Měsíce pojmenované Pan a Atlas byly objeveny počátkem 80. let minulého století na fotografiích, které pořídila sonda Voyager. Měsíček Pan, který má průměr 33 km, obíhá kolem planety Saturn v mezeře uvnitř prstence A, která nese označení Encke Division (Enckeova mezera). Měsíc Atlas o průměru 39 km krouží kolem Saturnu po vnější straně prstence A. Jedná se o měsíce, které se nacházejí na drahách nejblíže Saturnu – Pan obíhá ze všech měsíců vůbec nejblíže (133 583 km od středu planety), Atlas je měsícem třetím v pořadí podle vzdálenosti (137 670 km).
Oba měsíce mají velmi zploštělý tvar – jeden jejich rozměr je podstatně větší než druhý. Avšak jejich podoba s UFO je čistě náhodná a byla zjištěna až tehdy, když se na ně zaměřila výkonná kamera na palubě sondy Cassini.
Carolyn Porco, členka týmu sondy Cassini, pracující na Space Science Institute v Boulderu (Colorado, USA), prohlásila: „Byla jsem přesvědčená, že nám jejich tvary mohou něco říci o jejich původu. Avšak vůbec mě nenapadlo, že by mohly vypadat jako létající talíře.“
 Nové snímky odhalily hladké vyvýšeniny obklopují měsíce v oblasti jejich rovníku, které leží v rovině prstenců planety a jsou tak širší v tomto směru, protože se pohybují napříč prstenci. Skupina vědců, jejichž vedoucím je Sébastien Charnoz (University of Paris, Francie), vytvořila počítačovou simulaci, ze které vyplývá, že pozorované vyvýšeniny v oblasti rovníku těchto malých měsíců vznikly nabalováním materiálu z prstenců.
Původ nádherných planetárních prstenců je však stále ještě záhadou. Jedna teorie předpokládá, že v období počátečního vývoje Sluneční soustavy bylo jedno nebo několik velkých ledových těles roztříštěno v blízkosti planet, vzniklo velké množství úlomků, které se postupně „srovnaly“ do plochého prstence.
Pokud je tomu skutečně tak, potom jádra měsíců Atlas a Pan mohou být úlomky, mající původ právě v předpokládané srážce. Jakmile drobné částice vytvořily ploché prstence, mohly dopadat na povrch měsíců a vytvořit tak v oblasti rovníku pozorované „vybouleniny“. Tento proces byl pravděpodobně ukončen již velmi dávno, protože současné dráhy měsíců neumožňují zbývajícímu řídkému materiálu usazovat se na jejich povrchu.
Není doposud jasné, zda obdobné procesy nastaly i někde jinde ve Sluneční soustavě. Například kolem planety Neptun obíhá několik relativně velkých měsíců, jejichž dráhy leží v rovině prstenců. Ty však zatím nebyly snímkovány s tak vysokým rozlišením. „Jednu věc musíme udělat, až se znovu vrátíme k Neptunu. Podívat se velmi zblízka na tvary těchto měsíců, zda nám něco neprozradí o svém původu a vývoji,“ říká Carolyn Porco.
Zdroj: newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
