Určení tohoto tuctu těles zahrnuje 8 známých planet, které dělíme na dvě skupiny: 4 vnitřní planety zemského typu (Merkur, Venuše, Země, Mars) a 4 obří plynné planety (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun). Nově k nim možná přibude Ceres (průměr 952 km), doposud největší těleso z oblasti pásu asteroidů mezi drahami planet Mars a Jupiter. Pluto by mohlo zůstat i nadále planetou, avšak bylo by zařazeno do skupiny planet, označovaných jako "plutons" - tedy malá tělesa podobná Plutu. Do této kategorie by byli zařazeni ještě další dva "přistěhovalci" - Charon, dosavadní měsíc planety Pluto a nedávno objevené těleso s předběžným označením 2003 UB313 (Xena). Uvažuje se i o dalších objektech, které by mohly být v budoucnu zařazeny mezi tyto trpasličí planety. Mezi kandidáty jsou například objekty 2003 EL61, 2005 FY9, (90377) Sedna, (90482) Orcus, (50000) Quaoar a některé další. Protože většina z nás se v minulosti učila o 9 planetách, tato nová reorganizace ve Sluneční soustavě by pro nás mohla být překvapující. Ve skutečnosti byla po dlouhá léta na programu polemika o tom, zda Pluto je opravdová planeta nebo jen ledový pozůstatek z doby formování planet, obíhající ve vzdáleném vnějším prostoru Sluneční soustavy. Nový problém nastal v létě roku 2005, kdy Mike Brown (Caltech) s dalšími astronomy oznámil, že objevil "desátou planetu" - objekt větší a vzdálenější než Pluto. Tento objekt s předběžným označením 2003 UB313 je jedním z nových doplňků do naší Sluneční soustavy v návrhu IAU. V podstatě organizace navrhuje, kterým dvěma podmínkám musí vyhovovat objekt, aby mohl být zařazen mezi planety. Musí obíhat kolem hvězdy, přičemž nesmí být sám o sobě hvězdou. A jeho hmotnost musí být dostatečná k tomu, aby jeho vlastní gravitace zformovala těleso do téměř kulového tvaru. Tak je tomu u objektu o průměru větším než 800 km a hmotnosti 5x1020 kg. Přesná hranice však bude určena až na základě dalších pozorování. Mezi planety je tedy zahrnuta i "dvojplaneta" Pluto-Charon, vyhovující těmto parametrům. Mezi planety nemohou být zahrnuty velké měsíce obřích planet (včetně našeho Měsíce), i když svými průměry a hmotností definici vyhovují, neboť tzv. barycentrum jejich drah leží uvnitř planet, kolem nichž obíhají (nejedná se tudíž o dvojplanety, ale o satelity planet). Definice planety bude muset mít platnost i mimo hranice naší Sluneční soustavy. V minulém desetiletí astronomové použili nové technologie k objevu planet, obíhajících kolem jiných hvězd, než je naše Slunce. Dnes je jich známo již více než 200. Tyto tzv. exoplanety (extrasolar planets) zvýšily zájem nejen mnoha astronomů, kteří doufají ve zjištění, zda některé z těchto planet mohou být obyvatelné. Zatímco astronomové v Praze a na celém světě debatují o problému: "Co je planeta?", jisté je jedno. Většina lidí se může shodnout: náš pohled na Sluneční soustavu již nikdy nebude takový jako doposud. Nicméně počkejme si na definitivní závěry o počtu planet ve Sluneční soustavě. Zdroj: www.nasa.gov a www.iau2006
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
