Hmotnost pra-Merkura činila asi 2,2 současné hmotnosti planety Merkur. Asteroid (nebo spíše planetesimála) měl hmotnost zhruba 2krát menší než současný Merkur. Z vysoké hustoty Merkura vyplývá, že planetu tvoří těžké kovové jádro, obklopené tenkým pláštěm a kůrou. Po srážce většina materiálu z vnějších částí planety v podobě silikátů unikla do okolního prostoru. "Merkur je neobyčejně hustou planetou, což naznačuje, že obsahuje mnohem více kovového materiálu, než by se dalo čekat pro planetu její velikosti. Domníváme se, že Merkur vznikl z velkého mateřského tělesa, které bylo postiženo katastrofickou kolizí," říká Dr. Jonti Horner, který prezentoval tyto výsledky 5. 4. 2006 na Royal Astronomical Society´s National Astronomy Meeting. K řešení tohoto problému použil Dr. Horner se spolupracovníky z univerzity v Bernu dva soubory rozsáhlých počítačových simulací. V prvním ověřovali chování materiálu protoplanety a přilétajícího kosmického projektilu v okamžiku srážky. Tyto provedené simulace jsou doposud nejdetailnější. Sledovaly enormně velké množství částic a realisticky modelovaly chování různorodého materiálů dvou těles.  Na konci první počítačové simulace husté těleso planety Merkur zůstalo obklopeno rychle unikajícími úlomky materiálu. Dráhy vyvržených částic pak byly vloženy do druhé simulace, která sledovala jejich pohyb po dobu několika miliónů roků. Vyvržené částice buďto dopadly na planety, byly vyhozeny do meziplanetárního prostoru nebo zamířily ke Slunci, kde zanikly. Ve druhé fázi simulace byly sledovány osudy 10 000 částic. Výsledky práce dovolují určit, jak velké množství materiálu spadlo zpět na Merkura, a jaké byly další možné dráhy, kterými úlomky opustily okolí planety, aby zamířily do meziplanetárního prostoru. Skupina astronomů zjistila, že osud úlomků záleží jednak na poloze místa na povrchu planety Merkur, kde dopadl "vetřelec", jednak na poloze planety na oběžné dráze kolem Slunce, a dále na úhlu, pod kterým kolidující těleso dopadlo na povrch planety Merkur.  Zatímco ryze gravitační teorie naznačují, že velké úlomky mohly dopadnout zpět na povrch Merkura, počítačové simulace naznačují, že trvalo asi 4 milióny roků, než 50 % vyvrženého materiálu dopadlo zpět na planetu. Za tuto dobu se mnoho z vyvržených úlomků vzdálilo pryč v důsledku tlaku slunečního záření. To vysvětluje, proč má Merkur mnohem menší rozměry, než se očekávalo. Simulace také ukazují, že některé vyvržené částice mohly zamířit směrem k Venuši a Zemi. Ačkoliv je to jen malý zlomek hmoty, přesto to ilustruje, že materiál mohl být mezi vnitřními planetami přemísťován velice snadno. Vypočítané množství materiálu, které mohlo být vyvrženo při takovéto katastrofě z pra-Merkura na Zemi, je pravděpodobně až 1,65.10^19 kg. Vědci z Bernu netvrdí, že tento popsaný scénář je jediný možný, ale očekávají, že výsledky průzkumu Merkura sondou Messenger, která bude v roce 2011 navedena na oběžnou dráhu kolem planety, jim dají za pravdu. Tři připojené obrázky zachycují průběh impaktu a jeho následky v prvních 3 hodinách po srážce. Červená barva představuje kovová jádra objektů, zatímco modrá barva vyznačuje lehčí materiál, tvořící plášť těles (tzv. silikáty). Zdroj: spaceflightnow a www.ras.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
