Bolid se pohyboval pomalu, zářil celých
6 sekund a jeho světelná křivka byla rovná, bez výkyvů jasností. Navíc na konci bylo patrné pomalé
zhasínání, což ještě více zvyšovalo naději, že by část meteoroidu mohla dopadnout na zem. Největší
překvapení pak na astronomy čekalo, když spočítali původní dráhu ve sluneční soustavě. Zjistili tak,
že mateřské těleso patřilo mezi planetky typu Aten, které obíhají z větší části uvnitř dráhy Země a mají
oběžnou dobu kratší než jeden rok. Tato skupina v současnosti čítá již několik set objektů a je
pojmenována po planetce 2062 Aten, objevené roku 1976. Za celou dobu, co funguje bolidová síť nad střední
Evropou, bylo zachyceno více než tisíc těles, ale jen čtyři z nich měla podobnou dráhu. I proto byl
vybrán ze tří možných bolidů právě tento a začalo se počítat, do jaké oblasti mohly meteority
dopadnout.
Výpočet byl velmi komplikovaný a to hned z několika důvodů. V první řadě bolid přestal zářit
ve výšce zhruba 30 km a bylo nutné dopočítat poměrně velkou část dráhy. Obvykle bolidy, od kterých
se hledají meteority, pohasínají až ve výšce kolem 20 km a tudíž jejich takzvaná temná dráha je
výrazně kratší. Druhou komplikací bylo, že zrovna v době průletu meteoru nad pouští vanul prudký
vítr, který dosahoval rychlosti až 180 kilometrů za hodinu. A aby toho nebylo málo, k dispozici byly
tři údaje o proudění vzduchu, které po dosazení do výpočtu dávaly různé oblasti dopadu. Nakonec musel
Pavel Spurný vybrat jen jeden z nich a počítat s těmito hodnotami. Stanovil pravděpodobné místo dopadu
a na podzim roku 2008 se zúčastnil spolu s kolegy z Austrálie a Británie výpravy, která měla za úkol
oblast prozkoumat a meteority najít.
Zpočátku pronásledovala účastníky smůla. Museli se vyrovnat
s písečnou bouří, poškozenou kamerou nebo s tím, že kvůli vadné manžetě na hřídeli převodovky jim
unikal olej z vozu. I přes tyto potíže se mohli velmi brzy radovat z úspěchu - hned první den nalezli
jeden fragment meteoritu. Bylo to 3. října a nalezený úlomek ležel pouhých 95 metrů jižně
od vypočítané pádové přímky. Měl nepravidelný tvar, hmotnost 150 gramů, velikost zhruba jako větší
brambora a lesklý, temně černý povrch. Již podle prvních odhadů se jednalo o achondrit, další zkoumání
pak tuto domněnku potvrdila. Achondrity jsou tělesa, která byla původně součástí velkých asteroidů,
z nichž se oddělila při nějaké kolizi. Přitom došlo k jejich přetavení a diferenciaci, takže neobsahují
železo. Od chondritů se liší tím, že neobsahují poslepované útvary ve tvaru malých kuliček - chondry.
Tím se hned zařadil mezi velmi vzácné meteority, protože z celého objemu dosud nalezených meteoritů
(kolem 35 000 kusů) je pouze asi 1 600 achondritů, tj. jen 4,5%. Navíc se jedná o první
achondrit, u kterého je známa jeho původní dráha.
Po prvním nálezu následovalo dalších pět dní, během kterých nebyl nalezen žádný meteorit.
Až v době, kdy členům výpravy zbýval poslední den hledání, zjistili, že vynechali jednu oblast nedaleko
místa prvního nálezu. Vydali se tam a po třech hodinách našli pod malým keříkem černý kámen s odlomenou
částí a o něco později ještě jeden díl. Tyto dvě části byly nalezeny 38 a 50 metrů severně
od vypočítané středové linie a větší z nich měl hmotnost 180 gramů. Nalezené pozůstatky meteoroidu
dostaly jméno Bunbura Roskhole - v překladu Černá perla. Jak ukázala další podrobná analýza, meteorit
je naprosto unikátní. Jedná se o takový typ, jaký nebyl dosud zaznamenán. Na celém světě byly zatím
nalezeny jen čtyři meteority, které se nedají zařadit do žádné známé skupiny a tento nález patří mezi
ně. A dokonce i od těchto těles se Bunbura Roskhole liší. Podobá se jen jednomu z nich.
Podle některých článků se jedná o teprve pátý případ "meteoritu s rodokmenem". Takto se
označují tělesa, u kterých byl jejich průlet zachycen na snímcích či videu, pak podle záznamů spočítána
jejich dráha včetně místa dopadu a nakonec byla opravdu podle těchto výpočtů nalezena. Když se však
podíváme do seznamu takto označených meteoritů, najdeme zde rozdílné údaje. První tři případy jsou
jasné - Příbram (Československo, 7. dubna 1959), Lost City (USA, 3. ledna 1970) a Innisfree
(Kanada, 5. února 1977). Údaje o dalších tělesech se různí. Někdy je do této kategorie zařazen
meteorit, který 9. října 1992 zdemoloval auto v městečku Peekskill (USA) a dále se uvádějí
meteority Morávka (Česká republika, 6. května 2000) a Neuschwanstein (Rakousko/Německo,
6. dubna 2002). Pokud budeme vyžadovat, aby bylo těleso nalezeno až na základě výpočtů, meteority
z Peekskill a Morávky nevyhovují. Oba byly nalezeny bez hledání - první díky hluku a škodě, kterou
způsobil, u druhého byl pozorován přímo náraz meteoritu do stromu a následný pád na zem. Pravděpodobně
kvůli tomu se v některých pramenech opomíjí a v tom případě by Bunbura Roskhole byl opravdu pátý
v pořadí.
V každém případě je nalezení meteoritu podle výpočtu Pavla Spurného velkým úspěchem české
astronomie. Navíc nalezené fragmenty jsou opravdu unikátní - svým složením i původní dráhou ve sluneční
soustavě. Jak po nálezu zdůraznil sám Pavel Spurný: "Je to vůbec poprvé, kdy měli astronomové
v rukou těleso, které mělo tuto dráhu".
Zdroje:
http://www.rozhlas.cz/leonardo/anonce/_zprava/583269
http://www.rozhlas.cz/leonardo/anonce/_zprava/585404
http://www.rozhlas.cz/leonardo/anonce/_zprava/588029
http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=636669
http://digiweb.ihned.cz/c1-36994440-cesi-nasli-u-protinozcu-misto-dopadu-vzacneho-meteoritu
http://www.novinky.cz/koktejl/168176-cesi-objevili-vzacny-meteorit-z-vnitrni-casti-slunecni-soustavy.html
http://zpravy.idnes.cz/cesi-spocitali-kam-mohl-spadnout-meteorit-a-nasli-ho-tam-pj8-/vedatech.asp?c=A090506_135900_vedatech_pje
http://www.ian.cz/detart_fr.php?id=143&nadpis=Meteority s rodokmenem
Převzato:
Hvězdárna a planetárium Plzeň
|
