Titan byl objeven v roce 1655, poslední měsíc Saturnu byl objeven sondou Cassini v roce 2007. Celkový počet těchto měsíců dneska činí plných 60. Je to druhý největší systém měsíců ve sluneční soustavě, těsně vede Jupiter se 63 měsíci. Když uvážíte, že objevovat měsíce u Saturnu je obtížnější, protože je dál od Země, tak to znamená, že ve skutečnosti má možná Saturn měsíců ještě daleko více. Nejmenší z nich je Pan, který byl objeven v roce 1990. Je velmi blízko Saturnu, na okraji vnějšího prstence - právě tam je vůbec možné, aby nějaké měsíce byly. Má průměr pouze 19 km. Nejvzdálenější je 20kilometrový měsíc Ymir. Ten už téměř nepatří do Saturnova systému, je plných 23 milionů kilometrů od Saturnu a to už je na hranici, kde končí gravitace Saturnu a převažuje gravitace Slunce.
 Z těchto měsíců má deset průměr aspoň 200 km a díky tomu se na nich dají ze sondy Cassini pozorovat velké podrobnosti.
Tak například měsíc Janus, který byl objeven v roce 1966 a který obíhá také poměrně blízko vnější hrany prstenců, má naprosto rozdílné polokoule. Ta vedoucí polokoule, ve směru, kterým se pohybuje měsíc kolem Saturnu, je velice světlá. Patří mezi nejsvětlejší povrchy ve sluneční soustavě. Druhá je velmi tmavá. Znamená to, že je tam nějaký organický materiál a to je velké překvapení.
Jiný měsíc, Mimas, který byl objeven už v 18. století, má na svém povrchu velký kráter. Dopadlo na něj jiné těleso a je s podivem, že se měsíc přitom nerozletěl na kousky.
Saturnovy měsíce přinesly řadu překvapení, třeba záhadné tygří pruhy na Enceladu…
Pozorování měsíce Encelada jsou velmi zajímavá. Měsíc má průměr něco přes 500km, obíhá ve vzdálenosti 240 000 km od Saturnu. Byl objeven také v 18. století, ale nyní z pozorování Cassini víme, že má atmosféru. Některé části povrchu Encelada jsou o 25 °C teplejší než ostatní. Tato místa mají podobu tzv. tygřích pruhů - jsou to takové tmavé podélné pruhy. Dokonce se s časem mění, jako kdyby byly pružné a z nich potom tryskají gejzíry vody, oxidu uhličitého, metanu, propanu, acetylénu až do výsky 175 km - to musí být nádherný pohled. Z toho jasně plyne, že nitro Encelada je teplé, má teplotu až 800 K. Zčásti je to způsobeno slapy a zčásti patrně radioaktivními horninami v jeho nitru.
Nejznámější Saturnův měsíc Titan obíhá kolem Saturnu ve vzdálenosti přes milion kilometrů. To je pořádně daleko. Ale jsou měsíce, které obíhají ještě dál.
Například Hyperion, který byl objeven v 19. století, obíhá ve vzdálenosti 1,5 milionu km. Je zvláštní tím, že nemá stabilní osu rotace, ale na své dráze se chaoticky převaluje. Takových chaotických převalování je ve sluneční soustavě víc, ale je to poměrně vzácný jev , proto tento speciální případ velmi zajímá nebeské mechaniky. Hyperion také vypadá velice podivně – má jakoby houbovitý povrch, jsou tam zvláštní dutiny. Je zřejmě silně porézní a má také nízkou střední hustotu.
 Tím ale výčet zajímavých Saturnových měsíců nekončí.
Další zajímavý měsíc je Japetus. Má průměr 1460 km, velikostí se tedy docela podobá našemu Měsíci. Obíhá ovšem velice daleko, více než 3,5 milionu kilometrů od Saturnu. Na Japetu byl objeven horský hřbet, dlouhý asi 1300 km, který má obrovskou výšku – převýšení je 20 kilometrů. Na Zemi by to byla nejvyšší velehora. Opět se liší jeho přední a zadní polokoule, přední je velmi tmavá a zadní velice světlá. Hustota Japeta je jenom o málo vyšší než je hustota vody, je to v podstatě ledový měsíc, a ta světlá polokoule je evidentně pokryta jinovatkou nebo ledem.
Velmi vzdálený měsíc je Phoebe. Ten byl objeven už v roce 1848, má průměr něco přes 200 km a obíhá ve vzdálenosti 13 milionů kilometrů od Saturnu. Byl sledován sondou Cassini už tehdy, když se k Saturnu blížila.
Celá řada Saturnových měsíců je velmi zvláštní. Každý má jinou geologii. Je to situace zajímavá nejenom pro pozemské astronomy, ale zejména pro geology. Měsíce jsou tak staré, jako je sluneční soustava. Ukazuje se, že za celkem podobných podmínek může dojít k úplně rozdílnému vývoji. Ten má své specifické rysy, které sonda Cassini stále ještě sleduje.
Lze říci, že z měsíců Saturnu jsou některé tak říkajíc pravidelné – to jsou ty, které vznikly současně se Saturnem a o kterých jsem teď podrobněji hovořil. Pak jsou ovšem měsíce nepravidelné. Jsou většinou malé a často dokonce obíhají kolem Saturnu protisměrně – říkáme, že obíhají po retrográdních drahách. Tady asi nejde o původní měsíce, ale o planetky, které byly mocnou gravitací Saturnu zachyceny.
Rozhovor vysílala stanice ČRo Leonardo v pořadu Nebeský cestopis v sobotu 2. srpna 2008. Zvukový záznam jako mp3 najdete v archivu rozhlasu. Rozhovor přepsala Věra Bartáková. |
