Credit: University of Hawaii and Nathan Smith, University of California at Berkeley.
Astronomové havajské univerzity objevili dvojici odlišných hvězdných prachových disků, které obklopují dvě mladé hvězdy. Takovéto disky obvykle bývají předchůdci planetárních soustav. K jejich pozorování použili Rita Mann a Jonathan Williams soustavu radioteleskopů SMA na Mauna Kea (Havajské ostrovy).
Binární hvězdná soustava se skládá ze dvou hvězd připoutaných k sobě vzájemnou přitažlivostí, které navzájem obíhají kolem společného těžiště (gravitačního centra). Mnoho hvězd ve vesmíru vzniká právě ve dvojhvězdných soustavách. Pokud jsou obě hvězdy „pohostinné“ ke vznikajícím planetám, zvyšuje to pravděpodobnost, že zde astronomové objeví planety podobné Zemi.
Tato dvojhvězdná soustava označená 253-1536 se stala prvním známým případem dvojice hvězd, pozorovaných ve viditelném světle, z nichž každá je obklopena diskem s dostatečnou hmotností na vznik planetární soustavy jako je ta naše. Nachází se ve vzdálenosti 1300 světelných roků od Země, v proslulé Mlhovině v Orionu (Orion Nebula).
Jeden z cirkumstelárních disků byl objeven na snímku pořízeném pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST, zatímco druhý disk byl ukrytý v pronikavém světle hvězd. HST spatřil pouze tmavý disk, takže množství přítomného materiálu a jeho způsobilost k formovaní planet nebyla známa, dokud tým astronomů Havajské univerzity nepoužil k pozorování radioteleskop SMA. „Radioteleskop SMA byl schopen pořídit snímky binární soustavy se stejným rozlišením jako HST, avšak v oboru extrémního infračerveného záření, v němž můžeme pozorovat záření přítomného prachu, spíše než odraz světla hvězdy,“ vysvětluje Rita Mann.
Obě hvězdy dělí od sebe vzdálenost pouze 400krát větší, než je vzdálenost Země od Slunce. Jeden kompletní oběh kolem společného těžiště by vykonaly za 4 500 roků, což na Zemi odpovídá přibližně zaznamenané historii lidstva. Obě hvězdy mají podstatně menší hmotnost než Slunce – pouze jednu třetinu jeho hmotnosti – a jsou podstatně chladnější a rovněž více zbarveny dočervena. Pokud bychom se dívali z povrchu budoucích planet v tomto systému, hvězdná „sousedka“ by se jevila jako nejjasnější objekt na noční obloze, přibližně 1000krát jasnější než nejjasnější hvězda naší oblohy – Sírius. Planety obíhající kolem druhé hvězdy by byly pozorovatelné pouze dalekohledem nebo by byly v dosahu kosmických sond, pokud by zde existovala civilizace na stejné technické úrovni, jako je ta naše.
 Pozorování pomocí radioteleskopu SMA odhalila přítomnost kontinua emise záření ze tří cirkumstelárních disků kolem mladých hvězd v souhvězdí Orion, které se nacházejí na obloze jen několik obloukových minut (což odpovídá přibližně 3 světelným rokům) severně od skupiny hvězd Trapez. Dva ze tří disků se nacházejí v binárním systému 253-1536. Disky 216-0939 a 253-1536a jsou vůbec nejhmotnější, jaké byly v Mlhovině v Orionu doposud objeveny. Hmotnost těchto prachových disků byla určena na základě jejich pozorované submilimetrové emise na 0,045 a 0,066 hmotnosti Slunce. Hmotnost disku 253-1536b byla odhadnuta na 0,018 hmotnosti Slunce.
Objev tak hmotných disků a dvojhvězdné soustavy pomůže zlepšit naše znalosti o tom, jak častý je vznik planet v naší Galaxii a jaké je postavení naší Sluneční soustavy v tomto kontextu.
Zdroj: physorg.com a www.iop.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
