Za dobu, po kterou autor snímek exponoval, se na Zemi narodilo asi čtyřicet tisíc lidí, asi dvacet pět tisíc jich zemřelo, prodalo se asi padesát tisíc televizorů a za dvě stě padesát miliónů korun videoher. Bylo odesláno dvacet pět miliard e-mailů a prodáno osmdesát tisíc počítačů. Země se za tu dobu otočila přibližně o jednu osminu otáčky a uběhla na cestě kolem Slunce tři sta sedmdesát tisíc kilometrů. A na čipu fotoaparátu světlo vykouzlilo nádherný obraz Krabí mlhoviny spolu s planetkou Fortuna, která se v té době nacházela ve stejné oblasti oblohy.
Mlhovina jménem "Krabí" je pověstnou vesmírnou fyzikální laboratoří fyziky vysokých energií. Na jejím místě v roce 1054 čínští hvězdáři zpozorovali jasnou hvězdu po tři týdny viditelnou i na denní obloze. Dva roky ji pak mohli pouhýma očima sledovat ještě v noci. Nebyli však pravděpodobně sami. Záznamy, které by mohly zachycovat stejný objekt, se nalezly také u několika indiánských kmenů v Jižní Americe. Na jejím místě pak v roce 1731 John Bevis objevil mlhovinu, kterou zanesl do svého atlasu "Uranographia Britannica". 28. srpna 1758 ji při pátrání po kometě Halley nezávisle objevil Charles Messier, který se zprvu domníval, že pozoruje právě zmíněnou kometu. Objekt se však na obloze nepohyboval a tak přivedl Messiera k myšlence vytvoření svého pověstného katalogu. A právě tato mlhovinka, pozůstatek jasné hvězdy z roku 1054, se stala katalogovým číslem "jedna". Jméno "Krabí" získala podle kresby Williama Parsona, třetího Lorda Rosse, kterou tento astronom pořídil v roce 1844. Ve dvacátých letech minulého století na základě snímků pořízených na Lowellově a Wilsonově observatoři bylo zjištěno její rozpínání, které vedlo k předpokládané souvislosti s jasnou hvězdou pozorovanou čínskými hvězdáři. V roce 1942 díky pozorováním 100-palcovým Hookerovým teleskopem na Mt. Wilsonu Walter Baade rychlost rozpínání dále upřesnil. Nyní se již bezpečně ví, že zvětšující se mlhovina o průměru deset světelných let je pozůstatkem výbuchu supernovy. "Krabí nohy" jsou zřejmě zbytky vnějších vrstev původní hvězdy. Blikající hvězdička v jejím centru, prototyp hvězdných pulzarů, je zbytkem po původní hvězdě.
Planetka Fortuna, na snímku zachycena v podobě krátké čárky pohybujícího se tělesa, je jedním z největších těles hlavního pásu planetek. Objevil ji 22. srpna 1852 John Russell Hind na soukromé hvězdárně George Bishopa v Londýně. Její průměr se odhaduje na 220 kilometrů. Ze snímků pořízených v roce 1993 Hubbleovým teleskopem bylo zjištěno, že má téměř kulovitý tvar. Její povrch je tmavý se složením podobným chondritickým meteoritům. To vede některé astronomy k úvaze, že spolu s planetkou Ceres je Fortuna mateřským tělesem uhlíkatých chondritů.
Necelé tři hodiny exponoval Jiří Linet svůj vítězný snímek. Za tu dobu Krabí mlhovina zvětšila svůj průměr o více než čtyřicet miliónů kilometrů a její pulzar se otočil a blikl více než tři sta tisíckrát. Planetka Fortuna proletěla na své dráze kolem Slunce téměř dvě stě padesát tisíc kilometrů a otočila se jednou kolem své osy. Na Zemi se narodilo asi čtyřicet tisíc lidí a ….. a hlavně spoustě lidí udělá tento snímek jistě radost.
Autor snímku
Jiří Linet, 46 let
Technické údaje a postup
Datum: 22. 10. 2009 - 26 x 8 min
Místo pozorování: Havířov
Optika: 10" NWT, TV Paracorr, CLS
Montáž: EQ6 SS
Kamera: Canon 30Dm, 800 ISO
Pointace: TVguider
Zpracování: SubRaw, DSS, Photoshop |
