logo ČAS

Česká astronomická společnost

Registrace k odběru novinek
Domů ČAS Články Akce Obloha Download Rady Media Kontakt

Snímek dne
Hluboké pole mlhoviny Kukla
ČAM Leden 2015
Česká astrofotografie měsíce
Kometa C/2014 Q2 Lovejoy
Peter Aniol, Miloslav Druckmüller
Kometa C/2014 Q2 Lovejoy Foto: Peter Aniol, Miloslav Druckmüller
Slunce a Měsíc
Slunce fáze Měsíce
Na obloze
Nové důkazy: Venuše ztrácí vodu 2009.09.24 08:00

Schema sondy Venus Express Pozorování, prováděná přístroji na palubě evropské kosmické sondy Venus Express, poskytla nové nezvratné důkazy, že sluneční vítr odnáší pryč významné množství vody z planety Venuše, která je svojí velikostí srovnatelná se Zemí. Získaná data rovněž vnesla nové světlo na přenos stopových plynů v atmosféře Venuše a na zákonitosti vanoucích větrů. Výsledky dosavadního výzkumu byly publikovány 16. září 2009 na kongresu European Planetary Science Congress v Potsdamu (SRN) .

Přístroje SPICAV (Spectroscopy for Investigation of Characteristics of the Atmosphere of Venus) a VIRTIS (Visible and Infrared Thermal Imaging Spectrometer) byly použity k měření koncentrace vodních par v atmosféře Venuše ve výškách v rozmezí 10 až 110 km nad povrchem, tj. včetně prostoru vysoko nad hranicí oblačnosti. Na vyhodnocení dat se podíleli vědečtí pracovníci z Belgie a Ruska, kteří zjistili, že poměr tzv. těžké vody, která obsahuje místo vodíku izotop deuteria, k obyčejné vodě je téměř dvakrát vyšší v prostoru nad oblačností ve srovnání s jeho hodnotou ve spodních vrstvách atmosféry.

"Vodní páry jsou velmi vzácnou látkou v atmosféře Venuše: pokud by veškerá pára zkondenzovala, vytvořila by na povrchu planety vrstvu vody o tloušťce pouhých několika centimetrů. Nicméně se domníváme, že dříve Venuše obsahovala velké množství vody, která již v podobě vodní páry unikla do kosmického prostoru nebo byla stržena nepřetržitým proudem slunečního větru. Závěry ze sondy Venus Express ukazují, že těžká voda obsahující deuterium není schopna uniknout tak snadno z gravitace Venuše jako obyčejná voda. Tento nadbytek těžké vody poskytl jasný důkaz, že se voda ztrácí především v horní vrstvě atmosféry působením slunečního větru a že Venuše byla pravděpodobně ve vzdálené minulosti mnohem vlhčí a více se podobala Zemi," říká Dr. Emmanuel Marcq (laboratoře LATMOS, Francie).

Vědecký tým, jehož vedoucím je Emmanuel Marcq, rovněž použil zařízení SPICAV ke studiu změn množství oxidu siřičitého v různých planetografických šířkách a zjistil, že zde existuje pozvolný pokles koncentrace tohoto plynu směrem k pólům Venuše.

"To velmi dobře souhlasí s našimi poznatky o globální cirkulaci atmosféry," říká Emmanuel Marcq. "Energie přicházející ze Slunce je přerozdělována tak, že ovzduší v okolí rovníku stoupá vzhůru a následně klesá v oblastech pólů. Rovněž byl zaznamenán pokles množství oxidu siřičitého v horních vrstvách atmosféry, kde jej rozkládá ultrafialové záření Slunce. Celkově naše měření potvrzují klesající trend koncentrace oxidu uhličitého od doby prvních měření, uskutečněných v 70. letech minulého století, která naznačují, že na Venuši může být aktivní vulkanismus, avšak doposud nebylo nic takového pozorováno."

Denní a noční polokoule Venuše Týmy vědců kolem přístrojů VIRTIS a VMC (Venus Monitoring Camera) byly rovněž schopné měřit rychlosti větru v různých výškách atmosféry Venuše na základě analýzy pozorování na různých vlnových délkách. Horní vrstva oblačnosti ve výšce 70 km nad povrchem odráží viditelné a ultrafialové záření na denní straně planety. Spodní vrstvy atmosféry mohou být studovány na noční polokouli v oboru infračerveného záření. Tepelná energie uniká z povrchu a ze spodních vrstev atmosféry v úzkém spektrálním "okně" infračerveného záření.

Pozorování spodních vrstev oblačnosti v období dvou let ukázala, že zde vane vítr téměř konstantní rychlostí a nejsou zde pozorovány žádné sezónní efekty, spojené s polohou Slunce na místní obloze. Výzkum, jehož vedoucím byl Dr. Ricardo Hueso (Universidad País Vasco) ukázal, že ke změnám síly větru docházelo čas od času, zvláště pak v oblastech blízko pólu - v okolí 65. stupně jižní šířky.

"Tyto variace jsou pravděpodobně svázány s polárním vírem, který může ovlivňovat oblasti ve svém okolí, avšak ještě nemáme k dispozici vysvětlení, k čemu zde dochází," říká Ricardo Hueso. Dřívější studie ukazovaly, že rychlost větrů, vanoucích od východu na západ, je velmi vysoká - ve výšce horní vrstvy oblačnosti dosahuje 400 km/h v rovníkových oblastech, zatímco ve vrstvě spodní oblačnosti (oblast tropických šířek) byla naměřena rychlost 230 km/h. Nové analýzy rovněž ukazují, že zde téměř chybí meridiální proudění (ve směru sever-jih) mezi tropickými a subpolárními šířkami v oblasti spodní hranice oblačnosti, kde byla zjištěna rychlost větrů pouhých 35 km/h v oblasti horní hranice oblačnosti, směřujících z tropických šířek směrem k pólu a přenášejících stejným směrem tepelnou energii.

"Většina oblačných struktur ve spodní vrstvě oblačnosti se nepohybuje v meridiálním směru, avšak občas se některé z nich vydají směrem k severu, jiné naopak k jihu. V průměru však tyto turbulence a chaotické pohyby jsou velmi blízké nule, avšak výjimečně mohou cestovat rychlostí až 40 km/h na jih či na sever. Když budeme schopni analyzovat také tyto turbulentní pohyby ve spodní vrstvě oblačnosti, můžeme objevit důležité stopy původu tzv. atmosférické super-rotace a posléze rozluštit velkou záhadu: proč na Venuši vanou větry vyšší rychlostí, než se planeta otáčí kolem své osy," říká Dr. Ricardo Hueso.

Zdroj: www.physorg
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí

  Martinek František   Zobrazeno: 5447x   Tisk
Bolid a meteorit s rodokmenem 9. 12. 2014
Žereme vesmír@Hvězdárna a Planetárium Brno

Slovníček pojmů
Složky a projekty ČAS

Zvířetníkové světlo, Venuše a Mars: To vše je nám nyní dostupné po setmění. Stačí jen jasná průzračná obloha a pokud možno tmavý výhled k západu, protože kvůli světlu z měst prostě toto slabé světlo jen tak neuvidíme. Jasnou Venuši si ale můžeme vychutnat poměrně vysoko na jihozápadě ještě za světla. Kousek nad ní je slabší Mars. Fotil Vilém Heblík na Pardubicku.
02.17 21:22 Astro M. Gembec

Detail jádra komety: Rosetta se prosmýkla jen asi 6 km od jádra komety 67P a pořídila zajímavé detailní záběry. Něco už je k vidění na webu ESA. Zdroj.
02.16 21:06 Astro M. Gembec

Hlubinami vesmíru s Dr. Adélou Kawka: Nově v archivu TV Noe
02.11 12:14 Astro J. Suchánek

Hlubinami vesmíru s Doc. Miloslavem Zejdou, o dvojhvězdách 1. díl: Premiéra v sobotu 7. února ve 20 hod. na TV Noe. Bližší info včetně repríz
02.05 12:40 Nezařazeno M. Gembec

VISTA – pohled skrz Mléčnou dráhu:

Nový infračervený snímek mlhoviny Trifid odhaluje vzdálené proměnné hvězdy.

Zdroj: ESO

02.05 10:35 Astro M. Gembec

Archiv novinek
Astro.cz v cizím jazyce