Jako zatím poslední se k Hubbleovi vydal raketoplán Columbia ve dnech 1. až 12. března 2002, dodejme, že to byla poslední mise Columbie, která ještě dopadla dobře. Další servisní let byl plánován na rok 2004. Vše změnila katastrofa Columbie při návratu do atmosféry 1. 2. 2003, kdy raketoplán shořel kvůli neobjevenému poškození tepelného štítu. Všechny lety raketoplánů byly okamžitě zastaveny a obnoveny až 26. července 2005 startem Discoveryho k Mezinárodní kosmické stanici, poslední výprava k Hubbleovu dalekohledu však byla zrušena.
Všechny "pocolumbijské" raketoplány míří podle předpisů pouze na ISS, kde by mohli astronauté v případě jakékoliv nepříznivé události vyčkat na přílet záchranného plavidla. Provoz raketoplánů má být ukončen k 30. září 2010 a do té doby bude provedena jen jedna vyjímka, a sice STS-125. Hubbleův teleskop obíhá Zemi o více než 200 km výš než ISS a jeho dráha má také jiný sklon k rovníku, takže v případě havárie by se Atlantis ke stanici nedostal. Posádky dnešních raketoplánů mají ale na rozdíl od těch "předcolumbijských" větší možnosti, např. sami zkontrolovat stav tepelného štítu, popřípadě ho i opravit.
 K tomu mají astronauté pistole se speciální hmotou, kterou by při kosmické vycházce vytlačili přímo na povrch štítu, tvořeného několika desítkami tisíc keramických destiček. Výstup by absolvoval pouze jeden astronaut, který by byl připoutaný na konec robotické paže raketoplánu, jeho kolegové v kabině by ho její pomocí dostali přímo k poškozenému místu. Pistole s hmotou byly už několikrát vyzkoušeny přímo v kosmu, naštěstí nanečisto. Robotické paže se používá i pro inspekce štítu, pomocí nástavce OBSS s kamerou a infračervenými senzory (viz obrázek). Nebezpečí samozřejmě hrozí také od kosmického odpadu, podle nejnovějších radarových měření je však pravděpodobnost zásahu raketoplánu na dráze Hubbleova teleskopu kosmickým smetím jen 1:221 (bezpečnostní limit je 1:200).
Samozřejmě poškození štítu nebo čehokoliv jiného může mít tak velký rozsah, že posádka bude bezmocná. K ISS by se nedostali, na mimozemšťany prý není spoleh takže pomoc by musela přijít ze Země. Bezpečnostní předpisy proto nařizují, aby byl v průběhu mise STS-125 na rampě 39B připravený další raketoplán, který bude přichystán ke startu jako záchranný člun. V případě potřeby by se vydal se čtyřčlennou posádkou na pomoc Atlantisu. Jak by taková záchranná mise probíhala? Raketoplány nemají takové stykovací uzly, aby se mohly spojit navzájem. Záchranný raketoplán by tedy použil svou robotickou paži, zachytil poškozený Atlantis a astronauti z něj by se během kosmické vycházky přesunuli do záchranného korábu. Takováto akce nebyla nikdy předtím uskutečněna ani simulována.
 Přípravy k misi STS-125 vrcholí, Atlantis stojí na rampě 39A od 31. března, Endeavour coby záloha byl na 39B přesunut v pátek. Start STS-125 je prozatím plánován na 12. května v 19:31 SELČ. Pokud se Atlantis 23. května bezpečně vrátí, Endeavour bude převezen na rampu 39A, z níž se 13. června vydá na ISS v rámci plnohodnotné mise STS-127, při níž na orbitální komplex doručí třetí a poslední část japonské laboratoře Kibo.
Celkové riziko poslední mise k Hubbleovi je hodnoceno jako nepříliš velké, dokazuje to už jen to, že výprava nakonec přece jen dostala zelenou. Na závěr dodám, že po zohlednění všech faktorů je pravděpodobnost události s katastrofickými následky asi 1:80.
Zdroje:
|
