Česká astronomická společnost

Úvodem

Na začátku ale nejprve krátké uvedení k základním pojmům často používaných ve spojení (nejen) s triedry. Jestliže Vás zajímají pouze výsledky testů, přejděte přímo na druhou část článku.

Zvětšení a velikost vstupní pupily je nejen u triedrů udáváno v ustáleném tvaru GxD, kde G je hodnota zvětšení přístroje a D průměr objektivu v mm. Hodnota 8x40 tedy označuje přístroj s průměrem objektivu 40mm a zvětšením 8x. Pro pozorování přístrojem z volné ruky je důležité, aby maximální zvětšení bylo 8x - 10x. V opačném případě riskujete, že v rozklepaném obrazu toho stejně moc neuvidíte. Pro větší zvětšení je nutné počítat s využitím alespoň jednoduchého stativu.

Dalším důležitým parametrem je zorné pole. To lze zjednodušeně definovat jako úhel v předmětovém prostoru (tj. před přístrojem), který lze daným přístrojem pozorovat najednou bez nutnosti s ním pohybovat. Stejně jako jiné úhly je udáván ve stupních. U triedrů (popř. občas i u jiných přístrojů určených primárně pro pozemní pozorování) je ale někdy udáván v šířce, kterou lze pozorovat na určitou vzdálenost. Převod mezi nimi je s využitím základní trigonometrie poměrně snadný Např. přístroj s udávaným zorným polem 100m na 1 km má zorné pole 2w cca 5.7°.

Pro zajištění korektní orientace obrazu (mějme stále na paměti primární určení těchto přístrojů) jsou v současnosti nejčastěji využívány dvě konstrukční provedení. Za klasické lze dnes bezesporu označit využití pravoúhlých hranolů uspořádaných do převracecí soustavy (označované dle uspořádání např. jako PORO I, PORO II, …). Druhou možností je využití tzv. střechového hranolu. Obě konstrukční řešení mají své výhody, ale i nevýhody.

Trocha teorie

Přístroje s klasickými převracecími soustavami (např. právě velmi oblíbená PORO II) jsou díky většímu objemu skla zpravidla větší a tím pádem přístroj jako celek je i o něco těžší. Občas se můžete setkat i s názorem, že díky „více skla“ na optické dráze je obraz méně kvalitní a dochází k větším ztrátám světla uvnitř přístroje. V praxi ani během testů jsem ale osobně u kvalitních přístrojů žádný zásadní rozdíl nepozoroval. Důležitá je v tomto případě kvalita antireflexních vrstev (a to i těch uvnitř přístroje právě na optických plochách hranolů) a kvalitní optické sklo. Nejlevnější přístroje mají hranoly vyráběny z klasického optického skla BK7. Ty kvalitnější pak z BaK4.

Přístroje využívající coby převracecí soustavu střechový hranol jsou v poslední době velmi oblíbené (nabízí se slovo až módní). Jejich nespornou výhodou je nižší hmotnost a tím i kompaktnost. Při kvalitním zpracování pak i o něco vyšší propustnost světla (rozdíl je však jak již bylo uvedeno poměrně malý a rozhodně není na místě uvádět tuto vlastnost jako primární výhodu). Výroba střechového hranolu je velmi náročná na přesnost opracování optických ploch i kvalitu (anti)reflexních vrstev. Proto u levných přístrojů je rozhodně lépe zvolit než nekvalitní střechový hranol raději méně náročný převracecí systém PORO. To platí zejména v případě, že máme v plánu si na triedr v budoucnu dodělat různé okulárové nástavce pro vyšší zvětšení.

U všech přístrojů byly ověřeny základní údaje udávané výrobcem (tab. 1). S potěšením mohu konstatovat, že žádná ze základních údajů se neodchyloval o více než 5% od deklarovaných hodnot. To je velmi dobrý výsledek (a zdaleka není tak samozřejmý, jak by se mohlo zdát). Následně měřené další vlastnosti (tab. 2). O kvalitě mechanické konstrukce a péči, kterou věnoval výrobce seřízení přístroje vypovídá rovnoběžnost optických os obou optických větví. Celková chyba rovnoběžnosti musí být v ideálním případě nižší než je skutečná rozlišovací schopnost oka pozorovatele ozbrojeného. Této základní podmínce rovněž vyhověly všechny přístroje. V tabulce 2 uvedená rozlišovací schopnost je stanovena pro střed zorného pole přístroje. Kvalita pozorovaného obrazu pak byla stanovena pomocí koeficientu MCFA (Modulation Kontrast Function Area) a to napříč celým zorným polem. Vyšší hodnota tohoto koeficientu odpovídá kvalitnějšímu obrazu.

Testované přístroje

Prvním z testovaných přístrojů byl již postarší výrobek firmy Celestron, triedr s označením Celestron 8x40. Tento přístroj klasické konstrukce lze dnes považovat za typického zástupce této kategorie. Je vybaven klasickou převracecí soustavou PORO. Vícenásobné antireflexní vrstvy byly v době návrhu běžné pouze na vstupním optických plochách. Triedr má proto na všech plochách jednoduché antireflexní vrstvy, vícenásobné jsou pak pouze na vnější straně objektivu. I přes to dokázal přístroj svými parametry velmi dobře konkurovat mnohem novějším přístrojům. Oproti nim má jen mírně výraznější barevnou vadu (zejména u okraje) a postrádá dnes již běžné dokonalé zatěsnění proti vlhkosti. Rovněž celková propustnost je velmi dobrá. V současnosti za jeho nejbližšího vyráběného nástupce lze považovat triedr řady SkyMaster 8x56, který má mj. převracecí soustavu (PORO) ze skla BaK4.

Poměrně zajímavá je dvojice triedrů od firmy William Optics označené WO 8x42 Apo a WO 8x42 SemiApo. Oba přístroje mají základní parametry (zvětšení, zorné pole, …) prakticky shodné. Samozřejmostí jsou dnes samozřejmě vícenásobné antireflexní vrstvy na všech optických plochách a hermetizace (tj. utěsnění proti vodě a prachu). Triedr s označením „APO“ má tříčlenný apochromatický objektiv s téměř nepozorovatelnou barevnou vadou prakticky v celém zorném poli. Dalekohled s označením „SemiApo“ má u triedrů obvyklý dvoučlenný objektiv vyrobený z nízkodisperzních skel. Barevná vada je tak u něj prakticky nepozorovatelná ve středu zorného pole a jen velmi slabě u jeho okrajů. Díky použitému střechovému hranolu pak tyto triedry společně se SW DCF 8x42 patří mezi nejlehčí v této velikostní kategorii. Velikost a vzdálenost výstupní pupily dosahuje téměř ideálních hodnot a umožňuje tak velmi příjemné pozorování. Vlastní kresba obou triedrů je velmi dobrá, kontrast zobrazení klesá u okrajů jen mírně. Testovaný kus varianty „SemiApo“ měl trošku problém s homogenitou zorného pole, kdy v jeho cca ½ docházelo oproti obdobným konstrukcím k rychlejšímu poklesu jasu obrazu. Vizuálně však nebylo prakticky nic pozorovatelné. Kontrolní plocha se při pohledu jevila homogenní. Na problém upozornilo až kontrolní měření. Pravděpodobně se však jednalo jen o problematický testovaný kus.

Velmi podobné parametry jako předchozí modely má i triedr firmy Sky Watcher označený SW DCF 8x42. Podobně jako triedry firmy William Optics je v něm použit střechový hranol z BaK4 a vícenásobné antireflexní vrstvy. Kvalita obrazu je ve většině zorného pole velmi dobrá, u okraje dobrá. V porovnání s triedrem WO 8x42 SemiApo má mírně menší zkreslení obrazu. Na druhou stranu jsou jeho antireflexní vrstvy mírně horší, takže celková propustnost světla je o něco nižší.

Nekorunovaným králem mezi testovanými triedry je bezesporu výrobek naší firmy Meopta MEOSTAR 8x42. Triedr Meostar s převracecí soustavou vytvořenou střechovým hranolem patří bezesporu mezi triedry nejvyšší kategorie. Velmi těžko na něm lze hledat nějaký nedostatek ať se jedná o jeho optické vlastnosti či kvalitu zpracování. Samozřejmostí jsou vícenásobné antireflexní vrstvy a jeho hermetizace proti vlhkosti, vodě i prachu.Výborná kresba s výborným až velmi dobrým kontrastem prakticky v celém zorném poli ve spojení s dobře zvolenou vzdáleností výstupní pupily činí pozorování velmi příjemným. Zkreslení v okraji zorného pole je rovněž velmi malé (je patrná jen slabá distorze u okraje). Ze všech testovaných přístrojů je bezesporu pozorovaný obraz nejkvalitnější. Přístroj sice nepatří mezi nejlehčí (cena za vyšší odolnost – triedr má kovové tělo ze speciálních slitin), díky stavitelným očnicím a své povrchové úpravě jej lze ale velmi jistě uchopit a pozorování s ním je tak skutečně snadné.

Předchozí triedry díky velikosti objektivu 42 mm a svým malým rozměrům a váze lze zařadit mezi univerzální. Mají široké využití např. v turistice, sportu a samozřejmě astronomii. Pro astronoma amatéra poslouží velmi dobře jako pomocný-přehledový přístroj pro dohledávání objektů či pouhé kochání se oblohou. Trošku většími pak byli další dva testované triedry a to SW IF 8x60 a IF 11x70. Zejména u druhého uvedeného vřele doporučuji jeho používání ze stativu. Při pokusu o pozorování z ruky budete díky jeho velké váze (2 kg) i zvětšení (11x) zklamáni. Oba triedry využívají převracecí systém PORO II vyrobený z BaK4. Zatímco předchozí triedry byly vybaveny centrálním ostřením s možnost dioptrické korekce u jednoho okuláru, tyto triedry jsou vybaveny individuálním ostřením každé optické větve zvlášť (IF = Individua Focus). Toto řešení je u větších triedrů této kategorie obvyklé. Větší průměr objektivu se přirozeně projevil větším průměrem výstupní pupily. Ta zejména u přístroje 8x60 je poměrně velká (7.5 mm). Plně využít průměr objektivu tak většinou dokáží jen mladí lidé při plně adaptovaném zraku. Při menším průměru zorničky tak spíše oceníte díky tomu velmi pohodlné pozorování. Kvalita obrazu u obou přístrojů je dobrá. Barevná vada a zkreslení obrazu je patrné zejména u okraje. Jejich velikost je však poměrně malá a zpravidla při pozorování hvězdné oblohy neobtěžuje.

Závěrem

Všechny testované triedry v testech obstály ve výsledném hodnocení nejhůře velmi dobře. To, spolu s vyrovnanými výsledky testů nad které výrazněji „vyčníval“ jen vynikající triedr Meostar, napovídá o důkladném optickém návrhu i kvalitní výrobě. Potvrzuje se tak předpoklad, že i u těchto malých přístrojů se výrobci snaží dodržet dobré jméno svých značek. Vyslovenou chybu tak neuděláte při výběru žádného z nich. Pozornost tak můžete upřít i na jemné rozdíly mezi nimi (povrchová úprava, případné doplňky, design, osobní sympatie k té či oné značce, …).

Legenda k obrázkům: Meo 8x42, Cel 8x40, WO 8x42Apo, WO 8x42Semi, SW 8x42, SW8x60, SW 11x70

Tab. 1: Základní technické údaje

Tab. 2: Vybrané vlastnosti testovaných triedrů

Tab. 3: Souhrnné hodnocení testovaných triedrů

Článek převzat ze stránek Přístrojové a optické sekce ČAS. Na stránkách najdete také další testy optiky.