Mise OCO
Start a první měření této sondy byly klimatology dlouho očekávány. Sonda měla odpovědět na některé klíčové otázky v souvislosti s obsahem oxidu uhličitého v zemské atmosféře. Například už jen to, že v atmosféře zůstane jen asi 40 procent uhlíku, vyprodukovaného lidskou činností a zbylých 60 procent je absorbováno oceány a kontinenty za dosud nevyjasněných okolností. Zkoumání koloběhu uhlíku v přírodě a s ním souvisejícího obsahu oxidu uhličitého v atmosféře bylo jejím hlavním cílem. Přitom to měla dělat s takovou přesností a efektivností, jaké nikdy předtím nebylo dosaženo.
Princip měření přitom nebyl nikterak složitý. Sonda byla vybavena třemi spektrometry, každý pracující v jiném oboru světla. Měly zachycovat a analyzovat sluneční světlo, odražené od povrchu Země. Detekovaly by tak chemické složení zemské atmosféry a určily přesné množství oxidu uhličitého. Sonda se měla po své dráze ve výšce 705 km pohybovat dva roky a celou planetu prozkoumat a proměřit každých 16 dní. V průběhu měření by sonda 3x za sekundu vyfotografovala výsledný obraz z každého spektrometru (takovýchto fotografií mělo být pořízeno přes 30 000 každý oběh okolo Země, celkem na 8 milionů pozorování). Všechno ale nakonec bylo trochu jinak.
Havárie při startu
 OCO odstartovala ze základny Vandenberg v Kalifornii v úterý v 10:55 SEČ jen asi s pětiminutovým zpožděním kvůli drobné technické závadě. První tři minuty probíhal let hladce. Sedm sekund po zážehu druhého stupně nosné rakety Taurus XL byl vyslán příkaz k oddělení štítu, který chránil sondu OCO před třením v atmosféře (tvoří špičku rakety, je navržen tak, aby se oddělil ve dvou kusech a vzdálil pomocí vlastních trysek). K tomu ale ze zatím neznámých příčin nedošlo. Raketa, brzděná tíhou štítu, nedosáhla potřebné rychlosti a spadla (i se sondou za 273 milionů dolarů) do oceánu poblíž Antarktidy.
Příčiny havárie NASA stále vyšetřuje, v nejbližší době má být jmenována komise k řádnému prošetření události a doporučení opatření při příštích startech. Je přitom potvrzeno, že příkaz k oddělení chránícího štítu byl odeslán dobře fungujícím softwarem.
Raketa Taurus XL je navržena pro tuhá paliva a jejím provozovatelem je soukromá firma Orbital Sciences Corporation. Šlo o v pořadí osmý start tohoto nosiče a druhou havárii. Firma přitom před Vánoci uzavřela s NASA kontrakt za 1,9 miliard dolarů na zásobování Mezinárodní kosmické stanice mezi lety 2010 a 2016, má proběhnout 8 bezpilotních misí. Kontrakt byl tehdy uzavřen i se společností SpaceX (na 12 letů za 1,6 miliard).
Na závěr krátká citace z blogu manažera programu OCO Erica Iansona o nešťastném startu: "Ten den pro mě začal, jako by se mi splnil chlapecký sen... Cítil jsem kombinaci vzrušení a nervozity, jak odpočítávání pokračovalo...Je těžké popsat zklamání v řídícím středisku, když ředitel startu ohlásil havárii. Jen jsem dal hlavu do dlaní. Ale věděl jsem, že mnohem horší to je pro inženýři a vědce, kteří strávili ohromné množství času přípravami sondy pro tento den."
Zdroje:
|
