Kulové hvězdokupy poskytují unikátní „laboratorní“ podmínky ke studiu rozmanitých aspektů astrofyziky. Nacházejí se v nich totiž hvězdy přibližně stejného stáří, stejného chemického složení a všechny jsou od nás stejně daleko. Kulové hvězdokupy jsou především „fosilními“ objekty v Galaxii, jež poskytují velmi důležité informace z doby formování galaxií. Vzhledem k jejich stáří kolem 10 miliard roků se jedná o nejstarší objekty v naší Galaxii – jsou téměř tak staré jako samotný vesmír (jehož stáří bylo určeno na 13,7 miliardy roků). Jedná se o velmi hmotné útvary, zformované do tvaru koule, které byly svědky počátečního období vesmíru. Tato etapa vzniku a vývoje vesmíru ještě zdaleka nebyla do detailů pochopena.
V naší Galaxii je známo více než 150 kulových hvězdokup, z nichž každá obsahuje několik stovek tisíc hvězd. Na rozdíl od menších a méně koncentricky uspořádaných otevřených hvězdokup nejsou kulové hvězdokupy soustředěny do galaktického disku. Spíše jsou sféricky rozloženy v galaktickém halo, se stoupající koncentrací směrem k centru Galaxie. Do poloviny 90. let minulého století byly kulové hvězdokupy identifikovány ponejvíce na základě vizuální prohlídky fotografických desek. Avšak tyto dřívější prohlídky pravděpodobně „propásly“ významný počet kulových hvězdokup, zejména v blízkosti galaktického disku, kde je před našimi zraky zakrývají hustá oblaka prachu a plynů. V počátcích extragalaktické astronomie byly tyto oblasti označovány jako „Zone of Avoidance” (tzv. opomíjené pásmo), protože extragalaktické hvězdné objekty byly v těchto částech oblohy pozorovány velmi vzácně.
Pátrání po chybějících kulových hvězdokupách v naší Galaxii vyžaduje pozorování v oboru infračerveného záření, které je schopné proniknout přes hustou „galaktickou mlhu“. Při použití moderních citlivých detektorů infračerveného záření je jejich objev možný.
Dokončení jejich soupisu není pouze jediným důvodem pro výzkum. Objevování nových kulových hvězdokup je rovněž důležité z několika dalších důvodů. Například detailní analýzy jejich drah umožní astronomům učinit závěry o rozložení hmoty v Galaxii. Kulové hvězdokupy mohou proto být využity jako „sondy“ k určení velkorozměrové struktury Mléčné dráhy.
„Bylo odhadnuto, že oblast v okolí galaktického středu může obsahovat 10 či více doposud neznámých kulových hvězdokup a my jsme právě zahájili velkou kampaň k jejich odhalení a určení jejich vlastností,“ říká Helmut Meusinger (Thüringer Landessternwarte Tautenburg, Německo), člen týmu astronomů.
Nově objevený významný kandidát na kulovou hvězdokupu obdržel označení FSR 1735. „Tato unikátní fotografie odhalila, že mlhavý vzhled hvězdokupy na dřívějších fotografiích byl ve skutečnosti způsoben zářením velkého počtu slabých hvězd,“ říká Dirk Froebrich (University of Kent, Velká Británie). „Nová fotografie ukazuje překrásné a bohaté seskupení hvězd do tvaru koule“.
Na základě detailní analýzy informací dospěli astronomové k závěru, že kulová hvězdokupa FSR 1735 se nachází ve vzdálenosti 30 000 světelných let od Země a pouze 10 000 světelných let od středu Galaxie, v blízkosti galaktické roviny. „Všechna zjištěná fakta naznačují, že objekt FSR 1735 je novou kulovou hvězdokupou ve vnitřních částech naší Galaxie,“ říká Aleks Scholz (University of St. Andrews, Skotsko). „Avšak jisti si budeme teprve tehdy, až se nám podaří přesně určit stáří hvězd, což vyžaduje další detailní výzkum.“
Tento hvězdný útvar má průměr přibližně 7 světelných let (což je o něco méně než dvojnásobek vzdálenosti mezi Sluncem a hvězdou Proxima Centauri). Obsahuje však zhruba 100 000 hvězd a její odhadovaná celková hmotnost činí 65 000 hmotností Slunce. Hvězdy v této kulové hvězdokupě obsahují 5 až 8krát méně těžkých kovů než Slunce.
„Světlo, vyzářené hvězdami kulové hvězdokupy FSR 1735 muselo cestou do Sluneční soustavy proniknout přes hustý oblak prachu a plynů,“ říká Helmut Meusinger (Thüringer Landessternwarte Tautenburg, Německo). „To je jeden z důvodů, proč bylo tak těžké hvězdokupu objevit při předcházejících průzkumech.“
„Je to poslední chybějící kulová hvězdokupa v naší Galaxii?“ ptá se Aleks Scholz. „Zatím si nemůžeme být jisti. Neprůhledné prostředí v centrálních oblastech Galaxie může ještě ukrývat nejedno překvapení.“
Zdroj: www.eso.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
