Povrch Venuše je rozžhaven na teplotu 462 °C a produkuje tak intenzivní infračervené záření. Veškeré toto záření je nesčetněkrát rozptylováno ve 25 km tlusté vrstvě oblačnosti, než unikne do vesmíru. To také způsobuje velké problémy přístrojům na sondě při pořizování dat a zjišťování vzhledu povrchu planety.
Navzdory tomuto silnému oblačnému závoji infračervené světlo, které není viditelné lidským okem, může na určitých vlnových délkách proniknout oblačností a může být registrováno přístroji na palubě sondy. Evropská sonda Venus Express je vybavena například kamerou VMC (Venus Monitoring Camera), která využívá jedno ze spektrálních oken na vlnové délce jednoho mikrometru, které jí umožňuje pozorovat skrz vrstvu oblačnosti a mapovat povrch planety na noční polokouli.
 Na části povrchu Venuše, která byla mapována kamerou VMC, se rozkládají oblasti Beta Regio a Phoebe Regio, nacházející se ve středních šířkách v blízkosti rovníku, které v 70. létech minulého století zkoumalo několik sovětských sond Veněra a přistávací moduly americké sondy Pioneer Venus. Tyto snímky odhalily vyvýšeniny a pohoří, vypínající se do výšky 5 km nad úroveň „mořské hladiny“ – protože voda na Venuši není, zvolili planetologové střední poloměr planety, vůči němuž se výšky útvarů měří. Pokaždé, když přístroje detekovaly infračervené záření, pozorovaly vlastně povrch Venuše z oběžné dráhy podobným způsobem, jako když se díváme přes zamrzlé okno: můžeme pozorovat pouze siluety objektů.
Tato zmapovaná oblast obsahuje některé z velmi typických geologických útvarů na Venuši. Beta Regio a Phoebe Regio představují jednu z nejstarších oblastí na Venuši. V roce 1990 radar na palubě americké sondy Magellan detekoval nezvykle intenzivní odrazy od vyvýšenin Rhea Mons a Theia Mons. To napovídá na přítomnost doposud neznámého vodivého, polovodivého, feroelektrického či feromagnetického materiálu.
Tyto nové „snímky“ budou použity ke studiu mineralogického složení povrchu Venuše a budou porovnávány s topografickými mapami a s radarovými odrazy od povrchu planety, registrovanými sondami. Také mohou být využity k pátrání po případné pokračující sopečné aktivitě. Lávové proudy žhavé lávy o rozloze několika čtverečních kilometrů budou na snímcích detekovány jako mimořádně horké skvrny, intenzivně zářící v infračerveném oboru.
 Připojený obrázek představuje mozaiku povrchu Venuše ve falešných barvách, složenou z 1000 jednotlivých pozorování, pořízených kamerou VMC v období od dubna do srpna 2007. Jednotlivé „snímky“ představují pozorování v oboru infračerveného záření na vlnové délce 1 mikrometru. Písmeny V a číslem jsou vyznačena místa přistání sovětských sond Veněra, písmeny LP je vyznačeno místo dopadu velkého modulu (Large Probe), který se oddělil od americké sondy Pioneer Venus 2.
Nížiny s vyšší povrchovou teplotou, vyzařující intenzivněji infračervené záření, jsou vyznačeny oranžovou barvou. Vyvýšená místa a pohoří, vystupující 5 km nad úroveň středního poloměru planety, jsou přibližně o 40 °C chladnější a na obrázku mají modrou barvu.
Rozsáhlá žlutooranžová oblast, pojmenovaná Hinemoa Planitia, představuje relativně mladý nížinný terén, jaký pokrývá zhruba 70 % povrchu Venuše. Vznikl přibližně před 700 milióny roků v důsledku vulkanické činnosti, která poznamenala téměř celou planetu.
Na rozdíl od mapování těles bez atmosféry či téměř bez ovzduší, jako je například Měsíc či planeta Mars, je rozlišení na povrchu Venuše značně degradováno vzhledem k husté atmosféře a přítomnosti téměř souvislé oblačnosti. Rozptyl infračerveného záření v atmosféře dává limit pro nejmenší detaily na povrchu Venuše o velikosti 50 km.
Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
