšujícím 1000 °C. Vraťme se ještě k samotné sondě Hayabusa. Jak už bylo zmíněno výše, není zcela jasné, zda se sondě podařil experiment s odběrem vzorků horniny z povrchu planetky. Původně japonští odborníci informovali o tom, že se tato operace podařila 26. 11. 2005, kdy sonda na několik sekund přistála na povrchu planetky. Z telemetrických dat, došlých do řídícího střediska, však není jasné, zda se uskutečnilo vystřelení projektilů ještě před tím, než sonda přešla do bezpečnostního režimu. A zda tedy došlo ke zvíření prachu a k jeho uzavření do návratového pouzdra. V důsledku vzniklých problémů na kosmické sondě se nepodařilo její navedení na zpáteční cestu v prosinci 2005, jak se předpokládalo. Nyní je nutné počkat na další startovní okno. Zatím také není jasné, zda zdroje elektrické energie (palubní baterie) budou funkční potřebnou dobu. Původně měla sonda přistát na Zemi v červnu 2007. Během jednoho měsíce by mělo dojít ke zkouškám prvního iontového motoru, prověrky dalších dvou se uskuteční postupně v příštích 6 měsících. Pomocí iontových motorů bude sonda navedena na návratovou dráhu směrem k Zemi. Správná činnost iontových motorů sondy je nezbytná pro návrat na Zemi. Cesta směrem k Zemi bude zahájena počátkem roku 2007, na Zemi sonda přistane v červnu 2010. V nádržích sondy zůstaly ještě asi 42 až 44 kg xenonu, což by mělo být dostatečné pro zpáteční cestu. Teprve po přistání pouzdra definitivně (možná) zjistíme, zda sonda provedla odběr vzorků materiálu z povrchu planetky Itokawa či nikoliv. Jistě by to byl velký úspěch tohoto projektu. Ale i bez vzorků materiálu bylo získáno značné množství detailních informací o jedné z mnoha planetek v prostoru mezi Marsem a Jupiterem. V současné době je katalogizováno 129 436 planetek, u nichž jsou s dostatečnou přesností známy parametry jejich oběžných drah. Zdroj: novosti.ru a newscientistspace
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
