Družice Magion (název odvozen od MAGnetosféra a IONosféra, jejichž studiem se sondy zabývaly) plnily úlohu subsatelitů a byly vypouštěny vždycky spolu s nějakou větší sondou. Magnetosféra a ionosféra je totiž prostředí s velmi rychle se pohybující prostorovou strukturou a pokud by měření prováděla pouze jedna sonda, bylo by velmi těžké rozlišit prostorovou a časovou složku změn. Družice tedy vždy startovaly ve dvojici, která prováděla měření jednotlivých jevů zároveň v různých místech. Díky tomu se prostorová a časová složka staly rozlišitelnými. Jako "kolegové" větších družic při těchto měřeních byly vyvinuty československé družice Magion.
Ta první se do vesmíru vydala 24. října 1978 spolu se sovětskou družicí Interkosmos 18. Nosná raketa je navedla na dráhu s apogeem 764 km, perigeem 406 km a sklonem k rovníku 83 stupňů. Mise probíhala hladce a Magion 1 se od Interkosmosu oddělil 14. 11., po spuštění a testech všech přístrojů. Sonda měla tvar kvádru o rozměrech 30x30x16 cm, její hmotnost činila asi 15 kg. Povrch kvádru byl tvořen solárními bateriemi a vyčnívaly z něj nejrůznější senzory (viz obrázek). Oddělením získal Magion rychlost asi 20 cm/s ve směru letu, kterou se vzdaloval od Interkosmosu 18 (asi 60 km denně). Na oběžné dráze zůstal Magion 1 až do 10. 9. 1981, kdy zanikl v atmosféře. Získali jsme díky ní nové poznatky o tzv. hvizdových vlnovodech v ionosféře. Když vzpomeneme Remkův let (březen 1978), tento rok byl z tohoto hlediska pro Československo opravdu hvězdný.
Magion 1 samozřejmě nebyl poslední. Dvojka (nesla přístroje pro měření parametrů plazmatu)se vydala na oběžnou dráhu 28. 9. 1989 spolu s Interkosmosem 24 v rámci programu ACTIVE. Měla hmotnost 65 kg a tvar mnohostěnu. Magion 3 (start 18. 12. 1991)se spolu s Interkosmosem 25 zúčastnil mezinárodního programu APEX, Magion 4 a 5 spolu s Interbolem 1 a 2 programu INTERBALL. Ten se zabýval mechanismy přenosu energie a hmoty mezi Zemí a Sluncem. Praktickým produktem by byla lepší možnost předvídání vlivů Slunce na Zemi. Poslední Magion (s pořadovým číslem 5) se odmlčel pár hodin po startu 29. 8. 1996. Na signály ze Země zareagoval až po dlouhých 20 měsících mlčení. Důvod nebyl nikdy spolehlivě zjištěn, pravděpodobně šlo o poškození solárních panelů sondy.
Už jednou jsme tedy významně přispěli ke kosmickému výzkumu. Doufejme, že to nebylo naposledy a po vstupu do ESA se českým vědcům otevřou nové možnosti.
Zdroje:
|
