Umělá tělesa se na oběžné dráze kolem Země pohybují rychlostí přibližně 8 km/s. To znamená, že HST již ve skutečnosti překonal vzdálenost zhruba 2,72 miliardy mil (4,37 miliardy km), což odpovídá přibližně uskutečnění 5700 výprav na Měsíc a zpět. K tomu HST nepotřeboval žádné pohonné látky, pouze zemská gravitace jej udržuje na téměř kruhové oběžné dráze kolem naší planety, v současné době ve výšce kolem 563 až 568 km.
Ačkoliv HST nepotřebuje k pohybu žádné pohonné látky, je na tom podobně jako automobil či jiné dopravní prostředky, které se opotřebují či porouchají a čas od času vyžadují kontrolu, údržbu a opravu. Kromě toho na oběžné dráze je HST občas zasažen mikrometeority, které poškozují jeho povrch, působí na něj intenzivní sluneční záření a extrémní střídání teplot v krátkých časových intervalech, což všechno poškozuje jeho stříbřitý materiál tepelné ochrany.
Kosmický dalekohled HST bude v říjnu letošního roku ještě jednou opraven astronauty při servisní misi raketoplánu Atlantis STS-125. Uskuteční se poslední kontrola mechanických částí a výměna opotřebovaných dílů, a také instalace nových přístrojů a vybavení, což značně prodlouží pozorovatelskou činnost observatoře.
Počítadlo oběhů na palubě HST obrazně řečeno dosáhlo hodnoty 100 000 dne 11. srpna 2008 v 7:42 východoamerického času. V tomto okamžiku se HST pohyboval směrem k severu a prolétl nad zemským rovníkem.
Při oslavě dalekohledu, který neúnavně sleduje hvězdy již více než 18 let, uvolnil 11. 8. 2008 Space Telescope Science Institute (STScI) v Baltimore upomínkový obrázek, pořízený necelý jeden den před dosažením tohoto významného milníku.
 HST se zaměřil na malou část mlhoviny v blízkosti hvězdokupy NGC 2074 (vlevo nahoře). V této oblasti probíhá velmi bouřlivá tvorba hvězd, pravděpodobně odstartovaná v důsledku exploze blízké supernovy. Od Země je vzdálená 170 000 světelných let a nachází se poblíž mlhoviny Tarantula, která je jednou z nejaktivnějších oblastí v místní skupině galaxií, pokud se týká vzniku nových hvězd.
Trojrozměrný pohled odhalil dramaticky vyhlížející hřebeny a údolí, tvořené prachem, vytvářející tzv. „sloupy stvoření“ a plynná vlákna intenzivně zářící v důsledku dopadajícího ultrafialového záření. Oblast se nachází na okraji temného molekulárního oblaku, který je jakýmsi inkubátorem pro nově zrozené hvězdy.
Záření o vysokých energiích, proudící z hvězdného seskupení obsahujícího horké mladé hvězdy právě zrozené ve hvězdokupě NGC 2074, vytváří při úniku z hvězdokupy jakési hradby v mlhovině v důsledku pomalé eroze. Některé mladé hvězdokupy mohou být ukryty za oblastí zářícího modrého plynu (dole uprostřed na publikované fotografii).
V této přibližně 100 světelných let široké oblasti, podobající se přízračné krajině, se temné věže tvořené prachem zvedají vzhůru nad svítící hradby plynů na okraji molekulárního oblaku. Sloup vpravo dole ve tvaru mořského koníka je dlouhý přibližně 20 světelných roků, což je zhruba 4krát více, než činí vzdálenost mezi Sluncem a hvězdou Proxima Centauri, která je nejbližší hvězdou od Slunce.
Vyfotografovaná oblast se nachází ve Velkém Magellanově oblaku (Large Magellanic Cloud – LMC), což je nepravidelná satelitní galaxie doprovázející naši Galaxii – Mléčnou dráhu. Jedná se doslova o fascinující laboratoř k výzkumu vzniku a dalšího vývoje hvězd. Trpasličí galaxie jako je LMC jsou považovány za základní stavební bloky velkých galaxií.
Tento reprezentativní barevný snímek byl pořízen 10. 8. 2008 pomocí kamery WFPC2 (Wide Field Planetary Camera 2) na palubě Hubblova kosmického dalekohledu. Červená barva představuje záření atomů síry, zelená barva zobrazuje záření vodíku a modrá barva záření kyslíku.
Zdroj: spaceflightnow a hubblesite
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
