Česká astronomická společnost

Nalezená exoplaneta je unikátní hned v několika ohledech. Předně obíhá extrémně blízko mateřské hvězdy, ve vzdálenosti pouze 0,0172 AU, tj. 2,6 miliónu kilometrů. Pro srovnání - Merkur, který v naší sluneční soustavě obíhá nejblíže Slunci, je od něj průměrně vzdálen více něž 22x dále, kolem 58 miliónů kilometrů. Pokud by na této exoplanetě byl nějaký pozorovatel, viděl by místní slunce na obloze jako kotouč o průměru 28 stupňů! Otázkou je, jak by se vyrovnal s obrovskou teplotou, která zde panuje. Planeta má vázanou rotaci, což znamená, že je ke své hvězdě natočena stále stejnou stranou, podobně jako Měsíc k Zemi. To, spolu s těsnou oběžnou dráhou, způsobuje, že na přivrácené straně panují těžko představitelné teploty, které zřejmě překonávají 2 000°C. Na opačné straně, která je trvale odvrácená, jsou naopak teploty stále velmi nízké, kolem -200°C.

Rychlost oběhu exoplanety je také extrémní. Za jednu jedinou sekundu urazí 208 kilometrů, což je v přepočtu téměř 750 000 km/h. K tomu, aby urazila kompletně celou svou oběžnou dráhu, jí tak stačí pouhých 20,4 hodiny. Pokud budeme opět srovnávat, Merkur na jeden oběh potřebuje 88 dnů.

Největší překvapení na astronomy čekalo, když zjistili, že dráha planety při pohledu ze Země přechází přes disk mateřské hvězdy a přitom jej sice nepatrně, ale přesto měřitelně zakrývá. Na pozorování tohoto jevu se zaměřila družice Corot. Trochu problematická se ukázala aktivita samotné hvězdy, na které se vyskytovaly, stejně jako na Slunci, tmavé skvrny. Nakonec se však podařilo oba dva jevy rozlišit. Hvězda totiž rotuje kolem osy jednou za 23 dny, tudíž podstatně pomaleji, než je oběžná doba planety. Díky tomuto pozorování byla určena velikost planety a to přibližně na 1,7 průměru Země.

Astronomové si na bližší prozkoumání vyžádali pozorovací čas na spektrografu HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher), který je umístěn na Evropské jižní observatoři v Chile. Ten následně sledoval soustavu po celkovou dobu 70 hodin. Z náročného pozorování bylo nakonec možné určit hmotnost exoplanety. Ta byla stanovena na pětinásobek hmotnosti Země a tím se zařadila do skupiny těles, kterým se říká "super-Země". Tyto exoplanety jsou vzácné, většina dosud objevených má hmotnosti výrazně větší. Je to způsobeno hlavně tím, že velká a hmotná tělesa se pochopitelně dají nalézt mnohem lépe než malá.

Protože nyní byla známa jak velikost, tak hmotnost tělesa, bylo možné z těchto údajů vypočítat hustotu. Ta vyšla podobná střední hustotě Země a je proto pravděpodobné, že se jedná o kamenné těleso. Podle jedné hypotézy by se mohlo jednat o zárodek obří planety, který se dostal do přílišné blízkosti hvězdy. Tím přišel o svou atmosféru a zbylo z něj jen samotné jádro.

Jak vypadá povrch takové planety můžeme jen spekulovat. Uvažuje se, že po přivrácené části teče láva, možná se zde nalézá celý lávový oceán a planeta by mohla být zahalena hustou mlhou. Tu by tvořily vypařující se roztavené křemičitany. Profesor Bruce Fegley, studující atmosféru exoplanety, dokonce nevylučuje možnost, že kdyby se dostala studená fronta z odvrácené polokoule na přivrácenou, vytvořila by se oblaka, ze kterých by na povrch "pršely" místo vodních kapek drobné kamínky.

Při podrobném zkoumání byla u hvězdy TYC 4799-1733-1 objevena ještě jedna exoplaneta, později označená jako CoRoT-7c. Její hmotnost je odhadována mezi 8 až 9 násobky hmotnosti Země a je to tedy druhá "super-Země" v tomto systému. Kolem hvězdy krouží ve vzdálenosti 0,04 AU (cca 6 miliónů kilometrů) a jeden oběh jí trvá 3,7 dne. Na rozdíl od své menší "sestry" však nepřechází přes hvězdný disk a proto se nedá určit její průměr ani hustota.