Když jste v roce 1972 opouštěli Měsíc, napadlo vás, že se tam člověk tak dlouho nevrátí?
Byl jsem označen za posledního člověka, jehož stopa se otiskla na povrchu Měsíce. Ale je to už dlouho, co jsem tuto stopu otiskl, nicméně nejsem ten poslední člověk, který chodil po Měsíci. Protože my se na Měsíc vrátíme a když říkám my, nemám na mysli pouze Spojené státy, ale mluvím k vám, my všichni se tam jednou vrátíme. A my se dostaneme na Mars a vy to ve svém životě zažijete. Oba tyto podniky budou mít mezinárodní charakter. A je docela dobře možné, že ten příští muž nebo žena, který vstoupí na Měsíc, je dnes v této místnosti. Vy jste se narodili dlouho poté, co jsem udělal ty poslední šlápoty na Měsíci před pětatřiceti lety. Ale já tu dnes jsem jako příklad a svědectví, že nic ve vašem životě není nemožné.
Cokoliv, o čem sníte, cokoliv takového můžete uskutečnit. Vaší rodiče byli většinou ještě malí, když jsem byl na Měsíci. A vy všichni vyrůstáte ve světě, o kterém můj otec říkal, že když se budeš hodně snažit, možná budeš překvapen. Je to 35 let, co jsme byli naposledy na Měsíci a myslím, že stejně dlouho už to trvat nebude.
Ale možná bude trvat ještě více než 35 let, ne abychom se tam znovu dostali, ale aby nám došlo, co jsme před těmi více než třemi desetiletími udělali. My, lidé, jsme opustili planetu Zemi a navštívili jsme jiné kosmické těleso, Měsíc, který jsme učinili naším domovem. Když jsem naposledy sestupoval po žebříku svého lunárního modulu, díval jsem se na ty poslední stopy, které jsem na Měsíci zanechal a za svými zády jsem viděl tu nádhernou planetu Zemi. Věděl jsem, že se tam už takhle nikdy nedostanu. A přál jsem si tehdy, kdybych tak mohl zastavit čas. Abych si mohl lépe uvědomit, co jsem udělal, kde to jsem a co to pro lidstvo znamená, být na jiném kosmickém tělese. A nejsem si jist, jestli jsme to dodnes pořádně pochopili. Ale vy máte na dosah docílit mnohem významnějších věcí, než kterých jsem dosáhl já. Vy skutečně můžete dosáhnout až ke hvězdám. Já mladým lidem, jako jste vy, vždycky říkám, miřte na Měsíc. Protože i když se netrefíte, skončíte mezi hvězdami.
Změní se podle vás směřování americké kosmonautiky po podzimních prezidentských volbách, ať už vyhraje demokratický či republikánský kandidát?
Záleží na tom, kdo se stane prezidentem Spojených států. Mám velké obavy, že se opustí nebo téměř opustí výzvy našeho programu. Senátor Obama už řekl, že by vzal peníze určené pro tento kosmický program, pozastavil plán dostat se na Měsíc a na Mars a použil tyto peníze na vzdělávání. Naše problémy se vzděláváním nevyřeší peníze. Mladé lidi je potřeba inspirovat, aby snili a chtěli se učit. Letectví a vesmírný program jsou už více než 100 let vysoce romantickou záležitostí. Lidé jako jsem já nebo vaši otcové a strýcové byli inspirování k tomu, aby dělali věci, které ještě nikdo nedokázal. Dělali věci, které se jiní báli dělat. Věci, které bylo potřeba udělat, jako letět na Měsíc. Pro mě nedává smysl vzít peníze z kosmického programu, který inspiruje, který je zdrojem nadšení a dát je na stůl a říkat, teď se budeme učit, protože teď na to máme peníze.
Ten druhý kandidát, senátor McCain, patrně také snil, když byl mladý, protože se stal leteckým navigátorem, stejně jako já. Myslím, že on rozumí tomu, že investice do vesmíru jsou investicí do budoucnosti naší země a celého světa. Takže v tuto chvíli mám určité obavy o to, jak to dopadne.
Na Měsíci jste měl sebou československou vlajku. Kde jste ji tehdy sehnal?
To bylo docela jednoduché, já jsem jenom někomu v NASA řekl, že chci československou vlajku, tak mi ji sehnali. Měli jsme povolené vzít si s sebou věci, které jsou nám blízké. Jiní si třeba brali vlajky jiných států, já si vzal tuhle. Protože maminka pocházela z Čech a tatínek ze Slovenska a tehdy to byla jedna země a tak mi stačila jedna vlajka. Je to prostě jednoduché, já jsem prostě Američan československého původu.
Letos to nebylo poprvé, co kapitán Cernan poskytl Kosmickým rozhledům rozhovor. Poprvé k tomu došlo už v roce 1974, během jeho neoficiální návštěvy Československa. I tehdy se ptal Jiří Grygar a to v autě americké ambasády v Astronomickém ústavu v Ondřejově.
Redakce astro.cz děkuje Českému rozhlasu Leonardo za pořízení záznamu diskuse s E. Cernanem s jejíž pomocí vznikl konečný přepis rozhovoru a panu tlumočníkovi za výborné tlumočení.
Astro.cz, Kosmické rozhledy
Související:
|
