Je příliš brzy na to, abychom mohli říci, zda bílá místa představují led nebo sůl. Avšak během následujících dnů bude kamera sondy průběžně pořizovat snímky tohoto místa, abychom zjistili, jestli zde dochází ke změnám.
Jestli je tato vrstva ojedinělý kus ledu, vystavení slunečním paprskům pravděpodobně způsobí, že toto bílé místo se bude zmenšovat, jak se led bude měnit na vodní páru procesem zvaným sublimace. Izolovaný kus ledu může naznačovat, že se zde kdysi shromáždila kapalná voda a následně zmrzla.
Avšak pokud je toto místo částí velkého kusu podpovrchového ledu, naopak mohlo dojít k jeho vytvoření kondenzací vodní páry, obsažené v atmosféře.
Doposud neobjevil tým vědců kolem sondy Phoenix žádné důkazy přítomnosti vody během analýzy vzorků marťanské půdy. Vzorky horniny, odebrané v místě pojmenovaném Baby Bear, byly zahřívány na dvě různé hodnoty teploty (35 a 175 °C) v zařízení TEGA (Thermal and Evolved Gas Analyzer).
Tým vědců neočekává přítomnost vody ve vzorku Baby Bear, neboť tento materiál byl vysypán na vstup do pícky několik dnů předtím, než konečně propadl do aparatury. Během tohoto období vodní led pravděpodobně vysublimoval, změnil se z ledu přímo na vodní páru ještě předtím, než se vzorek dostal do pícky.
V příštích několika dnech bude vzorek horniny zahříván na teplotu až 1000 °C, což může vést ke zjištění, zda jsou nějaké zbytky vody obsaženy v přítomných minerálech. „Očekáváme, že s vysokou pravděpodobností objevíme minerály s chemicky vázanou vodou, která bude odhalena působením vysoké teploty,“ říká William Boynton (University of Arizona). Vícenásobné testy by měly odhalit, zda se jedná o led či o zbytkovou vodu v přítomných solích.
„Může to být led, může to být sůl. Máme k dispozici vzorky, které nám to řeknou,“ říká vedoucí týmu robotického manipulátoru Peter Arvidson (Washington University, St. Louis).
Astronomové předpokládají, že by se voda mohla nacházet asi 20 cm pod povrchem, avšak objevený neznámý bílý materiál se nachází pouze 6 až 7 cm pod povrchem Marsu.
 Jedním z vědeckých přístrojů na palubě sondy Phoenix, který pracuje prakticky od prvního dne po přistání, je meteorologická stanice MET (Meteorological Station), vyrobená Kanadskou kosmickou agenturou CSA (Canada Space Agency). Denně zaznamenává teplotu, tlak vzduchu, rychlost větru a stav atmosféry. K určení průhlednosti ovzduší slouží LIDAR (light detection and ranging). Data z meteorologické stanice budou hrát důležitou roli při určení běžného stavu atmosféry v polární oblasti a zjištění, jak se mění voda mezi pevným a plynným skupenstvím.
Vraťme se ještě k lidaru. Zařízení pracuje na stejném principu jako radar, jen místo radiových vln využívá výkonný laser. Světelné pulsy jsou vysílány kolmo vzhůru, kde se světlo odráží od částeček prachu a ledových zrníček. Odražené záření a doba jeho návratu zpět do zařízení je analyzována, což poskytuje informaci o množství a lokalizaci pevných částic v ovzduší.
Z měření za prvních 22 solů (marťanských dnů) vyplývá, že v místě přistání sondy Phoenix se denní teploty pohybovaly v rozmezí -24 °C až -35 °C, noční teploty naopak klesaly na hodnoty -70 °C až -83 °C. Tlak vzduchu kolísal kolem hodnoty 8,4 hPa (průměrná hodnota atmosférického tlaku na Zemi je 1013 hPa).
Meteorologické zpravodajství z Marsu můžete sledovat například na adrese: http://www.space.gc.ca/asc/eng/exploration/phoenix_weather1.asp.
Zdroj: newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
