| Prvním astronomickým úkazem, který pozoroval, byla kometa P/Halley.
V r. 1917 začal studovat na reálce v Holešově. V té době však již nebydlel doma, nýbrž u starých manželů ve Valašských Příkazech, druhý rok u školníka v budově školy. Po astronomické stránce byl veden členem ČAS prof. Sobotkou, který mu půjčoval dalekohled a Říši hvězd. K dalekohledu ve spolupráci se Sobotkou zhotovil paralaktickou montáž, kromě pozorování i demonstroval. 8. 5. 1924 spolu pozorovali přechod Merkuru přes sluneční kotouč. Při pozorování Měsíce našel chybu v mapě německého selenologa Fautha. U ředitele gymnázia zastával neoficiální funkci demonstrátora což bylo spojeno s poskytnutím práv, která bývala normálně udělována jen profesorům.
Na základě doporučení Dr. Macka (tehdejšího vydavatele Hvězdářské ročenky ) odešel do Brna v r. 1925 studovat na Techniku, třebaže jeho hlavním zájmem byla fyzika a astronomie. Navštěvoval m.j. přednášky prof. Kladiva z geodézie a prof. Nachtikala z atomové fyziky. V té době rozšířil svůj zájem o meteorickou astronomii. Spolupracoval s F. Linkem, Z. Sekerou a I. Konečným. Jeho dalšími zájmy byla malba, hra na housle a klavír (hrál s klavíristou Konečným)a šerm šavlí. K astronomický pozorování využíval dalekohledy techniky, na jejíž střeše také pozoroval meteory.
Pro gnómonický atlas hvězdné oblohy vypočítal souřadnicovou síť a vyhotovil průsvitky; atlas byl později vydán tiskem (koncem 70. let se dočkal reedice pro nové ekvinokcium).
Po ukončení studia na VŠ odešel do Lutína do firmy bratří Sigmundů vyrábějící čerpadla. Zde v r. 1931 onemocněl v důsledku epidemie tyfu.
Absolvoval důstojnickou školu v Domažlicích, byl vyřazen v hodnosti podporučíka dělostřelectva.
V předválečném období byl zapojen do zbrojní výroby, zabýval se konstrukcí chemických zbraní a prostředků protichemické ochrany, navrhl protichemickou pláštěnku.
V r. 1939 byl vyslán se spolupracovníky do Francie s úkolem založit pobočný závod firmy. Válečné události tuto akci narušily, E. Š. nicméně zůstal ve Francii do r. 1942. Jistou dobu řídil závod na výrobu protichemických pláštěnek v Nevers, který sám zřídil a získal pro něj zaměstnankyně. Později pracoval jako konstruktér u firmy Hispano-Suiza.
V Paříži se setkal s Danjonem a Antoniadim, byl na hvězdárně v Meudonu a na Pic du Midi (po útěku do neokupované části Francie)se setkal s Lyotem.
V důsledku poraženeckých aktivit jednoho spolupracovníka byla skupina Ing. Škrabala odhalena gestapem a Ing. Škrabal se po nezdařeném pokusu o útěk vrátil na Moravu. Mezitím však musel projít několika výslechy u gestapa (poslední z nich trval 24 h).
Získal zaměstnání v Baťových strojírnách ve Zlíně, kde jistou dobu fungovala pobočka ČAS. Této skupině věnoval mnoho knih a časopisů (ty se však ztratily). V továrně byl zvolen ředitelem, kterému bylo podřízeno 13 tis. zaměstnanců. Po Únoru dostal výpověď.
V r. 1948 přednášel na brněnské technice předmět organizace a plánování. Odešel odtud, když Techniku zabrala armáda.
V r. 1949 dostal ze zlínských strojíren výpověď. Na novém pracovišti v Praze byl pověřen kontrolou továren na obráběcí stroje. Odtud odešel do Olomouce, kde byl pověřen založením továrny na obráběcí stroje (TOS Olomouc). Založil zde také Vyšší průmyslovou školu. Pro olomouckou hvězdárnu vyhotovil projekt kopule. Zabýval se přesným měřením zeměpisných souřadnic. Vypracoval projekt zasklené pozorovatelny pro 5 meteorářů, ten však nebyl realizován.
V r. 1952 byl převelen do Šmeralových závodů s vedlejším úkolem založit Výzkumný ústav tvářecích strojů a technologie tváření. K tomu došlo 1. 1. 1953. Zde pracoval Ing. Škrabal do r. 1962. V té době zkonstruoval pro brněnské meteoráře rotující sektor s frekvencí 47/ s a rotující klín. Později byl zaměstnán v Bratislavě, kde přednášel, a právě na základě tamního působení byl později jmenován doktorem věd h.c.
Koncem 50. let publikoval v ŘH články o pozorování družic. Částečně zpracoval Raušalova fotografická pozorování komety 1956 h Arend-Roland. Zúčastnil se Celostátní meteorické expedice na Hlaváčkách v r. 1959. Později pracoval na projektu 400 mm dalekohledu brněnské hvězdárny, vyřešil konstrukci, umožňující rotaci dalekohledu kolem jeho optické osy. Dalekohled je na hvězdárně v provozu.
V poválečném období se zabýval získáváním optiky pro potřebu hvězdáren a zachraňoval vojenskou optiku určenou ke zrušení.
V r. 1955 začal přednášet předmět tváření v Bratislavě. V r. 1962 na tamější VŠ založil katedru tváření, kterou vedl do r. 1968. Pro nemožnost ubytování přešel na VUT v Brně, rovněž na katedru tváření.
Po celý život byl pracovně velmi vytížen, což bylo důvodem, proč jeho pozorovatelská aktivita byla individuální. Do pozdního věku se zúčastňoval akcí, pořádaných HaP MK a ČAS. Ve věku 90 let ještě soustavně pozoroval sluneční fotosféru. Jeho názor měl značnou váhu při vzniku Společnosti pro meziplanetární hmotu (ze sekce pro MPH u ČAS).
V roce 1996 se pan profesor ještě zúčastnil vyhlídkového letu letadlem An-2, organizovaného brněnskou pobočkou ČAS. Počátkem roku 2002, již ovdovělý, odešel bydlet do Domova důchodců v Brně-Židenicích. Byl v té době ještě zcela vitální, jen měl již delší dobu potíže se sluchem. Jeho velikou zálibou bylo rýsování drah planetek a komet, zejména ho zajímaly trajektorie „křižičů“ dráhy Země, neboť tento typ planetek považoval za reálně nebezpečný pro Zemi. I ve vysokém věku přitom byly jeho kresby velmi kvalitní.
Bohužel, několik let před smrtí ho postihla infekce, která si vynutila operaci; ta, ač se zdařila, ho upoutala k trvalému pobytu na lůžku. Své 102. narozeniny přežil pan profesor o 2 měsíce. Stal se tak nejstarším členem ČAS i SMPH za celou jejich historii.
Po Prof. Škrabalovi je pojmenována planetka č. 36 888.
Poznámka: Text byl napsán s použitím vyprávění Prof. Škrabala, zaznamenaného Mgr. Šilhánem v r. 1996, starších článků a obsahu smutečního projevu při pohřbu. |
