Nejprve uveďme několik veršů a posuďme jejich konzistentnost. Báseň začíná časovým údajem:
" Již jedenáctá odbila
a lampa ještě svítila…"
Pannu navštíví mrtvý milý a vyzve ji na noční pouť. Následuje popis stavu noci:
"Byla noc, byla hluboká,
měsíček svítil z vysoka,
a ticho, pusto v dědině,
vítr burácel jedině."
A o něco dále.
"Pěkná noc, jasná - v tu dobu
vstávají mrtví ze hrobů…."
Ponechme stranou otázku reality krásné, jasné noci, v níž burácí vítr. Z hlediska našeho rozboru je podstatný verš:
"…a žabí havěť v potoce
pohřební píseň skřehoce."
Tyto verše nám určují přibližně dobu, ve které se děj odehrává. Hluboká noc po jedenácté hodině…, zřejmě se jedná o dobu kolem půlnoci. Poněvadž skřehotají žáby (ač burácí vítr!), musí jít o teplé období roku, tedy nejdříve duben, nejpozději září. Žáby jsou aktivní již koncem března, avšak jen při teplotě vyšší než 8° C. A zde nastává problém.
Hvězdný čas o půlnoci na začátku dubna je kolem 13 hodin. V 13 hodin hvězdného času hodinový úhel podzimního bodu je 1 hodina, tj. 15 stupňů západně od meridiánu. Na 50° sev. šířky je tedy podzimní bod již níž, než 40 stupňů nad obzorem, konkrétně cca 38 stupňů. Jeho azimut je 19 stupňů. Východním směrem přechází ekliptika do jižní hemisféry od světového rovníku, takže meridián protíná ve výšce rovněž menší než 40 stupňů. Západním směrem vystupuje ekliptika nad rovník, takže její část dosahuje výšky nad 39 stupňů. Při poloze výstupního uzlu dráhy Měsíce asi 90 stupňů západně od jarního bodu by Měsíc mohl dosáhnout výšky asi 44 stupně, neboť sklon měsíční dráhy k rovině ekliptiky je v průměru asi 5.15 stupně. S rostoucím hvězdným časem, tedy s pokračujícím datem (uvažujeme stále půlnoc) se bude maximální možná výška Měsíce zmenšovat.
Nejméně příznivá situace nastává při 18 hodin hvězdného času (půlnoc v den letního slunovratu), kdy průsečík ekliptiky s meridiánem má výšku jen 16.5 stupně. Tehdy by se výška Měsíce, pokud by kulminoval při této hodnotě hvězdného času, mohla nacházet v rozmezí 11.5 až 21.5 stupně.
Pokud připustíme, že žáby skřehotají ještě na konci srpna (?) je hvězdný čas o půlnoci kolem 22 hodin, hodinový úhel jarního bodu je - 30 stupňů, západně od jarního bodu je ekliptika na jižní (světové) polokouli a tudíž průsečík ekliptiky se světovým rovníkem mám menší výšku než 30 stupňů. Část ekliptiky východně od meridiánu má výšku mezi 30 až 35 stupni. Měsíc nemůže v tomto období dosáhnout výšky ani 40 stupňů.
Připustíme-li, že v dubnu se výška Měsíce může jevit jako velká, pak snad by mohl být obraz noční krajiny považován za realistický, ale málo pravděpodobný. Pravděpodobnost je snížena ještě dvojverším
Ostřice dívku ubohou
břitvami řeže do nohou,…
muselo by jít patrně o ostřici z předchozího roku.
Zbývá zjistit, kdy může dosáhnout Měsíc největší výšky. Průsečík ekliptiky s rovníkem dosahuje největší výšky v 6 hodin hvězdného času, což je např. o půlnoci 21. prosince, v předcházejících měsících v ranních hodinách, v následujících měsících ve večerních hodinách. Pokud by Měsíc v tuto dobu kulminoval a výstupní uzel se nacházel v jarním bodě, pak výška Měsíce může být až 68.5 stupně (na 50° sev. šířky, ovšem). A to už je opravdu hodně.
Můžeme tedy skončit konstatováním, že Erbenův obraz noci je sice okouzlující, ale málo realistický. To ovšem nesnižuje kvalitu básně, která, navíc zhudebněná Antonínem Dvořákem ve formě kantáty, je perfektním dílem klasického hororu.
Reference:
[1] Erben, K.J., Kytice (nakladatel V. Šeba, Praha 1928)
[2] Jelínek J., Zicháček V., Biologie pro střed. školy gymn. typu (Fin Publishing, Olomouc 1996)
[3] Rükl A, Otáčivá mapa hvězdné oblohy (Kartografie, Praha 1972)
[4] www.hvezdarna.cz, meteorologická pozorovatelna
|
