V červenci 2006 pořídili astronomové fotografii galaxie NGC 1288 pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope), který patří Evropské jižní observatoři ESO (European South Observatory). Supernova s označením SN 2006dr byla zrovna v maximu své jasnosti. Zářila jasněji než samotná galaxie, což svědčí o uvolnění obrovského množství energie.
Galaxie NGC 1288 je poměrně atraktivní spirální galaxie, kterou vidíme téměř v celé její kráse (je k nám natočena takříkajíc čelem) – dobře patrná jsou její spirální ramena zakroucená kolem galaktického jádra. Orientací se nápadně podobá nádherné spirální galaxii NGC 1232. Od naší Galaxie (Mléčné dráhy) ji dělí vzdálenost 200 miliónů světelných let. Její dvě spirální ramena se vynořují z centrální oblasti a následně se rozdělují na další ramena, která se odvíjejí dále. Malá centrální příčka z hvězd a prachu protíná vnitřní oblast galaxie.
První snímek galaxie NGC 1288 byl získán v roce 1998 v průběhu zkušebního provozu aparatury FORS, instalované na dalekohledu VLT, kdy byly získány snímky s tak vysokou kvalitou, že umožnily astronomům uskutečnit kvantitativní analýzu morfologie galaxie. Zjistilo se, že galaxie NGC 1288 je s největší pravděpodobností obklopena velkým množstvím temné hmoty v podobě halo. Její vzhled a počet spirálních ramen je, jak se zdá, přímo úměrný množství temné hmoty v galaktickém halo.
Supernovu poprvé zaregistroval astronom amatér Berto Monard. V noci 17. 7. 2006 použil svůj vlastní dalekohled o průměru 30 cm na předměstí Pretorie v Jihoafrické republice a objevil supernovu jako zdánlivě „novou hvězdu“ v blízkosti centrální oblasti galaxie NGC 1288, která následně obdržela označení SN 2006dr. Supernova dosáhla jasnosti 16 mag, což znamená, že byla asi 10 000krát slabší, než jsme schopni spatřit neozbrojeným okem.
Na základě rozboru spektra, pořízeného 26. 7. 2006 dalekohledem Keck s objektivem o průměru 10 m astronomové z University of California zjistili, že se jedná o supernovu typu Ia, která odvrhla do okolí materiál rychlostí vyšší než 10 000 km/s.
Poznámka:
Supernovy typu Ia jsou podtřídou supernov, které byly historicky klasifikovány jako „nevykazující přítomnost vodíku v jejich spektrech“. V současné době jsou interpretovány jako exploze malých kompaktních hvězd, které označujeme termínem bílý trpaslík, a které na sebe hromadí materiál z druhé složky dvojhvězdy (ze svého průvodce). Bílý trpaslík představuje předposlední stadium vývoje hvězd slunečního typu. Termojaderný reaktor v jeho nitru již dávno vyčerpal zásoby paliva a nyní již není aktivní. Avšak v tomto okamžiku díky zvyšující se hmotnosti akumulovaného materiálu natolik stoupne tlak uvnitř bílého trpaslíka, že nukleární popel se znovu zapálí a začne jeho přeměna na těžší prvky. Tento proces se stane velmi rychle neřízeným a celá hvězda je doslova roztrhána na kousky v průběhu dramatické exploze.
Supernovy typu Ia hrají velmi důležitou roli jako kosmologické indikátory vzdálenosti (tzv. kosmologické standardní svíčky), umožňující astronomům například studovat historii rozpínání našeho vesmíru, což vedlo k závěru, že se rozpínání vesmíru zrychluje.
Zdroj: www.eso.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
