Proč pozorovat a kreslit Měsíc
Měsíc je těleso Zemi nejbližší. Je od nás vzdálen jen o něco málo více, než jednu
světelnou vteřinu. Tedy přibližně 385 000 km. Proto lze na jeho povrchu sledovat
dalekohledem mnoho podrobností. Měsíc není jen světem dopadových (impaktních)
kráterů, různých tvarů a velikostí. Nalezneme zde i měsíční moře (latinsky mare), mořské
hřbety (dorsum) a jejich soustavy (dorsa), oceány (oceanus), jezera (lacus), zálivy (sinus),
mysy (promontorium), bažiny (palus), brázdy (rima), soustavy brázd (rimae), zlomy
(rupes), pohoří (montes), osamocené hory (mons), údolí (vallis), tzv. lunární dómy i
řetízky kráterů (catena). To vše máme
možnost sledovat v různém úhlu nasvětlení.
Měsíc se tak stává nepřebernou pokladnicí
úchvatných útvarů.
 Datum pozorování: 29. října 2007
Místo pozorování: Praha – Petřín
Čas pozorování: 2.53 – 3.35 UT
Colongitudo: 126,2 °
Název útvaru: Posidonius
Autor kresby: Milan Blažek
Dalekohled: Cassegrain 350/3300 mm
Zvětšení: 132 x
Kvalita obrazu: dobrá
Přesnost zákresu: velmi dobrá až dobrá
Při zakreslování si pozorovatel
povšimne i detailů, které by při zběžné
prohlídce nezaregistroval a poznává tím
„skryté“ krásy lunárních zákoutí. Navíc si
časem „vytrénuje“ svůj zrak a je tak schopen
vnímat jemnější a jemnější podrobnosti. Je
pravda, že při vykreslování celých velkých
kráterů, či rozlehlejších oblastí, není
v lidských silách zakreslit vše, co pozorovatel
vidí v okuláru dalekohledu. Na řadu přichází
únava a poměrně rychle se měnící světelné
poměry sledované oblasti je třeba také brát v
úvahu. Na rozdíl od „klasické“ fotografie si
však oko vyčká na chvíle, kdy se atmosféra
zklidní. Dříve se tradovalo, že pozorovatel
v dalekohledu o průměru objektivu 10 cm
spatří stejné podrobnosti, jaké jsou zobrazeny
na fotografii pořízené dalekohledem
s dvojnásobným průměrem objektivu za
výborných pozorovacích
podmínek. S nástupem kvalitních
digitálních fotoaparátů, CCD
čidel a poslední dobou dokonce i snímků pořízených fotoaparátem zabudovaným v lepším mobilním telefonu, se sice
situace změnila, avšak kouzlo, romantičnost a zážitek z vlastního vizuálního pozorování
tato technika nahradit nemůže.
Pozorovací podmínky a ohodnocení kresby
Při pozorování dalekohledem ze zemského povrchu se bohužel potýkáme
s neklidem atmosféry. V odborné literatuře se většinou pro tento jev užívá termínu seeing.
Já pro účely zákresu rozčleňuji stupeň chvění zemské atmosféry do pěti skupin, jako
kvalitu obrazu. Je ohodnocena obdobným způsobem, jakým se známkuje ve škole.
Stupeň „výborné“ znamená vynikající podmínky bez patrného náznaku chvění vzduchu.
„Nedostatečné“ pak obraz, jenž je vlivem neklidu atmosféry v dalekohledu zcela
rozmazaný.
Stejnou stupnicí se klasifikuje i hodnocení kvality (přesnosti) pořízeného zákresu.
Účelem kresby je co nejvýstižněji (nejpřesněji) převést prchavý vizuální vjem
pozorovatele (obraz v okuláru dalekohledu) do trvalejší podoby. Cílem není, aby kresba
vypadala hezky na pohled, nýbrž aby co možná nejvěrněji vystihovala tvary a detaily
kresleného (pozorovaného) útvaru. (Pakliže je zároveň hezká i na pohled, je to
samozřejmě jen a jen dobře.) Přesnost zákresu může ovšem hodnotit nejlépe sám autor –
jde tedy o posudek velmi subjektivní. Snahou je však maximální objektivnost při
posouzení. Autor sám nejlépe ví, kde udělal chybu a měl by jí zohlednit při závěrečném
ocenění přesnosti zákresu.
Jak kresby vznikají?
 Prvotní zákres, který je prováděn
tužkou přímo u dalekohledu (tzv. pérovka),
vystihuje obrysy sledovaného útvaru. Do
obrázku jsou vepsány číslice od 1 do 11.
Označují odstupňování pozorovaných
odstínů od zářivě bílého (číslo 11) po temně
černou (číslo 1). Tato část pozorování se
odehrává v „přírodních“ podmínkách.
Chceme-li pořídit kvalitní kresbu, je
žádoucí si vytvořit při pozorování co možná
nejlepší komfort, aby mohlo být dosaženo
maximální přesnosti zákresu. (Kresba
pořízená v nepohodlné poloze nebude stát
za nic, i když vznikla při těch nejlepších
povětrnostních a astronomických
podmínkách!)
Neocenitelným pomocníkem
je slabě svítící čelovka, nebo slabá žárovka
a příruční pultík o vhodné výšce. (Měsíc většinou svítí dostatečně jasně, takže není
nutné pozorovat a kreslit v naprosté tmě.) Jen
je třeba dbát na to, aby světelný zdroj
neoslňoval, nebo nevhodně nesvítil na optiku
dalekohledu či do okuláru.
 Zakresluje-li se oblast v blízkosti
rozhraní světla a stínu (terminátoru), je nutné
„pérovku“ dokončit v co nejkratším čase, aby
nedošlo ke změně nasvětlení kreslené oblasti.,
neboť terminátor (v centrální oblasti Měsíce)
postupuje rychlostí až 8 km/h. Kreslíme-li
oblast od terminátoru vzdálenější, můžeme
kreslit tak dlouho, než začneme být unaveni.
(Nutno však podotknout, že právě hra stínů
v blízkosti rozhraní dne a noci na Měsíci,
skýtá nejvíce zajímavostí.)
Hotová „pérovka“ se poté již bez čísel
překreslí na další papír (dobrou pomůckou je
prosvětlovací panel) a je fixem vystínována.
Odstíny šedi určuje hustota teček (viz
stupnice). Tato činnost již probíhá v klidu a
v teple (což pozorovatel ocení zejména
v chladném ročním období, kdy „mrzne“ při
předchozím pozorování u dalekohledu).
Stínování pak může trvat tak dlouho,
dokud s ním autor není hotov a plně
spokojen.
Popis prvního obrázku:
Datum pozorování: 27. listopadu 2007
Místo pozorování: Praha – Ďáblice
Čas pozorování: 4.16 – 4.55 UT
Colongitudo: 119,8 °
Název útvaru: Cleomedes
Autor kresby: Milan Blažek
Dalekohled: refraktor 190/3000 mm
Zvětšení: 120 x
Kvalita obrazu: dobrá
Přesnost zákresu: velmi dobrá
Autor je zaměstnancem Hvězdárny a Planetária hl. města Prahy
Článek byl převzat z časopisu Jihočas, který vydává Jihočeská pobočka ČAS. Číslo 2/2008 si můžete stáhnout zde (pdf).
|
