Jak je vidět na obrázku, Skylab svými rozevřenými solárními panely připomínal spíše větrný mlýn. Byl 36 metrů dlouhý, 86,7 tuny těžký a pracovní prostor v něm čítal úctyhodných 344 krychlových metrů. Skylab měl 2 paluby. V jedné měla posádka ložnici, jídelnu, toaletu a umývárnu. Druhá paluba sloužila k vědeckým experimentům. Důležitý byl přístroj ATM, sloužící k mapování aktivity Slunce. Na stanici se postupně vystřídaly 3 tříčlenné posádky, každou z nich tam dopravila loď Apollo, vynesená ze Země Saturnem 1B.
Samotný Skylab byl vynesen na oběžnou dráhu ve výši asi 430 km dne 14. května 1973 raketou Saturn 5, která si tím odbyla svůj poslední start. Když vynášela lodě Apollo k Měsíci, byla třístupňová, tentokrát byl její třetí stupeň nahrazen Skylabem. Start ale vůbec nebyl hladký. 63 sekund po něm, v době maxima aerodynamického namáhání, se odlomil štít, který měl stanici sloužit jako protisluneční a protimeteorický. Aby toho nebylo málo, vzal s sebou i jeden z hlavních solárních panelů a druhý poškodil. Stanice tedy měla po navedení na dráhu podstatně méně elektrické energie a teplota v ní začala prudce stoupat.
I přesto ke Skylabu zamířila první posádka už 25. května ve složení Charles Conrad (Gemini 5 a 11, Apollo 12) a nováčci Paul Weitz a Joseph Kerwin. Především díky jejich opravářským dovednostem nakonec nebylo potřeba vypustit do vesmíru druhý exemplář Skylabu.Povedlo se jim jak nahradit přivezeným "slunečníkem" utržený tepelný štít stanice ale i přimět k rozumu solární panely. Podnikli celkem dva výstupy do volného prostoru a jejich let trval 28 dní, během kterých se velitel Conrad stal rekordmanem v počtu hodin strávených v kosmu. Na Zemi se vrátili 22. 6. 1973.
Druhá posádka ve složení Alan Bean (Apollo 12), Jack Lousma a Owen Garriott (jeho syn Richard se právě chystá ke startu v lodi Sojuz TMA-13 coby turista) se do kosmu vydala 28. 7. 1973. Pro změnu nastaly problémy s Apollem. V rozmezí několika dnů došlo k porušení dvou ze čtyř kvadrantů manévrovacích motorků na servisním modulu unikajícím okysličovadlem. Kosmonautům byl málem nařízen okamžitý návrat, naštěstí k tomu nedošlo. Posádka vyměnila kazety s filmem v ATM, výzkum Slunce mohl pokračovat. V rámci studentského experimentu se na Skylab dostal také pavouk, sledovalo se pletení sítí v beztížném stavu. O této posádce se traduje jedna historka. Vždy v neděli měli kosmonauti možnost si soukromě pohovořit prostřednictvím rádia s manželkami. Garriott toho využil a manželka mu namluvila na pásek několik vět o tom, že přiletěla na návštěvu na Skylab něco klukům uvařit. Když tento pásek později přehráli do Houstonu a poté přerušili spojení, spojař Robert Crippen jen zalapal po dechu a nechal se vystřídat. Na Zemi se všichni tři vrátili 25. 9. po 59 dnech letu a 3 výstupech do kosmu.
 Třetí a poslední posádka ve složení nováčků Gerald Carr, William Pogue a Edward Gibson se vydala ke stanici 16. 11. 1973. Po spojení se Skylabem Pogue zvracel a astronauti se domluvili, že to řídícímu středisku zatají. Nicméně zapomněli vypnout mikrofon a Houston tento jejich rozhovor vyslechl. Nebylo to ale nic proti leknutí, které na okamžik zažili při vstupu do stanice, když v šeru uviděli hadrové panáky v pracovních kombinézách, byl to pozdrav od minulé posádky. Poslední obyvatelé se setkali s poškozeným chladícím systémem, ze kterého unikala kapalina ale také s poruchami na gyroskopech stabilizačního systému. Na štědrý den roku 1973 astronauti sledovali částečné zatmění Slunce a o den později Kohoutkovu kometu. Celkem podnikli 2 výstupy mimo stanici a na Zemi bezpečně přistáli 8. 2. 1974. Měli za sebou 84 dní ve vesmíru.
Příběh Skylabu končí ale až o pět let později, 11. 7. 1979 nad Indickým oceánem a západní Austrálií. Snižování dráhy stanice bylo zaznamenáno už o dva roky dříve, kvůli zhušťování zemské atmosféry vlivem rostoucí sluneční činnosti.
Pokusy o záchranu stanice selhaly a tak zanikla v zemské atmosféře.
Zdroje:
|
