Doc. Znojil se narodil 26. října 1941 v Prostějově. Od svých 12 let byl spolupracovníkem Lidové hvězdárny v Prostějově, kde byl veden jejím ředitelem A. Neckářem. Zpočátku se zabýval planetární astronomií, ale současně se již zajímal o astronomii meteorickou. Od mládí vynikal perfektním logickým myšlením. V r. 1956 , v 15 letech, na jisté odborné konferenci, kdy profesionální astronomové diskutovali o určitém nevyřešeném problému (jeho podstata nám známa není), přednesl teoretické vysvětlení, které tehdy nebylo akceptováno, jenže později se ukázalo jako pravdivé.
Maturoval na jedenáctileté střední škole v r. 1958 a započal se studiem matematiky a fyziky na Karlově univerzitě. V době studia zorganizoval pozorovací skupinu v Praze-Roztokách, kde pozoroval s kamarády meteory mnohdy za velmi tvrdých podmínek. V r. 1961 se angažoval i politicky v době Majálesu, což ho málem stálo vyloučení z fakulty. Jako jeden z velmi mála lidí byl přijat ke studiu astronomie (tehdejší kvóta byla cca 0,5 studenta za rok). Promoval v r. 1963.
I při své subtilní postavě byl vynikajícím turistou, který byl schopen v horském terénu ujít desítky kilometrů za den, a nevyhýbal se ani nočním pochodům.
Od r. 1956 se účastnil celostátních meteorických expedic, později i menších expedic, které organizoval a připravoval pro ně podklady. Byl vynikajícím pozorovatelem s mimořádnými zrakovými schopnostmi (byl např. schopen vidět podstatně slabší objekty, než ostatní pozorovatelé).
Po absolvování Matematicko-fyzikální fakulty UK nastoupil vojenskou službu u spojovacího vojska, z níž byl definitivně uvolněn po 2 týdnech pro špatný zdravotní stav.
Na podzim r. 1963 nastoupil do zaměstnání na brněnské hvězdárně, kde se věnoval meteorické astronomii a astronomickému vzdělávání.
Jeho první práce publikovaná v Bull. Astr. Inst. Czech. (BAC) se týkala pozorování meteorů na dlouhé základně. Později se zabýval analýzou metody tzv. nezávislého počítání aplikované na pozorování meteorů, kterou na základě prací E. Öpika u nás rozpracoval Z. Kvíz. Ukázal na praktickou nemožnost splnění předpokladů, na nichž byla metoda vystavěna.
Z důvodu neúspěšnosti zmíněné metody prosazoval pozorování teleskopických meteorů spojené se zakreslováním. V r. 1965 zorganizoval expedici na pozorování Orionid na základně Boleradice-Bohuslavice. Získaná pozorování sám zpracoval (pracoval s věkovitou mechanickou kalkulačku na ruční pohon, na níž se čísla nastavovala páčkami) a opět publikoval v BAC. Potom teoreticky připravil cca 8 dalších expedic, pro něž vyhotovoval nejen program, ale i pozorovací podklady (mapky, průsvitky apod.).
Jeho pracovní nasazení bylo naprosto výjimečné, bohužel i na úkor správné životosprávy. Zcela výjimečné byly také jeho metodické postupy, vymykající se možnostem lidí, kteří s ním spolupracovali. Proto měl také potíže s prosazením svých pozorovacích metod
(z psychologických důvodů m.j. zkrachovala pozorování na základně Kraví hora-Šlapanice). Od r. 1967 se nicméně pod jeho vedením v Brně pozorovaly teleskopické meteory pouze ve spojení se zakreslováním, toto úsilí však bylo zúročeno téměř výlučně na meteorických expedicích.
Do vizuální astronomie zavedl vědecké postupy, které zejména v případě pozorování
meteorů dalekohledy (hlavně binary 10x80) byly světově ojedinělé a přinesly unikátní výsledky.
Českou a slovenskou astronomii zlepšoval od konce padesátých let. Vynikal svým nadšením, neuvěřitelnou pracovitostí, pečlivostí a genialitou spojenou s výbornou matematickou průpravou. Všechny své spolupracovníky zásadně ovlivnil, i u širší astronomické obce vzbuzoval pozornost, pobavení (což se mu nijak nepříčilo), a ovšem i zasloužený obdiv. V neposlední řadě proto, že dokázal do krajnosti využít schopností lidského zraku. Ač většinu života strávil u stolu či později u monitoru a klávesnice, zůstával až do devadesátých let vynikajícím vizuálním pozorovatelem meteorů a později komet.
Cca v r. 1968 opustil Dr. Znojil brněnskou hvězdárnu jako své hlavní pracoviště a přešel do Řízení letového provozu ČSSR jakožto programátor. Mimořádná schopnost sestavovat zvlášť složité a neobvyklé počítačové programy byla další stránkou jeho osobnosti. To umožnilo nakonec úspěšně zpracovat pozorování z celostátních meteorických expedic RAPONDEX (1972) a PORADEX (1973), na nichž se konala souběžně pozorování teleskopická, vizuální a radarová, když předchozí expedice (v letech 1962 a 1968) nepřinesly úspěch (ta druhá kvůli okupaci vojsky VS). Metody a podklady pro expedice připravil ovšem Dr. Znojil. Produktem byly tři závažné články publikované v BAC.
Po vykonání této obrovské práce došel k názoru, že na poli meteorické astronomie už nemá možnost vykonat něco významnějšího a jeho zájem se přenesl na biofyziku. Spolupracoval s Dr. Váchou z Biofyzikálního ústavu ČSAV a s Dr. Povolným z Mendelovy zemědělské univerzity (tehdy Vysoká škola zemědělská). Nicméně přesto se meteorické astronomii věnoval, zejména studiu slabých meteorických rojů, o nichž publikoval práci v první polovině osmdesátých let v BAC. Navíc se stal spoluautorem Hvězdářské ročenky na úseku meziplanetární hmoty.
Při prvním pokusu o získání titulu CSc. neuspěl, neboť jeho disertační práce byla takové povahy, že na ni nenašel oponenta. Musel tedy napsat práci novou, která se týkala humánní fyziologie (modelování krvetvorby a transportu železa). Nakonec opustil podnik ŘLP a nastoupil do zaměstnání na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde pracoval na katedře patologické fyziologie, na níž se zabýval matematickým modelováním fyziologických procesů. Na základě svých prací získal docenturu. Za dobu svého působení na LF MU se stal spoluautorem prací jejichž počet je vyjádřen trojmístným číslem. Pracoval zde až do jara 2008, kdy se jeho zdravotní stav zhoršil do té míry, že na pracoviště již nemohl docházet.
Koncem první poloviny 80. let převzal Dr. Znojil předsednictví v sekci pro meziplanetární hmotu ČAS.
Začal vydávat Zpravodaj SMPH, pro nějž téměř sám připravoval podklady. Vlastní péčí vydal daleko přes 200 čísel tohoto věstníku, který vycházel asi 16x ročně. Jeho součástí byly mapky pro pozorování komet, které generoval upraveným počítačovým programem Ing. Hanžla. Kromě toho vydal také Návod na pozorování meteorů. Je třeba zmínit i renovovanou edici Gnómonického atlasu hvězdné oblohy ve spolupráci s Dr. Z. Mikuláškem a následné vydání téhož atlasu přepracovaného k ekvinokciu J2000,0 ve spolupráci s Dr. Hájkem a Dr. Hollanem.
V důsledku potíží s financováním sekce pro meziplanetární hmotu ČAS, které se opakovaně vyskytovaly na přelomech kalendářních roků, inicioval v r. 1995 vznik Společnosti pro meziplanetární hmotu, pro níž napsal stanovy a stal se také na dlouhou dobu předsedou jejího výboru.
V r. 1998 byl jmenován čestným členem České astronomické společnosti, v r. 2000 byla po něm pojmenována planetka č. 15390, objevená v r. 1997 Dr. P. Pravcem v Ondřejově. Při posledních volbách výboru Společnosti pro meziplanetární hmotu byl jmenován jejím čestným předsedou.
Jeho astronomická aktivita byla velmi závažně narušena na podzim r. 2004, kdy prodělal těžkou plicní infekci, pro níž se musel vzdát vedení Společnosti pro meziplanetární hmotu. Dále však připravoval podklady pro Zpravodaj SMPH, jehož edici převzal I. Míček. Nadále pracoval na LF MU, třebaže jeho zdravotní stav se postupně horšil. Na podzim r. 2007 utrpěl z příčin dodnes neznámých úraz hlavy, pro nějž byl hospitalizován a operován. Od té doby už byl vývoj jeho zdravotního stavu špatný, byla zjištěna, kromě již existujících, další fatální nemoc, takže v r. 2008 již nebyl schopen duševní práce.
Po celou dobu svého působení v SMPH a zejména v době nemoci měl oporu ve své druhé manželce Evě.
Doc. Znojil měl i další zájmy, týkající se např. mykologie, lepidopterologie a zvláště genetiky
V Doc. Znojilovi nás opouští mimořádná vědecká osobnost, která ovlivnila na 45 let naši amatérskou meteorickou astronomii a prokázala její smysluplnost.
Miroslav Šulc
Poděkování: Dr. J. Hollanovi a K. Hornochovi jsem zavázán za věcné připomínky a korekturu textu.
|
