Po katastrofě jedničky prošla kosmická loď velkým množstvím úprav, které si vyžádaly téměř 18 měsíců práce. Podle některých by se jim nevyhnula ani kdyby k požáru nedošlo. Byla tenkrát ve velice syrovém stavu a podle slov tehdejšího letového ředitele NASA Krafta by "loď, ve které uhořeli Grissom, White a Chaffee, k Měsíci nedoletěla". Dnes už ale pomiňme tyto spekulace. Během následujících 18 měsíců pracovníci North American Aviation loď výrazně změnili a během toho se uskutečnilo několik bezpilotních letů okolo Země, při nichž byl také poprvé vyzkoušen nosič Saturn V. Konečně 30. května 1968 Apollo výr. č. 105 opustilo výrobní závod v Downey a v srpnu byla připojena k nosné raketě Saturn 1B. 9. října, v období horečných příprav k misi Apollo 7, byla na rampu několik kilometrů severněji převezena raketa Saturn V, která měla v prosinci vynést do vesmíru Apollo 8. Co bude osmička dělat? Poletí jen kolem Země nebo už obletí Měsíc? To byly v tu dobu otevřené otázky. Odpověď na ně závisela na úspěchu nebo neúspěchu sedmičky.
V té době důvěra astronautů a vedení NASA v loď Apollo nebyla zrovna velká. Jeden z vedoucích činitelů Houstonského Manned Spacecraft Center George Mueller prohlásil: "Budeme na výsost spokojeni, pokud loď udržíme na oběžné dráze po dobu 3 dnů", velitel Schirra počítal s 8 či 9 dny. Rozhodně jej neuklidnila ani skutečnost, že pracovníci North American Aviation nestihli do lodě určené k jejich misi dodat nové křesla, absorbující náraz při nouzovém přistání v případě havárie nosné rakety. Toto přistání by totiž nemuselo být do moře ale i na souš. Předstartovní přípravy ale probíhaly téměř bez potíží a 11. 10. 1968 Apollo 7 odstartovalo.
 První posádku, která se vydala do kosmu v lodi Apollo tvořili Walter Schirra (z původní sedmičky astronautů, jako poslední letěl v Mercury, také velel Gemini 6) a nováčci Donn Eisele a Walter Cunningham. Jejich úkolem bylo celkové vyzkoušení Apolla v kosmických podmínkách. Po navedení na oběžnou dráhu a oddělení od posledního stupně nosné rakety se otočili zpět k němu a přiblížili se na půldruhého metru. Šlo o simulované spojení s lunárním modulem (manévr prováděný expedicemi mířícími k Měsíci, sedmička lunární modul neměla). S posledním stupněm se setkali ještě druhý den, kdy se k němu ze vzdálenosti 160 km vrátili a dostali se 20 m k němu. Blíž se neodvážili, protože prudce rotoval. Tento úkol splnili dokonale.
Zkoušel se také motor SPS v různých režimech. Na 66 sekund byl zapálen při simulaci navedení na dráhu okolo Měsíce.
Poprvé se také uskutečnil přímý televizní přenos z kosmické lodi, bylo jich hned několik. Astronauti předváděli vybavení jejich lodi, vaření jídla, rozcvičku a ukazovali oknem Zemi. Přenosy byly tak úspěšné, že americký Svaz televizních a rozhlasových umělců jmenoval posádku Apolla 7 čestnými členy. Pouze při jednom vysílání bylo kosmonautům vytknuto, že nemístně žertují, což ale divákům jistě nevadilo.
Po technické stránce šlo všechno hladce, astronauti si ale měli na co ztěžovat. Kvůli zamrzlému radiátoru dostal velitel Schirra rýmu, oba spolucestující se nakazili od něj a všem třem řídící středisko nařídilo brát léky. Se spacími pytly také nebyli spokojeni, ve spánku z nich vyplouvali a tak raději spali připoutaní v křeslech. Mise měla za úkol vyzkoušet loď a tak v Houstonu vymýšleli různé doprovodné experimenty, temperamentní velitel Schirra byl ale toho názoru, že na takové studentské pokusy není čas a několikrát se kvůli tomu pohádal s řídícím střediskem. Celkově posádka také nebyla spokojena s jídlem.
Po technické stránce však mise dopadla na jedničku a Apollo 7 22. října bezpečně přistálo pouhých 600 m od plánovaného bodu, poblíž letadlové lodi Essex, na oběžné dráze strávili celkem 11 dní. Naprostý úspěch mise kromě jiných faktorů jistě přispěl k rozhodnutí, že Apollo 8 se na Vánoce pokusí o desetinásobný oblet Měsíce. Požárem jedničky ochromený program Apollo se začal konečně rozbíhat.
Zdroje:
|
