„Znalost velikostí a tvarů asteroidů je zásadní pro porozumění raným fázím vývoje Sluneční soustavy, kdy docházelo k seskupování prachových částic a tím tvorbě větších těles. Může také přinést důležité informace o přetváření těchto objektů při vzájemných kolizích,“ říká vedoucí studie Marco Delbo z francouzské hvězdárny Observatoire de la Côte d'Azur ve Francii.
V současnosti jsou využívány tři základní techniky pro měření tvaru a velikosti planetek – přímé pozorování největšími pozemními přístroji s adaptivní optikou (jako je VLT v Chile, viz ESO 21/05 a 18/07) nebo pomocí kosmických teleskopů či zapracování radarových odrazů ( ESO 11/07). Ani s pomocí adaptivní optiky však nelze efektivně sledovat více jak stovku největších planetek v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Radarová pozorování je možné provádět pouze v případě blízkozemních asteroidů v době největšího přiblížení k naší planetě.
Marco Delbo a jeho kolegové vyvinuli novou interferometrickou metodu, která umožňuje na vzdálenost 200 milionů km studovat asteroidy hlavního pásu o průměru 15 km. To je podobné, jako bychom měřili průměr „tenisáku“ ze vzdálenosti 1 000 km. Technika dramaticky zvýší počet asteroidů, které je možné detailně změřit. V dosahu se tak ocitnou i malá tělesa, která jsou fyzikálně výrazně odlišná od dobře prostudovaných velkých planetek.
Interferometrická metoda využívá paprsky zachycené dvěma či více dalekohledy současně a astronomové ji vyzkoušeli za pomoci ESO/VLTI, když spojili světlo zachycené dvojicí hlavních 8,2 metrových dalekohledů VLT, UT2 – Kueyen a UT3 – Melipal. „Podobně ostrý pohled bychom získali pomocí dalekohledu, jehož primární zrcadlo by mělo průměr rovnající se vzájemné vzdálenosti použité dvojice, v našem případě by to bylo 47 m,“ říká spoluautor studie Sebastiano Ligori (INAF, Turín, Itálie). Vědci svou techniku použili k zobrazení asteroidu (234) Barbara, u něhož jeden ze spoluautorů Alberto Cellino již dříve objevil velmi neobvyklé vlastnosti. I přes velkou vzdálenost odhalila pozorování VLTI podivný tvar asteroidu. Model, který nejlépe vystihuje naměřené vlastnosti, obsahuje dvojici těles o průměrech 37 km a 21 km, která jsou od sebe vzdálena jen 24 km. „Na našich záběrech to vypadá, jako by se dvě tělesa vzájemně zakrývala,“ říká Delbo. „Objekt tedy může mít tvar obřího burského oříšku a nebo se jedná o dvě vzájemně se obíhající tělesa.“
Pokud se potvrdí, že Barbara je opravdu „dvojplanetka“, význam pozorování ještě vzroste, neboť kombinací naměřených průměrů jednotlivých složek a jejich orbitálních parametrů, lze vypočítat hustotu obou těles. „Barbara bude mít při dalších pozorováních vysokou prioritu,“ uzavírá Ligori.
Po ověření možností nové metody může tým začít pracovat na velké pozorovací kampani studia malých asteroidů.
Uvedená pozorování jsou prezentována v novém čísle Astrophysical Journal (v tisku) v článku Delbo M. a kol., First VLTI-MIDI direct determinations of asteroid sizes.
Složení týmu: Marco Delbo a Alexis Matter (OCA, Francie), Sebastiano Ligori a Alberto Cellino (INAF-Turín, Itálie), a Jerome Berthier (IMCCE, Observatoire de Paris, Francie).
Článek v italštině
Článek v angličtině (A&A)
Zdroj: TZ ESO 004/09
Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso. České stránky ESO pak na adrese www.eso-cz.cz.
Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.
Národní kontakt pro ESO: Pavel Suchan - suchan(zavináč)astro(tečka)cz. |
