Na večerní obloze hned po západu Slunce je v těchto dnech při jasném počasí možné spatřit velmi jasný objekt. Jedná se o planetu Venuši, která se pomalu „dere“ z denní oblohy na večerní oblohu. V průběhu soumraku pak nalezneme od Venuše severovýchodním směrem druhý nápadný objekt. Tím je planeta Jupiter, kterou jsme mohli pozorovat v období léta celonočně a na podzim v první polovině noci. Obě dvě tato tělesa nám v následujících dvou týdnech připraví zajímavou podívanou.
Venuše leží v současné době od Země ve vzdálenosti kolísající okolo 180 milionů km. Na obloze ji poznáme snadno, neboť po západu Slunce ji při odkrytém jihozápadním obzoru lze pozorovat jako „Večernici“ (tj. první nebeský objekt viditelný hned po západu Slunce). Při dobrém zraku a vhodných podmínkách je spatřitelná ještě v době, kdy je Slunce nad obzorem. Momentálně totiž dosahuje hvězdné velikosti okolo -4.1 magnitudy, což z ní dělá hned po Slunci a Měsíci nejjasnější objekt oblohy. Měsíc se navíc 27. listopadu dostane do fáze novu, takže pomyslné „žezlo“ 2. nejjasnějšího objektu získává právě Venuše.
Na obloze již v době soumraku vypadá jako nápadná stříbřitá hvězda, která „nebliká“ To je způsobeno tím, že planety oproti hvězdám posílají do zemské atmosféry
(a následně k pozorovateli) širší svazek paprsků (o průměru několika úhlových vteřin). Naopak hvězdy i v největších dalekohledech vypadají jako pouhé body, protože jejich vzdálenost je i přes jejich ohromné rozměry příliš velká na to, abychom je rozeznali jako kotouček (výjimku tvoří snad jen rudý veleobr Betelgeuze v souhvězdí Orionu, u kterého bylo možné Hubbleovým kosmickým teleskopem rozlišit malý disk). Zemská atmosféra pak světelnému paprsku připravuje překážky v podobě teplotních rozdílů, rozdílů hustoty a indexu lomu. Z toho důvodu do oka pozorovatele nedopadá z hvězdy vždy stejný tok světla (občas je odkloněno jinam), světlo se pak jeví přerušované (či různě měnící svou barvu, což je patrné například
u Síria v souhvězdí Velkého psa) a hvězda nám jakoby bliká. U planet, jak již bylo psáno, jde k oku pozorovatele v průměru úhlově patrný svazek světla, a tudíž nějaké změny jsou patrny až v dalekohledu, kde se v různých místech kotoučku projeví různý lom světla jako jakési chvění (případně i změny barvy v důsledku rozdílného indexu lomu krátkých a dlouhých vlnových délek viditelného světla).
Při nízké poloze Venuše se však naskýtá příležitost k mnoha optickým klamům, neboť vzdálený, jasný a pro oko bodový zdroj světla je na obloze samozřejmě velmi kontrastní a při malé výšce nad obzorem některým může připadat, že se Venuše vůči temnému obzoru mírně „pohybuje“. Je to způsobeno tím, že naše oko v nočních podmínkách hledá sebemenší náznak pohybu, aby bylo schopno rozeznat jednotlivá pozorovaná tělesa ve svém zorném poli a vykonává tak velmi malé kmity. Ve dne si toho nevšimneme, ale v noci se nám pak může zdát, že i statické (ale jasné
a bodové) zdroje světla konají jakýsi malý pohyb. Z toho důvodu se také Venuše v období, kdy bývá na večerní obloze nízko nad obzorem (či je na obloze poblíž vzdálených domů a stromů na horizontu) stává terčem neznalých pozorovatelů, kteří jí snadno přiřknou zkratku UFO a ihned to oznamují na nejbližších hvězdárnách, v horším případě lidem zabývajícím se propagací pavěd.
Planetu Jupiter nalezneme vskutku nedaleko severovýchodním směrem. Každým dnem se Venuše k Jupiteru na obloze přiblíží asi o 1°. Ve skutečnosti však obě planety dělí asi 4.8 AU (AU = Astronomická jednotka, je to asi 150 milionů km). V příštím týdnu už budou planety tak blízko, že vytvoří v souhvězdí Střelce vskutku fotogenickou dvojici planet. V době soumraku je navíc možné pozorovat na obloze podivné purpurové zabarvení, což způsobuje rozptylující se prach ze srpnové erupce aljašské sopky Kasatoschi, který se pomalu rozprostírá nad celou severní polokoulí. Poměrně výrazný byl tento jev teprve nedávno – v pondělí 17. listopadu večer.
Na městy neosvětlené obloze se nebe zabarvilo do světle fialového nádechu, který k obzoru přecházel do jasné oranžové barvy připomínající vzdálený hořící les.
Nejblíže budou na obloze planety v pondělí 1. prosince. Tehdy je bude dělit úhlová vzdálenost přibližně 2° a aby toho nebylo málo, dvojici doplní i Měsíc ve fázi úzkého srpku. Po 17. hodině večerní toho dne dojde k další nevídané podívané – Měsíc nad naším územím planetu Venuši zakryje, a to Sluncem přímo neosvětlenou částí kotouče (bude patrný pouze popelavý svit způsobený slunečním světlem, které k Měsíci rozptyluje zemská atmosféra). Obě tělesa (Venuši a Jupiter) teď můžeme sledovat od soumraku přibližně do 18:30. K zákrytu Venuše Měsícem pak připravujeme samostatný článek, který bude zveřejněn v průběhu příštího týdne.
Pro veřejnost připravuje pozorování přiblížení Venuše k Jupiteru Hvězdárna M. Koperníka v Brně, a to od 25. listopadu do 5. prosince. Při této příležitosti vytvořila i krátké simulační video k tomuto úkazu.
Ve spolupráci s brněnskou hvězdárnou připravila velmi podobný pořad i Hvězdárna b. A. Krause při DDM Delta v Pardubicích. Ta zve návštěvníky na pozorování zákrytu Venuše Měsícem, ke kterému dojde 1. prosince večer.
Po maximálním přiblížení se obě tělesa začnou od sebe úhlově vzdalovat. Ještě však minimálně v průběhu prvního prosincového týdne, kdy se Venuše začne sunout nad východním směrem od Jupiteru, bude na obě planety zajímavý pohled.
Zvířetníkové světlo, Venuše a Mars: To vše je nám nyní dostupné po setmění. Stačí jen jasná průzračná obloha a pokud možno tmavý výhled k západu, protože kvůli světlu z měst prostě toto slabé světlo jen tak neuvidíme. Jasnou Venuši si ale můžeme vychutnat poměrně vysoko na jihozápadě ještě za světla. Kousek nad ní je slabší Mars. Fotil Vilém Heblík na Pardubicku.
Detail jádra komety: Rosetta se prosmýkla jen asi 6 km od jádra komety 67P a pořídila zajímavé detailní záběry. Něco už je k vidění na webu ESA. Zdroj.
